KOMIKS: Vince - Zep, Esmera

Článek od: Petr Simcik - 29.11.2018

Esmera vám podle obálky a pár úvodních stran může připadat jako další komiks "pro ruku", které se u nás v poslední době opravdu výjimečně uchytily, a zatímco ještě před pár lety šlo o vydavatelskou sebevraždu, dnes je chrllí hlavně Crew nevídanou rychlostí. My, kteří jsme kdysi Manaru, Serpieriho a další rozšiřovali na disketách postahované na pomalém školním internetu, můžete zamáčknout slzu: konečně že to příšlo. Pozdě, ale přece. Každopádně jak už jsem zmínil výše, Esmera od Arga klame tělem a do tohohle vydavatelského proudu patří jen okrajově.

Máme rok 1965 a Esmera končí na gymnáziu v Sacre Coeur. Jde od dívčí gymnázium s internátem spravovaným jeptiškami, takže nějakých sexuálních zkušeností si tam dívka moc neužije. A přece se sexualita probouzí a Esmeru čeká v tomto směru úplně jiné probuzení, než by očekávala. Po orgasmu ji totiž dost vyděsí proměna v Marcella, její mužské alterego. A aby toho nebylo málo, funguje to samozřejmě i zpětně, tedy z Marcella na Esmeru, a to velice spolehlivě. Jeden orgasmus za druhým provází okamžitá změna pohlaví i vzhledu. Tím se pro Esmeru všechno mění. Plány do budoucna, očekávání rodiny, že si najde toho pravého a bude mít děti... jak by mohla, když jí tělo po každém sexu provede restart. A to už vůbec nemusíme zahánět pochybnosti, jestli někde na světě existuje ten pravý, který skousne živost s Esmerou/Marcellem a zároveň bude odpovídat představám jejích rodičů.

Esmera je do jisté míry erotický komiks. Ale na rozdíl od spousty ostatních vlastně ani nenavozuje vzrušení a ani nemá. Jde spíš o Esmery hledání způsobu, jak zapadnout do společnosti. Hledání partnera, který by skousl její odlišnost, což je mezi ženami těžké a mezi muži ještě těžší. Člověk si, když o Esmeře přemýšlí, říká, jestli to není spíš horror o nezvyklém prokletí. Protože upřímně, prokletí to rozhodně je. Pokud chcete být promiskuitní zmetek, který sbalí partnera někde v baru, vypaří se prakticky hned po orgasmu a zmizí někam hodně daleko, tak prosím, ale Esmera a vlasně skoro nikdo takhle nastavený není. Ale jde tohle nastavení změnit? A najde Esmera nebo Marcell nějaký smysl a způsob, jak tenhle život žít? Esmera vás provede jednou částí sexuální revoluce, jíž má tu jedinečnou příležitost účastnit se takříkajíc z obou stran. Prožijete s ní část studentských protestů a levicové studentské revoluce zaměřené proti materialismu a technokracii v Paříži roku 1968 i drogové večírky na Ibize, to vše protkané jejím hledáním, zklamáním i nadějí na nalezení nějakého rozumného statusu ve svém podivném sexuálním životě, který přímo určuje ten normální.

Kresba Esmery je takový průměrný evropský mainstream. Místy se mi zdá, že Vincent Roucher tíhne ke karikatuře a nadsázce, ale opravdu jenom jemně. Většinou se drží realistických fyzických proporcí a jeho kresba je příjemně dynamická a moderní. Celá Esmera je pak kreslená v sepiových odstínech, asi aby se zdůraznil charakter vzpomínek. Protože Esmera je pojatá jako vzpomínání, byť obsáhne docela krátký, zato však intenzivní úsek jejího života.

Zep a Vince vytvořili erotický komiks, který je zároveň námětem k zamyšlení, což si přiznejme není úplně častá kombinace. A je to o důvod víc do Esmery alespoň nahlédnout a popřemýšlet co by kdyby...