FILM: Avengers: Endgame aneb součástí cesty je i konec...

Když před jedenácti lety vstupoval do kin první Iron Man, zrodil se nevídaný filmový kolos Marvel Cinematic Universe. Vesmír, který spojuje 22 filmů a bezpočet postav do jedné velkolepé série, si našel cestu do srdce nejednoho fanouška. Letos v dubnu tato cesta končí, a s ní i částečně i éra superhrdinských filmů. Neznamená to samozřejmě, že se na stříbrném plátně nedočkáme dalších dobrodružství, Endgame je ale koncem éry původních Avengers, která započala právě ve chvíli, kdy Tony Stark v jeskyni sestrojil svůj první oblek. Endgame je koncem, který fanoušci vyhlíželi ještě netrpělivěji než loňský souboj s Thanosem v Infinity War. Symbolicky se bohužel také jedná i o poslední marvelovku, pro kterou stačil Stan Lee natočit své vtipné cameo. Po měsísích spekulací a pečlivé propagace ze strany studia je to zde. Už jen během otvíracího víkendu prolomili Avengers rekordy a Endgame jistě zaútočí na příčku nejvyšší, tedy na post nejvýdělečnějšího filmu všech dob.

Co se stalo po osudovém Thanosově lusknutí? Redakce Sardenu mu naštěstí unikla a neproměnila se v prach. Můžeme vám tedy sdělit, zda se vyplatí na Endgame vyrazit, či spíš, jestli se na to vybavit malým či velkým balením kapesníčků.

Karolína

Já a Marvel: Fanoušek kompletního MCU (i většiny seriálů), příležitostný čtenář komiksů

Já a Endgame: Endgame se v mnoha věcech liší od klasického filmu MCU. Stále je tu várka humoru, který skvěle funguje i v jinak vážně laděném filmu, stále je tu duhově barevná akce, spousta technických vychytávek a množství žánrových klišé - a vše to funguje stejně bezvadně jako vždy. Noví Avengers ale hlavně ze začátku nikam nespěchají a postavy, kterých se tu opět sešlo, kolik jen lze do crossoveru nacpat, se dočkávají mnohem většího prostoru. Tříhodinovou stopáž jsem jako divák ani necítila - přestože totiž Endgame není tak akční jako Infinity War, užila jsem si letošní Avengers mnohem víc. Vtipné i vážné momenty filmu skvěle fungují, a mnohými zvraty či drobnostmi v ději dokázali scénáristé překvapit. Ryze subjektivně musím prohlásit, že možná i díky tomu mě Endgame pohltil jako v kině již dlouho žádný film, a patřila jsem k té části publika, která seděla v kině upřímně dojatá, se slzami dál než na krajíčku. Endgame je pro mě jako pro fanouška splněným snem, protože dopřává mým oblíbeným hrdinům uspokojivé zakončení jejich příběhové linky, a to různými způsoby. Jsou tu setkání, loučení, oběti i hrdinské momenty, které jsou absolutním emočním beranidlem. A právě kvůli fanouškům hrají noví Avengers na silnou nostalgickou strunu - chvilkami prosakující hudební témata předešlých sólovek i týmovek, vedlejší postavy, které si zaskočily na návštěvu - byl tu snad každý. V tomto bodě už mi k absolutní spokojenosti chyběla opravdu jen (alespoň) malá zmínka o Philu Coulsonovi. Částečně její absenci ale kompenzuje fakt, že konečně došlo k fanoušky televizní odnože MCU očekávanému okamžitku, a film zareagoval na seriál, nikoli naopak. Právě drobné dárky pro fanoušky rozeseté snad v celé tříhodinové stopáži, nostalgie a ono hořkosladké ukončení jsou pro mě dostatečným důvodem pro přehlédnutí drobným logických děr. Kdybych chtěla, našla bych samozřejmě věci, které by mohly být lepší, ale i pár dní po odchodu ze sálu jsem tak nadšená, že je opravdu hledat nechci.

