ČTEME SI

Během letních měsíců se již tradičně věnuji dohánění knižních restů – na řadu konečně dojdou ty knihy, které už pět let smutně sedí v policích, nebo ty kousky, které si opravdu plánuji přečíst už dlouho. Případem zaprášeného, odstrčeného sirotka pro mě bylo Temné bratrstvo Luka Sculla, temná fantasy řež, kterou Host vydal před šesti lety (ano, hádáte naprosto správně, jak dlouho už ji mám doma). Některými rysy mi tento příběh na první dobrou připomněl klasické RPG kampaně, a ačkoli se kniha profilovala opravdu temně a brutálně, nejde o nic přehnaného. Představuje velké množství různorodých archetypálních postav pokřivených jako stromy ve větru, což je ze začátku možná trochu matoucí, ale jinak jde o velmi přímočaré a nenáročné čtení, které se s ničím nemazlí, nikde se moc nepozastavuje a žene se bezhlavě rovnou k druhému dílu.

Když poskočím k jinému soudku, konečně jsem si našla čas i na Ahsoku od E. K. Johnston, ne náhodou zrovna teď – se zpožděním jsem i já konečně dokoukala poslední řadu Klonových válek. Fanouškům animovaných Star Wars seriálů nelze než Ahsoku doporučit. Pokud patříte k početným příznivcům Anakinovy padawanky, nebudete zklamáni jejím zpracováním ani v této knize. Přestože je úvod trochu slabší, kniha se postupně rozjíždí a v mnoha náznacích se věnuje i velkým změnám v Galaxii. Stejně jako se mi potvrdilo už u více kánonových knih označených jako young adult, ani zde nehraje tahle nálepka v podstatě žádnou roli. Možná to bude naopak bonus pro ty z vás, kteří by chtěli zkusit číst v angličtině, protože sloh a jazyk knihy v tomto případě opravdu nejsou nejsložitější a dají se zvládnout. Ani já, která se většinou knihám v angličtině vyhýbám, jsem neměla problém.

Nevěnuji se ale pouze odbourávání restů – koncem července jsem se pustila do čtení Stephena Kinga. Doposud jsem měla čest pouze s jeho Osvícením, popravdě se mi do čtení mistra hororu nikdy příliš nechtělo. Kingův styl mi sice je sympatický, moje nevole má ale co dělat s tím, že nejsem velký fanoušek hororového žánru. Nejdříve jsem proto sáhla po nenápadné knížečce Colorado Kid, která s hororem nemá vůbec nic společného. Zajímavá jednohubka, v časech dovolených ideální zábavné čtení o jednom nevysvětlitelném záhadném příběhu. Nakonec jsem byla ale (téměř pod tlakem) dohnána ke čtení Temné věže. Tak už to vypadá, když máte doma Kingova zarytého fanouška a nechcete zkazit rodinné ovzduší. Nicméně nelituji – Pistolník byl příjemným úvodem, který pomalu představil základy pro budoucí příběh. Sám o sobě toho ale moc neodvyprávěl, takže se rovnou vrhám na Tři vyvolené – vám doporučuji to samé, v případě, že jste stejně jako já tenhle x set stránkový opus doposud obcházeli obloukem. King si pečlivě hraje s jazykem a scény staví přesně s takovou atmosférou, která vás udrží u stránek. Někdy se vyplatí dát na doporučení známých – nezapomeňte u toho ale i na tu tunu knih, které na vás nedočkavě čekají doma, až je konečně vezmete do ruky.