ANKETA: Kniha roku Sardenu 2020 – komentáře

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

i na šestém ročníku ankety Kniha roku Sardenu se podepsala pandemie. Jako každý rok jsme oslovili osobnosti, o kterých se domníváme, že mají k danému tématu co říci, a redakce časopisů a webů zabývajících se fantastikou. Stejně tak se mohli přihlásit i zájemci z řad čtenářů. Všichni dostali relativně jednoduchou otázku: „Můžete jmenovat jednu až tři knihy z oblasti fantastiky, které ze své četby považujete tento rok za nejhodnotnější?“

Sešlo se 37 odpovědí. A nutno poznamenat, že jsme mnohde přemlouvali a ukecávali, občas jsou zde i komentáře, které vyplynuly z mailové komunikace ve stylu „letos bohužel nemám čím přispět“ a ze kterých jsme „vyrvali“ pár vět, které obsahovaly nějaká zajímavá doporučení. Odpovědi zveřejňujeme se vším všudy – nemáme nic proti tomu, když takto autor propaguje vlastní tvorbu; u nakladatelů zase chápeme, že jen s obtížemi zvládají číst něco jiného než to, na čem pracují. Z anketních odpovědí jsme následně sestavili žebříček nejčastěji jmenovaných knih. Do výsledků žebříčku byly započítány pouze a právě knihy, které vyšly v roce 2020 poprvé v češtině a na nichž se respondent nepodílel autorsky, redaktorsky ani jiným způsobem.

Ediční poznámka: všechny komentáře byly upraveny tak, aby bylo uvedeno nakladatelství, kde kniha vyšla, a u překladových děl i překladatel, překladatelka či překladatelé. Pokud kniha nevyšla v prvním vydání v češtině v roce 2020, uvádíme i rok, kdy vyšla poprvé. Do žebříčku počítáme to, co respondenti explicitně uvedli, pokud nebylo řečeno jinak, započítáváme tři první knihy. Pokud je některá z nominací neplatná (například kniha nevyšla v roce 2020), započítáváme další platnou položku. Tituly, které se do prvních tří položek nevešly, ve výsledcích uvádíme jako „zmínky“ (neplatí, pokud respondent výslovně uvádí, že knihu nečetl, nebo pokud se na knize podílel). Jména autorů a autorek uvádíme tak, jak jsou uváděna na obálkách knih. Ve výsledném žebříčku v případě shodného počtu hlasů uvádíme díla v abecedním pořadí dle názvu. V článku níže jsou započítaná díla označena tučně a kurzívou, zmínky pouze kurzívou. Ke všemu výše řečenému platí, že nám něco mohlo uniknout, mohli jsme něco špatně spočítat a v textu se mohou vyskytnout chyby. Budeme rádi, když nás upozorníte v komentáři pod článkem, abychom to mohli opravit.  

Loni – snad i proto, že šlo o pětileté výročí existence ankety – se zúčastnilo 53 respondentů. Letos se vracíme spíše do doby před dvěma lety (35 odpovědí). Budeme doufat, že se to číslo příští rok zase zvýší. I přesto jsou první příčky vcelku jasně dány. To ale až v článku s výsledky, zatím si můžete přečíst komentáře jednotlivých respondentů.

ERIKA ENA ADAMCOVÁ (recenzentka)

Tieto ankety sú moja smrť, pretože ročne prečítam toľko kníh ( v roku 2020 to bolo 70), že vybrať z nich jednu, dve, tri je takmer nemožné. Takže teda niečo sem dám, no dobrých, priam skvelých kníh som minulý rok prečítala hádam 50, možno aj viac. Takže...

Carlton Mellick III: Lidožrouti z Lízátkova (Carcosa, překlad Milan Žáček). Knihy tohto autora sú tak bizarné a pritom logické a zábavné, že ho človek musí milovať.

James L. Cambias: Jejich moře (Planeta9, překlad Dana Krejčová). Občas je dobré padnúť až na dno a spoznať tajomné bytosti, ktoré jediné môžu rozhodnúť o tom, či prežijete.

Adrian Tchaikovsky: Psí vojáci (Planeta9, překlad Martina D. Antonínová). Skvelý príbeh o tom, že za to, čo stvoríme, musíme niesť zodpovednosť.

A hoci mali byť maximálne tri knihy, nedá mi to a pridám ešte jednu, ktorú prípadne dajte namiesto Psí vojáci... ak teda nebude môcť byť viac kníh.

Martin Sládek: Časovládci – Skryté ostří (Mystery Press). Skvelý príbeh českého autora o prechádzaní časom a tým, či môžeme len tak ľahko, bez následkov, meniť históriu.

ROMAN BÍLEK (publicista / autor)

Blake Crouch: Zhroucený čas (Laser-books)
Velmi svižný a propracovaný thriller s nádechem hard sci-fi. Bez urážky se jedná o čistý mainstream, který má potenciál oslovit velmi širokou škálu čtenářů. Blake Crouch je navíc dost ostříleným autorem na to, aby zdárně ukočíroval tuhle velkou jízdu, která boří časové hranice napříč realitami.

Martin Jiroušek (ed.): Fialoví ďábli (Protimluv)
Velmi pozoruhodný počin, který mapuje hrůzostrašnou předválečnou šestákovou literaturu vycházející v sešitové formě u ostravského nakladatelství Svět. Nejpodstatnější a nejrozsáhlejší částí knihy jsou samozřejmě ukázky z dobové literatury hrůzy pocházející z pera lidových tvůrců. Z knihy je hlavně jasně vidět, že i v té době mimo hlavní proud existovala silná a oblíbená scéna regionálních autorů, na kterou se pozapomíná, stejně jako na masovou oblibu „sešitovek“.

TEREZA DĚDINOVÁ (literární teoretička – FF MU, Brno)

Ursula K. Le Guinová: Gwilanina harfa a jiné povídky (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)
Vybírat z rozsáhlého a rozmanitého povídkového díla autorky nemohl být snadný úkol, jak ostatně Jakub Němeček píše v úvodu. Tím spíš, že sbírku povídek od Le Guinové jsme zatím v českém překladu neměli. Klobouk dolů za velmi povedený výsledek!

N. K. Jemisinová: Zlomená země 03 – Kamenné nebe (Host, překlad Roman Tilcer)
Závěrečný díl trilogie mne nezklamal, naopak. Jemisinová dokazuje, že pro vystavění konfliktu s obrovským dopadem ani ve fantasy nepotřebujete padouchy. Celá trilogie se čte trochu zvláštně, kvůli jisté odtažitosti vyprávění, přijde mi to ale jako autorský záměr, který k fikčnímu světu a postavám nakonec dobře sedí.

Margaret Atwoodová: Svědectví (Argo, překlad Kateřina Klabanová)
Navázání na Příběh služebnice po pětatřiceti letech – tentokrát více vypravěček a širší kontext, kterého se čtenáři u prvního románu nedostalo. Atwoodová nasvěcuje některé postavy Příběhu služebnice z jiného úhlu a ukazuje tenkost hranice mezi mučitelem a obětí.

