ROZHOVOR: Zuzana Strachotová, III. část

Třetí a závěrečná část velkého rozhovoru se Zuzanou Strachotovou, autorkou románu Devět dní. První část si můžete přečíst zde a druhou zde

Velkým plusem románu Devět dní jsou bojové scény. Studuješ čínské bojové umění Wing Chun. Jak jsi se k tomu dostala? Wing Chun se přece jen neřadí mezi všeobecně známá asijská bojová umění.

Asijské bojové sporty mě fascinovaly vždycky, ať už jsou jakkoli zpopularizované jako například shaolin. Jejich choreografie jsou prostě překrásné, je to jako tanec. Často se rozhoduji impulzivně a jednou se ke mně dostal film Ip Man, klasika, a řekla jsem si, že tohle je to, co chci dělat. Chci se konečně dát na nějaký bojový sport. A tak jsem si našla na internetu dvě školy, které jsem oslovila. Jedna odpověděla, druhá ne.... Současný Sifu, mistr, z té první, byl v té době v Číně a napsal mi, že až se vrátí, tak mám přijít. No a tak jsem přišla, zůstala a jsem tam doteď. Už to bude pět let.

Pět let je dlouhá doba. Trénuješ i ostatní? Jezdíš na soutěže?

Ne ne, Wing Chun je zcela nesoutěžní. Na tréninky chodím, protože mě to pořád baví a teď se navíc věnuji trochu jinému odvětví/druhu tohoto umění - Choi Lei Fat. Baví mě to. Ale rozhodně nedokážu to, co popisuju v Devíti dnech.

Je důležité říct, že člověk by si Wing Chun neměl představovat jako něco, co vidí ve filmech. To jsou všechno dlouho trénované choreografie, které v rámci naší školy i ČR zvládne opravdu málokdo.

Mile mě překvapilo, že jsi ke knize Devět dní vytvořila webovou prezentaci s komplexním popisem světa a postav. A to není v české kotlině ještě pořád úplně zvykem. Proč? Co tě k tomu vedlo?

Souvisí to s tím, že Devět dní je pro mě koníček, takže jsem jí chtěla udělat pěkný kabátek. Pro fanoušky, i pro sebe. Čas od času se ke stránce ráda vrátím a projdu si ji. Ačkoli je Devět dní moje kniha, čas od času se na ní snažím dívat zvenčí. Chtěla jsem, aby postavy měly svůj vzhled.

Fascinují mě počítačové hry a anime. A právě PC hry mívají úžasnou prezentaci postav - například Dragon Age Inquisition, který to pojal nádherně. A to mě inspirovalo k tomu, že jsem chtěla mít podobné plakáty. Pak už zbývalo jen najít někoho, kdo to nakreslí. To se mi nakonec díky Facebooku podařilo a autorem všech plakátů a mapy, která je součástí knihy, je Aleš Karda. Rozhodně mám v plánu s ním i v budoucnu spolupracovat, zvláště pokud se dostane na další sérii.

Můžeme se tedy těšit na další sérii?

Devět dní zatím beru jako dvojici knih, i když všichni říkají - první kniha série. Tak to ale není. Devět nocí by mělo příběh zakončit. Neříkám, že se tam nebudou objevovat berličky na další pokračování, ale momentálně se necítím na to, aby vznikla trilogie. Nemám dost kvalitního obsahu na to, aby vznikla třetí kniha. A rozhodně se nechci uchylovat k takové té klasice představení ještě většího zla, ještě větší bolesti, většího všechno a na závěr někoho zabiju, aby se vytvořilo to pořádné drama. To určitě nebudu a nechci dělat.

V minulém měsíci proběhl PragoFFest, kde jsi spolu s Janem Kotoučem vedla jeden panel “Jak si má autor nechat poradit”. Už jsi to nakousla, že sis nechávala radit od expertů. Jakých expertů? Zkus nám to přiblížit.

Moje první prosba o radu směřovala na lékařku ohledně jedné drsné scény v knize, která vyžaduje znalosti medicíny. Bylo pro mě důležité, abych si byla jistá, že postava danou situaci může reálně přežít a jak rychle může v té situaci zemřít, jestli a jak se s tím tělo vypořádá, aby vše bylo uvěřitelné. Tady mi paní doktorka hodně pomohla, aby scéna vypadala tak, jak vypadá teď.

Bojové scény v druhé knize jsem konzultovala s Martinem Doudou, který je kmotrem Žambochových Zakutí v oceli. Scéna už byla poměrně rozjetá, takže mi hlavně kontroloval, zda tam není nějaká vyložená blbost. Na Devíti nocích taky aktivně spolupracuji s panem Gazdíkem, bývalým příslušníkem francouzské cizinecké legie. Pomáhá mi řešit bojové a vojenské strategie, i závěrečnou velkolepou bitvu, které mají v druhé knize mnohem větší prostor, než v Devíti dnech. Zvláště u té finální bitvy jsem strávila dvě hodiny tím, že jsem si ve Photoshopu kreslila schéma Citadely a pohyby jednotlivých postav, aby to v celém obrazu dávalo smysl.

Jaký to byl pocit jako nováček vést panel na PragoFFestu po boku již zavedeného autora, kterým Jan Kotouč bezpochyby je? Jak jsi to vnímala?

Měla jsem rozhodně radost, že někdo přišel a rozhodl se poslouchat, co říkám. Tohle je přece jenom vždycky trochu problém, protože každý má svůj vlastní názor na to, jak by se mělo tvořit. Já mluvím o tvorbě, jak si myslím, že funguje mně. Nebo v to aspoň doufám. Mám ráda diskuze na tohle téma - snažím se hodně ptát i ostatních, co funguje jim a najít nové cesty. Je to hodně subjektivní téma.

A co se týče Honzy - je to hrozně fajn člověk. Potkali jsme se už předtím na společném křtu, po kterém mi nabídl, zda s ním právě na PragoFFestu nechci přednášet. Myslím, že jsme se dobře doplňovali. Honza je vtipálek, já to brala více jako přednášející, nebyla jsem tak uvolněná, jak bych mohla. Moc jsem si to ale užila, návštěvníci snad také.

Zmínila jsi, že Devět dní bude mít druhou část, Devět nocí. Máš nějakou představu, kdy můžeme očekávat její vydání?

To záleží na nakladateli, Fantom Printu, jestli se jim knížka bude líbit. Každopádně bych ráda, kdyby to vyšlo zase na podzim. Teď mi chybí napsat asi dvacet stran, tak snad se to všechno stihne.

Až dokončíš Devítku, co bude dál? Máš v hlavě nějaký další příběh?

Mám jeden příběh, který držím v hlavě skoro od chvíle, co jsem poprvé začala vymýšlet Devět dní. Takže už skoro šest let. Bude více technický, futuristický. Byť se bude odehrávat ve stejném vesmíru jako Devítka, tak to bude zcela oddělený příběh.

Myšlenka na závěr?

Chtěla bych poděkovat všem čtenářům, kteří věnovali svůj čas přečtení Devítky. Pokud se vám líbila, tak z toho mám velkou radost. Pokud ne, tak i tak děkuji, že jste ji vůbec přečetli. Případným budoucím autorům přeju hodně zdaru, protože není úplně jednoduché vydat knihu. Zároveň ale věřím, že každá kniha, která je napsaná s nějakým citem a ne jen záměrem z toho něco vytěžit, má na světě své místo.

Děkujeme Zuzaně za rozhovor a těšíme se na vydání Devíti nocí.