Eylonwai

Já a Marvel: Spíše vlažnější fanoušek filmů, hltač Kapitána Ameriky a Lokiho, hater Iron Mana

Já a Endgame: Popravdě řečeno tak úplně nechápu ty pozitivní reakce valící se ze všech stran. Upřímně? Nudila jsem se. Nevím, zda za to částečně mohl nepříjemný zážitek z narvaného kina, kde diváci nebyli schopní zůstat chvíli zticha a šustění a křupání a svícení mobilem si dokázali rozložit do celých třech hodin, ale zkrátka jsem se do toho nedokázala dostat. Ano, možná je to tím, že k většině postav nemám kdovíjak žhavý vztah, ale to nezabránilo tomu, abych na Infinity War naopak nepěla ódy. Je tu pár výborných scén (Kapitánova epická chvíle v závěrečném střetu byla dechberoucí) a úvodní sekvence vypadala nadějně, ale to je asi tak všechno. Jinak scénář naprosto rezignoval na jakoukoli logiku ("Takhle to nefunguje." - další scéna: "Ale počkat, my vlastně potřebujem, aby to tak fungovalo, takže... jo, pro nás to tak funguje!"), fandit klaďasům se prakticky nedalo (jako... musíte uznat, že Thanos má prostě pravdu) a vůbec celá ta klasická zápletka už působí značně zvětrale a jako parodie sama na sebe. Moderní feministické tendence tady vzali za tragikomicky špatný konec a dialogy povětšinou mlátí prázdnou slámu tisíckrát použitých frází. Jasně, je to Marvel, žádný art z festivalu, ale ani s naprostým minimem očekávání mě to prostě nepřesvědčilo. Takže možná dobře, že je to endgame...

Slíva

Já a Marvel: Fanoušek kompletního MCU (i většiny seriálů),ještě méně než příležitostný čtenář komiksů

Já a Endgame: Jsem na tom hodně podobně jako Karolína. Marvel filmy mám ráda a tudíž se nedívám úplně kritckým pohledem. Samozřejmě, že při bližším zkoumání by se na Endgame dalo ledacos najít. Příběh má svoje mouchy a některé nelogičnosti nejsou vidět jen ve tmě kinosálu, protože spektákl je velký, ohromující a... spektakulární a jako pravý fanoušek tam přece nejste kvůli tomu, abyste hledali chyby. Nejsem hnidopich. Pokud si do kina jdete užít velké finále a znáte dobře marvelovský vesmír, nemůžete být zklamaní. Film je jedna velká jízda, která na první pohled dobře drží pohromadě, hlavní zápletka dává smysl a nikoho z původních hrdinů neusurpuje, je plná vtípků, easter eggů a cameo rolí, takže rádi filmu nějaké ty drobné nedostatky odpustíte.
Můj vztah k Avengers šel ve vlnách. První díl byl skvělý, divák se bavil a byl ohromen. Ovšem tak vysoko nasazená laťka se jen těžko překonává. Přesto se o to tvůrci pokusili. Bohužel. S Age of Ultron přišlo tušené zklamání  z přehnané snahy o efekt ještě krémovější smetany a máslovějších sušenek. Co bude dál? Naštěstí si Infinity War u mě napravila reputaci. Očekávání jdou nahoru, napětí vrcholí. Endgame zabodovala na celé čáře a ani mi nepřišlo, že sedím v tom kině zatracené tři hodiny. Za mě? Důstojné zakončení celého desetiletí, které ocení hlavně věrní fandové, ale které i samostatně funguje jako dobrá zábava. Pokud tedy nejste takoví škarohlídi jako Eylonwai...potom snad do toho kina radši ani nechoďte, muhehe.

P.S. Pořád jsme čekaly, jestli se k nám z redakce někdo nepřidá...možná, že mezitím už jste to všichni viděli :-D