A ještě by neměl zůstat opomenut překlad prvního dílu nové trilogie Roberta Jacksona Bennetta Čaropisci (Záhutí 01, Host, překlad Milan Pohl). Stejně jako v Zázračných městech autor dokázal vytvořit fascinující fikční svět (odlišný od Zázračných měst), k tomu živoucí a věrohodné postavy, netriviální zápletku (dostatečně akční pro netrpělivé čtenáře:) a dost míst, která čtenáře ponoukají k zamyšlení.

PETRA DIESTLEROVÁ (překladatelka)

Pavel Bareš: Meta (Host)
Tohle bylo v rámci české fantastiky naprosté zjevení: promyšlený děj, výborná práce s jazykem a překvapivé množství námětů k přemýšlení.

Naomi Noviková: V zajetí zimy (Host, překlad Anežka Dudková)
Pohádka pro dospělé vycházející ze slovanského folklóru. Chytré, napínavé, s báječnou atmosférou ruské zimy.

Robert J. Bennett: Záhutí 01 – Čaropisci (Host, překlad Milan Pohl)
Zábavná fantasy ze zajímavého světa s originálním pojetím magie.

Mimo soutěž: Andrés Barba: Město světla (Paseka, překlad Anežka Charvátová)
Chvíli jsem přemýšlela, jestli je to vůbec žánrový román, nebo ne, ale pak mi došlo, že je to pitomá otázka. A skvělá kniha.

MONIKA SLÍVA DVOŘÁKOVÁ (šéfredaktorka Sardenu a redaktorka Pevnosti)

Kira Jane Buxtonová: Království Dutců (Host, překlad Milan Žáček)
Další geniální postapo, které se mi dostalo do ruky. Zombie apokalypsa komentovaná ochočenou vránou, to prostě chcete! Ta kniha je poetická a filozofická a zároveň odtažitě syrová a v naprosto nečekaných okamžicích i dojemná. Osobitá optika zmateného opeřence, který se cítí býti napůl člověkem, dává totální zkáze lidstva úplně nový rozměr.

Michael Bronec (ed.): Praga Mater Urbium (Straky na vrbě)
Druhá, možná ještě pohlednější část povídkové antologie Praga Caput Regni s úvodem od Františky Vrbenské nabízí další notoricky i méně známá jména české fantastiky a spojuje je s Prahou. Tenhle tlustopis s sebou asi jen tak na cestu nevezmete, ale doma vám nabídne velmi rozmanité a rozhodně skvělé čtení. Kdyby už kvůli ničemu jinému, tak kvůli obálkám Tomáše Kučerovského stojí za to mít oba díly doma.

EYLONWAI (redaktorka, Sarden)

Ursula K. Le Guinová: Gwilanina harfa a jiné povídky (Gnóm!, překlad Jakub Němeček)

KRISTINA HAIDINGEROVÁ (spisovatelka a redaktorka)

Martin Štefko: Nikdy se nepřestala usmívat (Golden Dog, 2015)
Tento vynikající, psychologicky propracovaný mysteriózní thriller je vůbec jednou z nejlepších knih, jaké jsem četla.

Pavel Batel: Jom Kipur a poslední německý rytíř (Netopejr)
Opět netradiční až šokující dílo, ve kterém se společně s otcem a dcerou vracíme časem do doby, již si většina čtenářů nepamatuje – do doby holocaustu a zvěrstev 2. světové války.

Milada Střítezská: Ilusie 03 – Probuzení Louhi (Ilusie Publishing)
Další na české scéně nevídaná a zároveň krásně a pečlivě zpracovaná kniha čerpající ze severských legend a lidských osudů.

Letos jsem i já trochu přispěla mezi netradiční literární projekty, a sice jako editorka a spoluautorka knihy Co číhá v temnotách, sbírky undergroundové poesie, která vrací na scénu dávno zapomenuté černé básně a horory ve verších.

ZUZANA HARTMANOVÁ (spisovatelka, redaktorka Dětí noci)

N. K. Jemisinová: Zlomená země 03 – Kamenné nebe (Host, překlad Roman Tilcer)
Jemisinová je prostě bezkonkurenční vypravěčka a její práce s narativem je fenomenální. Kamenné nebe (potažmo celá série) na mě mělo především emocionální dopad. Snažila jsem se být statečná a moc jsem nedepkařila, ale posledních sto stran už jsem se jen vezla a přemlouvala se, ať sakra nebulím jako děcko. Autorka totiž tak skvěle pracuje s motivy lásky a nenávisti a především pak s motivem mateřství, že dokázala vykřesat emoce i z takového starého cynika, jako jsem já.

Adrian Tchaikovsky: Klec duší (Planeta9, překlad Milan Pohl)
Klec duší není žádná politicko-sociální ani ekologická agitka. Tchaikovskému se daří leckdy současnou problematiku přenášet do kulis dálné budoucnosti zcela nenásilnou formou. Panuje tu výrazný kontrast mezi autorovým pomalejším, značně popisným a místy až lyricky jemným způsobem vyprávění a hrůzami, které se na stránkách odehrávají. Sledujete, jak někoho žere bažinná příšera, a zároveň s tím se věnujete popisu krásného okolí… V důsledku tak sice čtete o vězeňské kolonii, těžkém životě a konci světa, ale je to čtení ve své podstatě zvláštním způsobem… milé.

Erin Morgensternová: Bezhvězdné moře (Argo, překlad Alžběta Lexová)
Stejně jako v autorčině prvotině, je i v Bezhvězdném moři kladen důraz na detailní popisy. Díky nim dokáže Morgensternová navodit atmosféru snového světa mimo prostor a čas, v němž se snoubí běžné věci s holými nemožnostmi a nikdo se nad tím nepozastavuje. Vlivem toho je celé vyprávění magické a leckdy značně surrealistické. Sice chvíli trvá, než autorka do čtenářů zasekne drápek, ale jakmile se tak stane, jsou beznadějně ztraceni a vláčeni zákoutími milostných a tragických příběhů vstříc velkolepému dobrodružství.

RENATA HEITELOVÁ (šéfredaktorka webzinu Děti noci)

Přiznávám, že jsem moc nových knih z fantastiky za rok 2020 nepřečetla, ale všechny tři zmíněné knihy mě nadchly a určitě si zaslouží čtenářskou pozornost. Těším se na další knihy těchto autorek. 

Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích (Epocha)
Zuzana Hartmanová: Před bouří (Host)
Petra Slováková: Pán čarodějů (Host)

ZUZANA HLOUŠKOVÁ (autorka, editorka, redaktorka)

Michael Bronec (ed.): Praga Caput Regni (Straky na vrbě, 2019) – kvůli té úžasné obálce, jejímž autorem je Tomáš Kučerovský, samozřejmě oceňuji samotný nápad editora Michaela Bronce.

Karolina Francová: Purpurová noc 3 – Světlý král (Brokilon) – Světlý král představuje světlou chvilku uprostřed zasmušilého podzimu a dočasné osvobození z nedobrovolné sociální izolace, i když jen v mysli + odvaha nakladatele knihu v této neutěšené době vydat!

Jaroslav Olša jr., Richard Klíčník (ed.): Robot 100 (Argo, překlad Richard Klíčník, Richard Podaný, Milan Žáček) – oslava 100 let od uvedení RUR na divadelní prkna, co znamenají svět, antologie se může pochlubit také reprezentativní mezinárodní účastí.

