RETRO FILM: Příliš dokonalá podoba

David Cronenberg je režisérem, který na svět přivedl filmy jako Východní přísliby, Dějiny násilí či kultovní Mouchu. Příliš dokonalá podoba, v originále Dead Ringers, není jedním z jeho nejznámějších děl, i přesto se ale jedná o uhrančivý, pozoruhodný snímek.

Našimi hlavními hrdiny jsou dva bratři, identická dvojčata Beverly a Elliot Mantleovi, kteří bydlí ve stejném bytě a oba patří ke špičce v oboru gynekologie. Žijí v dokonalé harmonii: zatímco nesmělý Beverly se soustředí výhradně na vědu, seběvědomý Elliot oba bratry zastupuje ve společnosti a přebírá ocenění. To však není vše, co je spojuje. Čas od času si navzájem propůjčují identity, aby mohli oba strávit noc se stejnou ženou. Ve chvíli, kdy jsou ale jednou z obětí jejich hry odhaleni, se začíná bezchybné soužití bratrů narušovat.

Neodmyslitelnou součástí filmu je Jeremy Irons v dvojroli obou bratrů. Mnohokrát zazní, že dvojčata Mantleovi jsou od sebe k neroznání a odlišit je dokáže jen člověk, který oba dobře zná. A přesně to charakterizuje Ironsův neskutečný výkon — to, jak od sebe odlišuje Beverlyho a Elliota, je na první pohled téměř nepostřehnutelné, čím hlouběji jste však ponořeni do filmu, tím lépe je od sebe rozeznáte. Irons nezobrazuje bratry jako dva naprosté opaky, rozdíly mezi nimi jsou jemné, ale jasné — ať už jde o držení těla, mimiku či způsob projevu. To je ale jen začátek jeho hereckého koncertu. V průběhu filmu vystřídá nespočet poloh a nálad, sledovat tak propad obou bratrů až na úplné emocionální dno je skutečně strhující.

Příliš dokonalá podoba v sobě nese všechny klasické známky Cronenbergovy tvorby. Jeho režie je chladná a odtažitá, zároveň však dokáže navodit tak hluboce znepokojivou atmosféru, že nemůžete ani na vteřinu odtrhnout oči. Podobně jako v Mouše či v Mláďatech se tu opět setkáváme s Cronenbergovou fascinací lidským tělem — a ačkoliv se nedočkáme ničeho tak explicitního a hnusného jako postupné přeměny vědce v obří hmyz, i tentokrát režisér překračuje hranici zóny diváckého komfortu a Příiš dokonalá podoba tudíž rozhodně není hezké pokoukání. V mnoha ohledech je ještě mrazivější, než zmíněná Moucha. Nutno dodat, že Příliš dokonalá podoba děsí spíše plíživým, zlověstným způsobem a kamera se těm nejzvrácenějším úhlům vyhýbá.

Naproti tomu, že na povrchu působí Příliš dokonalá podoba téměř nepřátelsky, se ale jedná o oduševnělý a ve své podstatě dosti smutný film o tom, jak bolestná může být oddanost jiné lidské bytosti. To vše zdůrazňuje skvělá hudba Howarda Shorea.

Příliš dokonalá podoba je neprávem opomíjené dílo a jeden z Cronenbergových nejlepších snímků. Pokud patříte mezi ty, kterým unikl, a máte zrovna náladu na kus poctivé temné filmařiny, měli byste mu dát šanci. Jen u něj, prosím vás, nic nejezte.

90 %

Příliš dokonalá podoba / Dead Ringers

Kanada / USA, 1988, 115 min
Režie: David Cronenberg
Scénář: David Cronenberg, Norman Snider
Kamera: Peter Suschitzky
Hudba: Howard Shore
Hrají: Jeremy Irons, Geneviève Bujold