KOMIKS: Ed Brubaker a Sean Phillips, Zatmívačka

Článek od: Martin Stručovský - 22.09.2021

Ed Brubaker a Sean Phillips jsou tvůrci, kteří na českém trhu nejsou nováčky. Naopak se jedná o dvě jména, která jsou zárukou kvality. Tvůrčí parťáci, kteří spolu vytvářejí výbušnou dvojici podobně jako Chip a Dale. Jejich retro Zatmívačka byla na našem trhu velmi očekávaná. Dostáli i tentokrát tvůrci svojí pověsti, nebo se jedná o krok vedle?

Když před léty vyšel omnibus Criminal, byl jsem naprosto nadšený. Brubaker od první stránky předváděl, že ví, jak se tvoří syrový a drsný noir bez kudrlinek. A Phillips to jenom podtrhoval svojí kresbou. Pokračování Criminalu pak potvrdilo, že se nejednalo o náhodu. Jenže… jenže pak přišla Fatale, která má tak kolísavou kvalitu, až to není hezké. Když se objevilo info o Zatmívačce, zpozorněl jsem. Komiks oceněný Eisnerem, luxusní provedení odpovídající Criminalu. A do toho samozřejmě nelehká situace s otevíráním/zavíráním knihkupectví kvůli covidu. Ale BB art do toho i tak šel. A já taky, protože noir, potažmo drsná škola jsou moje srdcovky a Brubaker patří s Jasonem Aaronem mezi moje oblíbené scénáristy, kteří prostě tenhle žánr umí. Zná jeho historii, ví, jak fungují pravidla a díky tomu ví, jak je porušovat, aby dodal příběhu šťávu a neokoukanost. Bohužel jsem měl po celou dobu čtení pocit, jako kdyby tohle všechno Brubaker totálně zapomněl.
Zatmívačka se točí kolem filmu. Kolem natáčení filmů, psaní filmů a kolem studiového systému, který je drsný, a když si nedáte dostatečný pozor, tak vás sejme jako mlátička na obilí. V tomhle systému se snaží přežít i Charlie Parish, válečný veterán a držitel Oscara za scénář k filmu. A taky chlápek, kterému se lepí problémy na paty. Doslova. Zrovna má tvůrčí krizi, takže scénáře za něj píše potajmu jeho bývalý kolega Gil Mason, který se ocitl na černé listině kvůli napojení na komunisty. To by ještě v rámci každodenního života chlápka od psacího stroje nebyl takový problém. Voda v pomyslném kotli začne vřít v okamžiku, kdy se Charlie probouzí po dost divokém mejdanu v baráku, kde najde mrtvou herečku, která hrála v novém filmu, k němuž psal Charlie scénář. A aby toho nebylo málo, tak má ke všemu totální okno. Všichni tak mají najednou problém. Charlie řeší svoji paměť a studio zase problém s vypadlou herečkou, která ve filmu měla důležitý part.
Takhle v kostce to zní dost fajn, že? Inu, začátek je dost slibný. Paranoidní hrdina s výpadkem paměti, který navíc trpí traumatem z války a problémy utápí v alkoholu. To zní jako něco, v čem by se neztratil ani Hitchcock. Když se k tomu přidá i odhalování temných tajemství hollywoodských hlavounů, tak to dost připomíná román jak od Jamese Ellroye. Jenže někdy v půlce nastane dost velký problém a tím problém je to, že Brubaker se zkrátka a dobře přestane orientovat na příběh a na vyprávění příběhu. Soustředí se hlavně na atmosféru a procházku po hollywoodském království padesátých let. Díky Phillipsově kresbě na stránkách komiksu ožívají Humphrey Boggart, Dashiell Hammett a další velká jména neodmyslitelně spojená s tehdejším kulturním životem. Večírek střídá večírek, až se vám z toho místy protáčí panenky. Ano, je to atmosférické a hezky se na to kouká, ale spíš to připomíná historii filmu v komiksu. Brubaker si určitě dal na rešerších záležet, je vidět, že tohle období má rád a z lásky k němu se tu vyznává prakticky na každé stránce. Jenže kdyby se řídil heslem míň je líp, tak by výsledek byl možná o dost lepší. Takhle ten pikantní příběh prostě nevyznívá na plno a je utopen pod nánosem atmosféry a fanboyovských pomrkávaček, které si užije opravdu jenom ten, kdo se o dané období zajímá se stejnou zaníceností jako scénárista.
Zatmívačka hezky vypadá, má nádhernou grafickou úpravu, podmanivou kresbu. Jen ten příběh by to chtělo víc dobrousit. Na druhou stranu jako dárek pro fanoušky padesátek a noiru je to naprosto vhodné. A abych nezapomněl, ten Hammett se fakt povedl.