BORIS HOKR (nakladatelský redaktor a zástupce šéfredaktora Pevnosti)

Knihou loňského roku byla z pohledu zábavy, kterou nám fantastika zprostředkovává mimo samotnou fikci, samozřejmě nové vydání Křivého ostří (Straky na vrbě, 2004; nové vydání obsahuje navíc dvě povídky, pozn. red.) od (už ne) Martina Dariona Antonína. Jakkoliv pro Martinu obtížná životní situace, pro mě jako pozorovatele domácí fantastiky příběh roku. Vzhledem k dalšímu vývoji naší fantastiky bych vypíchl Metu Pavla Bareše (Host), typická (a skvělá) kniha, co může strhnout lavinu. A čistě čtenářský zážitek roku mi přinesla překladová Gwilanina harfa – Jakubem Němečkem připravený výbor z povídek U. K. le Guinové (Gnóm!). To byla čistá rozkoš (a navíc také občas pořádné kopnutí do mozkových závitů).

NIKOL HORÁKOVÁ (recenzentka projektu Čteme české autory)

1. Michael R. Fletcher: Manifest bludu 01 – Nespasitelní (Fantom Print, překlad Zdeněk Milata)
Originální syrové fantasy, kde víra utváří realitu a systém magie pracuje s duševními poruchami (takže tamní psychopati jsou vlastně superhrdinové). Rovněž vyniká morálně šedými charaktery či atmosférou jakéhosi alternativního středověkého Německa – to vše pod řádným nánosem krve, špíny a břitkého humoru.

2. Benedict Jacka: Alex Verus 01 – Předurčený (Fantom Print, překlad Kateřina Niklová)
Svižná městská fantasy o moderním věštci na volné noze, jenž se nedobrovolně ocitá coby pěšák v nekonečné při mezi Světlou a Temnou stranou. Na tarotové karty a křišťálovou kouli ho neužije, princip vizí budoucnosti funguje na zábavné mechanice procházení jednotlivých eventualit. Ač jde o nenáročnou oddychovku, kniha má určitě svoje kouzlo.

3. Robert J. Bennett: Záhutí 01 – Čaropisci (Host, překlad Milan Pohl)
Průmyslová revoluce se nevyhnula ani fantasy světům… Díky industrializaci se z programátorů stávají novodobí mágové, kteří pomocí čarovných symbolů propůjčují nejrůznějším technickým přístrojům nadpozemské vlastnosti i umělou inteligenci. A právě v těchto neobyčejných kulisách se odehrává strhující příběh plný překvapivých zvratů a akčních potyček.

CHENSIE IPS (šéfredaktorka projektu Čteme české autory a redaktorka Světa Mezi Řádky)

1. Michael R. Fletcher: Manifest bludu 01 – Nespasitelní (Fantom Print, překlad Zdeněk Milata)
Jako první bych ráda zmínila nezapomenutelné dílo, které nadchlo mnohé fanoušky fantasy žánru. Nespasitelní je velmi netradiční titul se silným motivem náboženství. Fundementalismus skvěle podchycený, ke všemu autorova fantazie a styl psaní snadno vtáhne do propracovaného příběhu. Kniha byla rozhodně kvalitním překvapením a mohu jen doporučit.

2. Anna Starobiněc: Člověk nula (Kniha Zlín, překlad Adéla Koutná)
U nakladatelství Kniha Zlín vyšla neobyčejná publikace, zabývající se životem v budoucnosti. Systém založený na reinkarnaci naruší člověk nula, ke kterému se komplikovaný a vrstevnatý příběh váže. Není pro každého, ale své čtenáře rozhodně nadchne.

3. Petra Slováková: Pán čarodějů (Host)
V závěru nesmím opomenout dílo talentované české autorky Petry Slovákové, která ač má na kontě více knih, si mě získala svou trilogií Střípky času. První díl byl působivý, spíš poukazoval na romanci, ale na tom druhém je znát propracovanost a promyšlenost děje. Komplikovaný a obsáhlý počin v sobě ukrývá mnoho a druhý díl rozhodně předčil svou kvalitou první. Jsem moc, opravdu moc zvědavá na závěrečný román.

KLÁRA JANKOVÁ (recenzentka projektu Čteme české autory)

Pavel Bareš: Meta (Host)
Pro mě obrovské překvapení, které si rozhodně zaslouží první místo. Jedná se o velmi originální příběh, který má spád. Nejen že se autorovi podařilo přimět mě přemýšlet nad různými otázkami dnešní společnosti, ale také jsem se díky jeho narážkám na filmy, knihy a herce docela pobavila.

Neil Gaiman: Oceán na konci cesty (Argo, překlad Viktor Janiš; první vydání Polaris, 2013, překlad Petr Caha)
Knihy Neila Gaimana jsou pokaždé překrásné a fascinující. Vše, co čtenář o této knize potřebuje vědět, najde v jejím názvu a smutné je, že si to uvědomí až na samotném konci. Je v ní spousta věcí, které se člověku dostanou pod kůži a nějakou dobu s ním zůstanou. Prostě nádhera.

Holly Blacková: Krutý princ 03 – Královna ničeho (CooBoo, překlad Radka Kolebáčová)
Zakončení Férské ságy se rozhodně podařilo. Jednalo se o akcí nabitou zábavu, kde autorka opět ukázala, že má na psaní fantasy talent. Vždy jsem překvapená tím, kolik podrazů a zvratů se objeví ve světě, kde lhát může jen malý počet postav. Královna ničeho měla tedy vše, co bych si od zakončení trilogie mohla přát – drama, romantiku, akci a samozřejmě magii.

STANISLAV JUHAŇÁK (nakladatel)
(první dvě knihy jsem vydal)

Peter A. Flannery: Bitevní mág (Triton, překlad Miroslava Polová)
Konečně zase pořádná a inteligentní fantasy, milé překvapení.

Vladimir Nikolajevič Vojnovič: Moskva 2042 (Triton, překlad Libor Dvořák)
Antiutopie podobná Orwellovu 1984, ale mrazivější, protože aktuálnější.

Yoon Ha Lee: Mašinerie říše 01 + 02 – Liščí gambit + Krkavčí lest (Host, 1. díl 2019, 2. díl 2020, překlad Dana Krejčová)
Úplně jiná scifi, nečekaně osvěživé.

MONIKA JUPOVÁ (redakce nakladatelství Triton)

Sleduji, že loňský rok byl u mnoha lidí obzvlášť bohatý na počet přečtených knih. V mém případě tomu bylo spíše naopak. Přestože jsem díky home office měla víc času, ke čtení jsem se nedostala z jednoduchého důvodu: statická činnost. :-) Extrémně mi totiž chyběl pohyb, jeho kladné účinky pro tělo i mysl. Proto jsem svůj volný čas věnovala procházkám, výletům po okolí,  práci na zahradě a kolem baráku nebo cvičení. A když už jsem musela sedět, upřednostnila jsem vzdělávání (angličtina a němčina na Duolingu) před čtením. Současně jsem si uvědomila, že čtení jsem měla spojené hlavně s cestováním do práce (trasa MB–Praha + cesta po Praze – to už je slušná dávka času).
Každopádně, jako fanynka Heteši jsem sáhla po díle Yarminův syndrom (Brokilon), ačkoliv mezi mé top tři autorovy knihy se bohužel nezařadí. Zároveň zůstávám fanynkou knih Daniela Grise, přestože Lars útočí (Mystery Press) byl za mě nejslabší díl, i proto jsem zvědavá na připravovanou novinku. Rozhodně bych si chtěla přečíst Metu a jelikož mi Praha chybí, mám v merku sborník Legendy: Praga Mater Urbium (také pro tu úžasnou obálku). A můžu-li na závěr tip z dětské literatury, naprosto mě uchvátila kniha Ať žijí auta! od Petra Čepka.

JANA JŮZLOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

1) N. K. Jemisinová: Zlomená země 03 – Kamenné nebe (Host, překlad Roman Tilcer) – kvalita
2) Pavel Bareš: Meta (Host) – naděje
3) Dan Abnett: Magos (Polaris, překlad Marek Hrnčíř) – okouzlení

Ve výběru mi ještě figurovaly knihy: J. Hlávka, J. Vybíralová: Algor 04 – Chlad Chiméry (Brokilon) a Yoon Ha Lee: Liščí gambit a Krkavčí lest (Host, překlad Dana Krejčová). Ale nakonec jsem vybrala tak, jak jsem vybrala. Mohou tyto figurovat jako „zmínka“?
A může jako „zmínka“ figurovat kniha, která s fantastikou nijak nesouvisí, je to literatura faktu, ale je to prostě nejlepší kniha loňského roku na celé čáře a z mnoha důvodů, a sice Pátrání po Silvestrovi Jana Beránka? (redigovala jsem ji)

TEREZA KADEČKOVÁ (redaktorka, spisovatelka)

1) Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích (Epocha)
Oproti předchozím dvěma románům autorky, které mě jen bavily, jsem Město v oblacích nemohla odložit a chtěla jsem vědět, co bude, jak bude a jak to dopadne. A ani mě tentokrát neštvaly postavy.

2) Miroslav Pech: Dítě tmy (Golden Dog)
Český horor je dobrý horor, to my čtenáři hororu víme. Jestli někdo ještě váhá, přečtěte si Pecha. Howgh.

3) Harlan Ellison: Vrchol vulkánu (Argo, překlad Viktor Janiš, Jakub Němeček, Richard Podaný, Robert Tschorn)
Harlan Ellison je jedna ze sci-fi legend a byla škoda, že se k nám jeho povídky dostávaly poskrovnu. Rok 2020 byl na Ellisona poměrně plodný, protože nakladatelství Fobos také vydalo krátkou sbírku povídek Nemám ústa & musím křičet. Vrchol vulkánu u mě vyhrál jen proto, že je tlustší. Jinak jsem ráda za každého Ellisona, která si k nám najde cestu.

Přihřátí polívčičky: Ještě jsem slyšela, že se prý dobře čte O dracích a lidech od nějaké Kadečkové, tak to zkuste.

JAN KŘEČEK (organizátor této ankety, recenzent – Sarden, Interkom)

V době pandemie čtu kupodivu mnohem méně než „za normálních okolností“, ačkoliv jsem víc doma. Mám tedy mnohé resty, namátkou Vrchol vulkánu, Taranitový triptych, Dryák, Gwilaninu harfu, Město v oblacích, antologii Praga Mater Urbium – a nedokázal jsem se ještě dostat ani k Americké modlitební příručce. Kdybych to vše býval přečetl, pořadím či zvolenými tituly by to pravděpodobně zamíchalo. Ovšem nestalo se, vybírám tedy takto:

Pavel Bareš: Meta (Host)
I kdybych býval přečetl vše výše zmíněné, tohle by tu zůstalo. Silný společenský přesah, kniha generační – a generaci definující, řekl bych. Za mě kniha roku.

Vratislav Kadlec: Hranice lesa (Argo)
Sbírku neobvyklých povídek překladatele Vratislava Kadlece vybírám i proto, že ji nejspíš nikdo jiný nevybere. Je to spíš „mainstream“ než něco z „jádra fantastiky“, ale až na první povídku je to protkané fantastickými motivy. Na obálce je zmíněn Karel Michal a jeho Bubáci pro dnešní den a Jorge Luis Borges – a autoři anotace těžko mohli vybrat jména, která přesněji charakterizují, s čím se zde setkáte.

Yoon Ha Lee: Mašinerie říše 02 – Krkavčí lest (Host, překlad Dana Krejčová)
No dobře, bude to Krkavčí lest. Loni jsem pro Mašinerii říše nehlasoval, ale je pravda, že těžko narazíte na originálnější svět. Nepředstírám, že tomu nějak zvlášť rozumím. Ale i pro to prokousávání se novým názvoslovím (kelové, šaosové, žáromůry, hexarchát, fantomový terén, zničený jestřáb… a to teprve začínám!) tu uvedu tuhle odvážnou space military sci-fi.

…a když jsme u space military sci-fi, alespoň zmínku si zaslouží Ve stínu slunce Jakuba Maříka (Mystery Press). A abych to vyvážil, doporučím i milou aluzivně-detektivní jízdu Theodory Gossové s názvem Případ alchymistovy dcery (Argo, překlad Petra Diestlerová).

ANTONÍN K. K. KUDLÁČ (Univerzita Pardubice)

Jsem staromilec, což je v čase takzvaných „mladých dospělých“ nebo propagátorů „ideologické progresivity“ ve fantastice čím dál zřetelnější, takže podle toho můj výběr také vypadá.

Leonard Medek: Taranitový triptych (Straky na vrbě)
Leonard Medek, ač dlouhá léta naprosto nejautentičtější steampunker v zemích českých, jako autor stále kolem steampunkové literatury spíše jen kroužil. Teprve loni mu vyšla kniha, která do této žánrové varianty plně zapadá. Je to steampunk tradiční, ba klasický, říznutý trochu detektivkou, ale hlavně je to dobrodružství v tom nejpůvodnějším smyslu slova, jaké umí tak dobře napsat právě Medek.

Howard Philips Lovecraft: Hemživý chaos a jiné příběhy (Argo, Milan Žáček, Stanislava Pošustová-Menšíková)
Howard Philips Lovecraft: Smyčka Medúzy a jiné příběhy (Argo, překlad Richard Podaný, Linda Bartošková)
Potěšilo mě velmi, že lovecraftian v Čechách přibývá a hlavně že se tady neomílá stále jen lovecraftovský kánon. Mistrova spolupráce s jinými spisovateli a jeho ghost-writing nabízejí nejen pohled do jeho autorské dílny (což by samo o sobě už bylo přínosem), ale pár próz z těchto dvou svazků dokonce dosahuje kvalit Lovecraftových vrcholných děl. Tudíž není důvodu ke stížnostem.

Ještě dvě zmínky o knihách, které podle mne v předešlém roce poněkud v tomto hlasování zanikly (a já je tehdy ještě nečetl). Román Lucie Lukačovičové Poslední bůh (Klub Julese Vernea, 2019) byl loni zmíněn jen okrajově, ačkoli jde o výborně napsanou „neoverneovku“ s autentickou atmosférou. A zcela pominut zůstal Edward Lee s Tramvají č. 1852 (Carcosa, 2019). Pravda, je to naprostá šílenost, protože spojit Lovecrafta s pornografií vyžaduje velkou dávku šílenství, ale přiznávám, že už jsem se dlouho tak nezasmál…

MÍLA LINC (spisovatel, knihovník)

Michaela Merglová: Prokletá věž (Epocha)
Prostě nejlepší knížka z fantastiky, kterou jsem loni četl. Učůraval jsem u Tima Weavera, a vlastně i u pár dalších detektivek z Irska, Dánska a Čech, ale fantastika… vedle hromady knížek, který byly buď špatný, nebo prostě jen průměrný, je Prokletá věž moje srdcovka :)

TOMÁŠ MARTON (redaktor webzinu Děti noci, spisovatel)

1. Robert J. Bennett: Záhutí 01 – Čaropisci (Host, překlad Milan Pohl) – skvělá dospělá fantasy plná nápadů. Bennet potvrdil, že patří k nejlepším současným autorům fantastiky.

2. James L. Cambias: Jejich moře (Planeta9, překlad Dana Krejčová) – nesmírně zajímavé sci-fi, které podnítí k přemýšlení, ale i dobře pobaví.

3. Petr Jaroněk: Běsi z temného hvozdu (Argo) – svižně napsané slovanské fantasy. Nabídne temnotu, ale i zábavnost.

LEONARD MEDEK (spisovatel)

Zatím nic mi tak důrazně nepřipomnělo, že uplynul další rok, jako když na mne teď z obrazovky zas jednou vyskočila tahle anketa. Ale taky mi nic tak důrazně nepřipomnělo, že ji tentokrát musím vynechat, protože z žánrových věcí jsem měl za letošek v ruce jen tři, na kterých jsem na všech tak či onak pracovně účasten (v to počítaje i tu, co jsem napsal sám). Což, pravda, se moc neliší od stavu v minulých letech, jenže tentokrát se necítím oprávněn ani na to, abych něco doporučil mimo soutěž (byť přinejmenším Praga Mater Urbium by si to zasloužila, když pro nic jiného, tak za Fabiana, Bandžucha a Šouflovou).

MICHAELA MERGLOVÁ (spisovatelka)

Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích (Epocha)
Za mě jednoznačně nejlepší kniha roku 2020 – temná, depresivní, drásavá, chytrá, s výborným twistem a postavami, u nichž budete místy rozpolcení, zda je milovat, nebo nenávidět. Až do konce budete napjatí jako kšandy. Jednoznačně nejlepší Kristýnina kniha.

Naomi Novik: V zajetí zimy (Host, překlad Anežka Dudková)
Už Ve stínu Hvozdu bylo výborné a tahle kniha, odehrávající se v mrazivých končinách inspirovaných slovanským folklorem, je opět skvělá. Pohádka o lichvářově dceři, která svými schopnostmi zaujme i pána zimy, je jednou z nejlepších překladových věcí, co se mi loni dostaly do ruky.
 
Pavel Bareš: Meta (Host)
Že je Pavel Bareš talent, ukázal už svým cyklem Kronos. Loni si odskočil v jednohubce Meta do realistického světa superhrdinů v Praze a ukázal, že umí skvěle pracovat s aktuálními tématy, co hýbou světem. 

JULIE NOVÁKOVÁ (spisovatelka, překladatelka, editorka)

Rok 2020… ach ano, lockdown s ročním až dvouletým špuntem a náhle mizivé šance na včasné dokončení článků k doktorátu a nového románu. Obávám se, že mnoho novinek jsem v něm přinejmenším z české produkce nepřečetla, a tak budu trochu podvádět a zmíním jeden román, který jsem měla v ruce už jako betačtenář, a další, který jsem už před pár lety četla v anglickém originále, ale v roce 2020 poprvé vyšel česky.

Chlad Chiméry (Algor 04, Brokilon) autorského dua Jan Hlávka a Jana Vybíralová ukazuje, že už od počátku poutavá série Algor má stále vzestupnou tendenci. Román zajímavě rozšiřuje svět Algoru, jako vždy výborně pracuje s rozehranou partií jedinečných postav a čte se jedním dechem. Škoda, že tak rychle skončil! Těším se na závěrečný svazek cyklu.

Kamenné nebe N. K. Jemisinové (Zlomená země 03, Host, překlad Roman Tilcer) je víc než důstojným završením trilogie Zlomená Země. Osobně z ní mám nejraději úvodní román, nicméně všechny tři jsou vynikající a bez váhání je doporučím každému fanouškovi fantastiky. Jemisinová velmi zajímavě propojuje sci-fi a fantasy, tvoří neskutečně barvitý svět a postavy jednoduše umí (a nebojí se je notně mučit).

Musím krom toho zmínit dva tituly, na nichž jsem se autorsky podílela: Robot 100 (Argo, překlad Richard Klíčník, Richard Podaný, Milan Žáček) editorské dvojice Jaroslava Olši, jr., a Richarda Klíčníka je vynikající antologie připomínající loňské sté výročí publikace Čapkova dramatu R. U. R. Nejde jen o jedinečný počin, do nějž přispěli i významní zahraniční autoři a který svým zaměřením lehce přesahuje hranice fantastiky, ale především o výbornou knihu. Smutnou tečkou pro mě byla povídka Jarka Mosteckého, který v prosinci podlehl koronaviru. Česká fantastika v něm ztratila vynikajícího autora i skvělého člověka. Bude nám chybět.
Také druhý titul se věnuje stému výročí R. U. R., nicméně k němu přistupuje ze stránky esejistické. Robot 100: Sto rozumů (VŠCHT), editovaný Jitkou Čejkovou z VŠCHT, je zajímavým pohledem na téma robotů a Čapkovu hru z pera přírodních i humanitních vědců, inženýrů, umělců a dalších zahraničních i českých osobností – a troufám si říci, že i inspirativní pro autory soudobé fantastiky.
Úplně na závěr – v angličtině mám právě rozečtený nejnovější román Kima Stanleyho Robinsona, The Ministry for The Future, a podobně jako většina novějších Robinsonových děl se nečte jednoduše, ale překypuje nápady a myšlenkami, které by jiní rozmělnili do mnoha různých příběhů. Trochu tíživější, ale o to zajímavější čtení.

FRANTIŠEK NOVOTNÝ (spisovatel)

Kdo píše, nemá moc času na čtení, takže za minulý rok se moje manko nepřečtených sci-fi knížek ještě zvětšilo. Proto mohu s dobrým svědomím jmenovat pouze jednu knihu, a to sbírku Robot 100 (Argo), kterou sestavili Jaroslav Olša, jr., a Richard Klíčník. Pokládám ji za to nejlepší, co loni v žánru fantastiky vyšlo, ale nikoli proto, že v ní mám též jednu povídku, ale za naprostou výjimečnost nejen námětu, ale též výčtu autorů, které se podařilo editorům shromáždit. Sbírka je nepochybně ukazatelem současné úrovně české sci-fi a nastavila laťku, která půjde jen velmi těžko překonat.
Jedinou další knihou, kterou jsem opravdu důkladně přečetl, a to hned několikrát, je můj román Dryák, který se nakladatelství Argo po několika peripetiích též podařilo loni na podzim vydat, z čehož mám velkou radost, i když vím, že vlastní hlas si do ankety započítat nemohu.
Naopak mě mrzí, že kvůli koronavirové pandemii se nemůže uskutečnit veřejné vyhlášení výsledků ankety, jak tomu bylo loni, což byl čin, za který by si organizátoři Sardenu též zasloužili cenu. Doufejme, že za rok se z tohoto vyhlášení už opravdu stane tradice.

JIŘÍ PAVLOVSKÝ (spisovatel, nakladatelství CREW)

Tentokrát jsem SF a fantasy spíš flákal… a z toho, co jsem četl, mě jen máloco nějak ohromilo. Ale pořád tu pár věci najdu:

Peter F. Hamilton: Jidáš zbavený pout (Planeta9, 1. díl 2019, 2. díl 2020, překlad Petr Kotrle)
Teď trochu fixluju, protože tuhle knížku jsem četl už docela dávno, jako první věc od Hamiltona, ale vzhledem k tomu, že jsem po přečtení téhle řady začal tohohle tvůrce sledovat ostřížím… dobře spíše krtčím, ale stejně… zrakem, tak je vidět, že to na mně udělalo dojem. A teď konečně tahle jeho nejslavnější sága vyšla i česky. Válka s mimozemšťany, teroristi, cestování skrze světy, postavy s různými motivy a osudy, prostě klasická SF v moderním provedení s originálními nápady a precizním zpracováním.

Joe R. Lansdale: Flaming Zeppelins: The Adventures of Ned the Seal (Tachyon Publications, 2010)
„Náhle mě napadlo, že, co se boje týče, nejsme zrovna nejvhodnější skupinka. Verne ani Twain už nebyli nejmladší, a Passepartout, i když byl mladší než oni, také zrovna nepůsobil jako bojovný typ. A já jsem byl koneckonců tuleň.“
Asi není moc knih, ve kterých byste mohli najít takovéhle věty. Ovšem tohle je knižní série, která začíná tím, jak kočovný westernový cirkus, vedený uříznutou hlavou Buffalo Billa, putuje do Japonska, aby zachránil Frankensteinovo monstrum, pak se do toho připlete kapitán Nemo (tedy Bemo, se svou ponorkou Naughty Lass) a jeden šílený vědec, který na ostrově mění zvířata v lidi (a sám si transplantoval koňský penis). A samozřejmě, taky sečtělý tuleň, který se dorozumívá psaním na tabulku. Pulp jako vyšitý, v podání skvělého vypravěče.

Joe Abercrombie: Trocha zlé krve (Polaris, překlad Olga Machačová)
 I když má Abercrombie pořád stejný svět, každá kniha je vždycky něco trochu jiného. Fantasy sága, mstitelský román, válečné drama, western… a teď příběh zrodu dělnického hnutí. Ano, Abercrombie napsal svou Rudou záři nad Kladnem. Do jeho světa přichází technický rozvoj a s ním taky změna systému práce a zkoušení, kam až je možné lidi dotlačit, než umřou… nebo se vzbouří. Jenže i když tyhle revolty začínají velkými myšlenkami, obvykle končí vypalováním obchodů, zabíjením všech, kdo se znelíbí, a nakonec brutálními vnitřními půtkami. Zpočátku, když autor představoval nové postavy, jsem četl knihu spíše jen se zdvořilým zájmem. To ale skončilo zhruba v polovině knihy, kdy příběh nabere na otáčkách a předvede to, v čem je autor nejsilnější. Akce a emoce spojené do jednoho ručního granátu.

Plus navíc
Dan Abnett: Know No Fear (Black Library, 2012)
Román ze světa Warhammeru 40.000, Horovy Hereze. Celá tahle série je dobrá, ale Know No Fear považuju s přehledem za to nejlepší, co v ní vzniklo. Sledujeme planetu, která ještě netuší, že došlo ke zradě, jak se k ní blíží „bratrské“ bitevní lodě. A nastane masakr, v jehož závěru se snaží těch pár, co přežilo, vzdorovat. Téměř clancyovský válečný thriller se vším, co k tomu patří. A když jsme u toho Abnetta, tak česky vyšel sborník povídek z tohohle světa Magos (Polaris, překlad Marek Hrnčíř)!

ALEXANDRA PETÁKOVÁ (redaktorka)

Tentokrát nic vybrat nezvládnu – užila jsem si vzácný a už nutně potřebný rok prakticky bez žánrovek a vlastně bez knih vůbec (jiných než čínských danmei webrománů). Pokud mě přece jen chcete aspoň jako zářez, tady je jeden ze zmíněných čínských webrománů, který má ale z loňska tak akorát animovaný seriál, jinak je starší a autorka momentálně pravděpodobně ve vězení, protože pevninská Čína. Což jsou v téhle době ošemetné politické vody i pro žánrové weby :)

Mò Xiāng Tóng Xiù: Heaven Official's Blessing (天官赐 –Tiān Guān Cì Fú)
Na evropské poměry velmi dlouhý román (bez bonusů má 244 kapitol) z žánru xianxia, čínské obdoby high fantasy o bozích a nesmrtelných hrdinech, se ke mně dostal díky své rychle rostoucí popularitě i na mezinárodním poli a získal si mě do té míry, že jsem zvládla přečíst 2500 stran za dva týdny. Táhne hlavně epický příběh vinoucí se napříč osmi staletími, promyšlené paralely a fascinující hlavní hrdina, který si vyžere snad to nejhorší, co může život nabídnout, a stejně se nakonec vyhrabe zpátky na nohy. Něco mezi gay lovestory a myšlenkou, že ať už se z člověka stane bůh nebo král duchů, pořád si s sebou nese lidskost v dobrém i ve zlém. Což je aspoň pro mě osobně vítaná úleva od skepse, která se v posledních letech promítá i do fantastiky.

VÁCLAV RÁC (čtenář)

Jedna z věcí, které v uplynulém roce nedopadly špatně, je kvalita fantastických knih. I přes jarní pauzu ve vydávání máme z čeho vybírat. Je těžké zvolit jen tři knihy a zároveň opomenout další skvělé tituly, takže uvádím malý soupis zaměřený převážně na dobrodružno v podobě space opery, postapa a epické fantasy:

Anthony Ryan: Čepel krkavce 01 – Volání vlka (Host, překlad Jakub Němeček)
Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích (Epocha)
Alastair Reynolds: Poseidonovy děti 01 – Vzpomínka na modrou planetu (Laser, překlad Jiří Engliš)
Adrian Tchaikovsky: Klec duší (Planeta9, překlad Milan Pohl)
Anthony Ryan: Draconis Memoria 03 – Říše popela (Host, překlad Milan Žáček)
Peter F: Hamilton: Jidáš zbavený pout (Planeta9, 1. díl 2019, 2. díl 2020, překlad Petr Kotrle)
Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 04 – Chlad Chiméry (Brokilon)
Joe Abercrombie: Trocha zlé krve (Polaris, překlad Olga Machačová)
Adrian Tchaikovsky: Děti země 02 – Děti zmaru (Planeta9, překlad Zdeněk Uherčík)
Jakub Mařík: Ve stínu slunce (Mystery Press)

Ze všech výše uvedených autorů má nejlépe propracované postavy Joe Abercrombie. U jeho hrdinů máte pocit, že skutečně žijí, a je radost číst o jejich ne zrovna radostných osudech. Kniha je pěkně propojená s trilogií První zákon. Jeho znalost výrazně zvýší čtenářský zážitek. První část Abercrombieho novinky Věk šílenství ještě doplním Tchaikovskyho sci-fi dystopií Klec duší a postapem Sněgoňové Město v oblacích.

ZDENĚK RAMPAS (šéfredaktor časopisu Interkom)

Kniha #1: František Novotný: Dryák (Argo)
Knihu jsem poprvé četl jako beta-čtenář už před pár roky a už tehdy mě příjemně překvapilo, jak autor rozvinul a prohloubil nápady z novely Útok na oceán ze sbírky Imperium Bohemorum. Vlastně jinak, motivy z povídky tam zůstaly, ale toho nového se objevilo tolik, a to, co jsem už znal, nasvítilo z tak nových úhlů, že jsem si knihu užíval, jako bych povídku nikdy nečetl. Po Spěšném vlaku Honzy Poláčka vypučelo z Impéria další velké dílo.

Kniha #2: Valerij Jakovlevič Brjusov: Ohnivý anděl (Argo, překlad Libor Dvořák; vyšlo v mnoha vydáních již dříve, poprvé v roce 1913)
Nikdy jsem se nedostal k tomu, abych si přečetl nějaké levné popřevratové vydání tohoto díla, a udělal jsem dobře, že jsem si počkal na Argo. Po knize chci, aby její autor v nějakém ohledu (nejlépe souvisejícím s obsahem jeho díla :-) ) věděl o hodně víc než já. To Brjusov splňuje vrchovatou měrou. K četbě si připravte alespoň dvě záložky, jednu do Překladů cizojazyčných výroků a druhou do Poznámek a vysvětlivek, často fiktivních, autor se tváří jen jako překladatel do ruštiny. Dozvíte se hodně o čarodějnictví, lásce a německých zemích v době, kdy se Amerika ještě nazývala Nové Španělsko.

Kniha #3: David Šenk: Prázdný svět (Epocha)
Od autora jsem zatím četl jen sbírky povídek, a ne ze všech jsem byl nadšený. Prázdný svět je pokusem dojít o kus dál, opět jde o povídky, ale propojené stejným světem a částečně i hrdiny, a určitě jde o nejlepší jeho věc (z těch, které znám :-) ). Jen tak dál.

Kniha #4: Tom Sweterlitsch: Terminus (Planeta9, 2019, překlad Michael Talián)
Škoda, že jsem si Terminus od Toma Sweterlitsche pořídil až v rámci akce Linka 451 na podporu oblíbených nakladatelů. Vyšel už v roce 2019 a před rokem by byl mezi mými třemi. Po dlouhé době jsem zde narazil na nějaký nový, originální SF koncept, konkrétně při využívání paralelních světů. A neodradilo mě, ani když si autor na konci řekl, že SF a detektivky už bylo dost a teď zase chvilku na hororovou notečku...

Kniha #5: František Kotleta: Operace Thümmel (Epocha)
Vypadalo to na parádní rozjezd parádní řady z hodně drsného vesmíru, kde není kladných hrdinů, natož ras. Ale pak se najednou všichni začali chovat jako puberťáci, když se pančelka nedívá… (A taky tak mluvit :-) ) Trochu mi to připomnělo dávnou řadu o JFK, kde jeden z autorů nechával, když to přeženu, hlavního hrdinu okouzlovat dámy hovorem o francouzských vínech a druhého balit holky tím, že jim hodil za výstřih myš.

Kniha #6: Roman Bureš: Říše (Epocha)
Výborný začátek, autor měl mít víc trpělivosti a pokračovat v linii prvního dílu. To deus ex machina bylo efektní a výborně popsané, ale přece jen antiklimax.

Kniha #7: H. P. Lovecraft: Hemživý chaos a jiné příběhy (Argo, Milan Žáček, Stanislava Pošustová-Menšíková)
Kniha ukázala HPL jinak než jako potrhlého Ralpha Wollstonecrafta Hedge z Tunelu do pozítří, nebo rasistu a misogyna, jak nám jej představují aktivističtí pokrokáři.

Kniha #8: James L. Cambias: Jejich moře (Planeta9, překlad Dana Krejčová)
Ještě jsem nedočetl, ale vypadá to jako space opera klasického střihu… Kniha na mě každý večer vyčítavě světélkuje z nočního stolku, což mám za velmi rafinovaný útok na čtenáře.

Kniha #9: Robot 100 (Argo) je také docela dobrá, víc chválit nebudu, uvedli mě v tiráži. :-)

ERIK SLIVKA (čtenář, fanoušek, recenzent)

Uplynulé období je možné označit přinejmenším za zajímavé časy. Psát více se mi zdá zbytečné. Důležité je, že je stále co číst.
Z osobního pohledu bych rok 2020 označil za rok českých SF sérií. Za zmínku stojí Centrální impérium (J. Kotouč, Fantom Print), Vesmírná asociace (A. Pitzmos, Brokilon), Algor (J. Hlávka a J. Vybíralová, Brokilon) a nově ambiciózní Legie (F. Kotleta a K. Sněgoňová, Epocha).

A nyní bych si dovolil vybrat tři tituly z loňské knižní produkce.

Kristýna Sněgoňová: Město v oblacích (Epocha)
Opět muž zákona, jehož svět se obrací naruby. Tentokrát v postapokalyptickém stylu. Nápadité, povedené, jednoduché, čtivé. Autorka má ke korunce královny české fantastiky blíže a blíže.

Harlan Ellison: Vrchol vulkánu (Argo, překlad Viktor Janiš, Jakub Němeček, Richard Podaný, Robert Tschorn)
Ucelená povídková sbírka jednoho z velikánů světové fantastiky. Konečně. Vítězné práce zahrnující více než 30 let tvorby tohoto génia. Nejeden příběh se dnes může zdát fádní, ohraný, nepřekvapivý. Jako celek však rozhodně stojí za přečtení. Kniha je obrazem vývoje žánru, kus historie. Nezapomenutelný zážitek.

Adrian Tchaikovsky: Klec duší (Planeta9, překlad Milan Pohl)
Trochu jsem váhal, kterou knihu mého oblíbeného nakladatelství vyberu. Nakonec jsem dal přednost této. Příběh o životě na konci, o lidech co chtějí žít. Podáno výborně a lehce netradičně. Hloubavý čtenář si rozhodně přijde na své.

LUCIE SKALÍKOVÁ (recenzentka projektu Čteme české autory)

Benedict Jacka: Alex Verus 01 – Předurčený (Fantom Print, překlad Kateřina Niklová)
Předurčený je oddechové městské fantasy recyklující ohraný boj mezi světlými a temnými mágy, které nám prostřednictvím sympatického hlavního hrdiny představuje společenské poměry a nevýhody ovládání vzácné formy magie. Vyprávění je svižné a nasycené vtipnými a nebezpečnými situacemi.

Rainbow Rowellová: Simon Snow 02 – Nezdárný syn (Yoli, překlad Jana Kunová)
Nezdárný syn je pokračováním knihy Nedej se, která u nás vyšla v roce 2016 a je velmi inspirovaná slavnou sérií J. K. Rowlingové. Rowellová se odklání od potterovské Anglie a představuje další část magického světa – Severní Ameriku. Hrdinové jsou vrženi do neznámého prostředí a výlet se rychle mění v boj život. Jedná se o milou oddechovku, která mi i přes občasné absurdní situace nejednou vehnala slzy do očí. Je však nutné zmínit, že Nezdárný syn, podobně jako první díl, není pro každého a je tedy lepší nic moc neočekávat a mít mysl otevřenou.

Theo Addair: Ve stínu oskeruše 02 – Čtyřměstí (Laser)
Asi jediné, co mohu k této knize říct, je, že se jedná o milou pohádku s mnoha zvraty, která pohladí na duši a na chvíli nám připomene, že zázraky se mohou dít každému z nás.

KRISTÝNA SNĚGOŇOVÁ (spisovatelka)

František Kotleta: Underground (Epocha)
Michaela Merglová: Prokletá věž (Epocha)
Pavel Bareš: Meta (Host)

LENKA ŠÍKOVÁ (spisovatelka)

Jednoznačně a s nadšením doporučuji Kamenné nebe od N. K. Jemisinové (Zlomená země 03, Host, překlad Roman Tilcer). Třetí díl Zlomené země splňuje všechno, co se dá od zakončení celé série očekávat. Přečetla jsem ho během pár dní, což je u mě výkon, ale jinak to ani nešlo – je to neustálé dilema mezi strachem číst dál, protože tenhle příběh přece nemůže skončit dobře, a neschopností přestat, i když jste plánovali jít spát už před dvěma kapitolami.

ALENA TOMÁNKOVÁ (knihovnice, recenzentka, blogerka)

Erin Morgenstern: Noční cirkus (Argo, překlad Radovan Zítko; první vydání Ikar, 2012)
Seanan McGuireová: Každé srdce je bránou (CooBoo, překlad Karolína Medková)
Lukáš Vavrečka: Tesla Noir (Host)

Noční cirkus mě zaujal ani ne tak samotným prostředím netradičního cirkusu, jako svým důmyslným prolínáním časových úseků, které nutí čtenáře přemýšlet a občas i počítat. Ačkoli samotná zápletka a její rozuzlení nepatří k tomu nejpřekvapivějšímu, díky temné atmosféře a jazyku, který mi do značné míry připomínal knihu Jonathan Strange & pan Norrell, jsem se Nočním cirkusem nechala okouzilt.

Každé srdce je bránou je sice knihou pro mladší čtenáře, to jí ovšem neubírá na krutosti a překvapivosti. Setkáváme se s mládeží, která opustila různé světy divů, podobně jako slavná Lewisova Alenka. Tyto v naší společnosti ztracené existence se chtějí dostat zpátky, a tak balancují na hranici šílenství a toho, co je ještě v běžné civilizaci považováno za přípustné. Rozhodně uvítám, pokud vydavatel přeloží i další díly série.

Tesla Noir je kniha zajímavá především svou atmosférou, na které si dal Lukáš Vavrečka velmi záležet. Teslovy vynálezy posunuly a zrychlily vývoj, takže už ve 30. letech se po ulicích New Yorku prohánějí elektromobily. Autor umně proplétá známé skutečnosti s fikcí založenou na tom, jak by svět mohl vypadat, kdyby nápady slavného vynálezce skutečně fungovaly, a tato hranice je natolik nezřetelná, že po přečtení nezbývá než se divit, proč vlastně v takovém světě už dávno nežijeme.

FRANTIŠKA VRBENSKÁ (spisovatelka)

Letos se mi hlasovalo obzvláště obtížně, protože navzdory covidovým omezením se v loňském roce urodila řada knih zajímavých a mimořádných. Do top tenu se dostaly více než tři tituly… Váhala jsem hodně například kvůli sbírce Vrchol vulkánu od Harlana Ellisona (už kvůli brilantním překladům). Vybrané knihy nejsou možná ty „úplně nejlepší“, ale rozhodně stojí za upozornění.

1. František Novotný: Dryák (Argo)
„Alchymistický punk“, science-fantasy z alternativní Evropy 17. století, která úchvatným způsobem propojuje historické, literární, popkulturní a technické odkazy; a klade otázky přesahující rámec žánru.

2. Jan Hlávka, Jana Vybíralová: Algor 04 – Chlad Chiméry (Brokilon)
Algor si drží literární kvalitu, tempo, napětí, konzistenci vybudovaného světa, příběhové linie a patří k tomu nejlepšímu, co v české fantastice vzniká. Chlad Chiméry je strhující, promyšlenou přípravou na závěrečný díl.

3. Jaroslav Olša jr., Richard Klíčník (ed.): Robot 100 (Argo, překlad Richard Klíčník, Richard Podaný, Milan Žáček)
Pozoruhodný ediční počin k poctě stého výročí zrození slova „robot“, vzniku dramatu R. U. R. i Karla Čapka jako geniálního tvůrce. Na povídkové antologii se podíleli přední čeští autoři a dva zahraniční hosté, Ben Aaronovitch a Michal Hvorecký. Vznikla pestrá a podnětná mozaika pohledů na fenomén umělé bytosti. Ve sbírce najdeme i poslední text Jaroslava Mosteckého (†13. 12. 2020).

JASON WOTNAU (čtenář a fan)

Málokdy čtu knihy v daném roce poprvé vydané, přičemž v loňském roce s jeho nepříjemným příslušenstvím to platilo víc než kdy jindy. Mezi klasikami i modernou, které jsem doháněl, mě nejvíc zaujaly:

Martin Fajkus, Tomáš Němec (ed.): Společenstvo Pevnosti (Fantom Print, 2014)
Tahle antologie obrátila můj názor na českou a slovenskou fantasy o nějakých 150 stupňů. Než jsem se s ní setkal, uznával jsem z našich luhů a hájů jen humoristické práce Rigor Mortis, Michala Špačka a Martina D. Antonína. Společenstvo mi ale ukázalo, že i u nás se dají najít klenoty "vážné" fantasy. Vzhledem k tomu, že tahle šílená sedmisetstránková, velkoformátová, nádherně vypravená bichle je dostupná i v e-knižní podobě, není jediná výmluva, proč ji nepřečíst. Pokud jste to tedy už dávno neudělali.

Peter S. Beagle: V Kalábrii (Argo, 2017, překlad Milan Žáček)
Beagle. Italský venkov 21. století. Jednorožec. Literatura s velkým L.

Arkadij a Boris Strugačtí: Stalker (Triton, 2010, překlad Marie Uhlířová)
Zvolená metoda vyprávění, odpovědi autorů na některé otázky, které sci-fi typicky řeší, i obecně lidská témata, která se tu objevují, aniž by jimi Strugačtí mávali čtenáři před očima, jsou důvody, proč se ke knize určitě ještě několikrát vrátím.

Julie Nováková: cyklus Blíženci (Brokilon, 2015)
Karolina Francová: Konstantynův efekt (Brokilon, 2016)
Obě autorky dokázaly napsat spaceoperně rozmáchlé příběhy západního střihu. Nováková působí vypsaněji, zvládá ukočírovat osudy spousty postav na ploše tří knih a v závěru jejich osudy patřičně protíná. Chybí mi tu jen trochu „divočejší“ závěr. Francová naproti tomu řeší společensky aktuální téma ve sci-fi hávu. Poté, co jsem přestal mudrovat, jestli jde o snahu naskočit na vlnu, nebo je téma pro autorku skutečně zajímavé, a začal víc sledovat příběh, jsem si Konstantynův efekt užil.