RECENZE: Somorra: město lží, Christian Sußner & Florian Sußner

Je 5:30 ráno a ze sna mě budí melodie mého budíku. Neochotně vstanu, dám si rychlou sprchu, kopnu kafe a vyrazím ven.

Přejdu ulici k trafice naproti a pohledem přejedu titulní strany novin. Pořád se mluví o Cassiovi, poslední fotka toho parchanta v klepetech zabírá půlku strany. Myslím poslední fotka, kdy byl ještě naživu. Než ho předevčírem típl jeden spoluvězeň. Odtrhnu zrak od novin, kývnu prodavači na pozdrav a zamířím směr práce.

Po cestě procházím kolem uličky, kde si všimnu dvou feťaček, jedné v deliriu, druhé v absťáku, jak se zmítají na zemi plné odpadků a ještě horších věcí jako ze surrealistického obrazu nějakého pomatence. O ulici dál postává usměvavej chlapík, určitě dealer somorinu, který je za tu scénu zodpovědný. Ten se však rychle zdekuje, když kousek od něj zastaví policejní auto. Z auta vystoupí Plešoun a Šmejd. Určitě si jdou pro výpalné, případně zmlátit někoho, kdo zaplatit odmítl. Udělá se mi z nich zle a raději přidám do kroku.

Do práce už dorazím bez dalších příhod, sednu si na své místo a zamávám Marcovi, snad jedinému dalšímu nezkorumpovanému policajtovi tady. On mi však odpoví smutným úsměvem, ze kterého mě píchne u srdce. Mám tušení, že dnešní den bude ještě horší než ty předchozí.

Když jsem otevřel balík a vzal jsem Somorru do ruky, úplně mi hned připomněla Fighting Fantasy – paperback stejné velikosti, i když dvojnásobné tloušťky. Příjemně padne do ruky, v pohodě se v něm listuje, paperback podoba tomuto konkrétnímu gamebooku sedí. Hned první strana mě však nepříjemně překvapila: je na ní obrázek města Somorra a na dalších stranách pak ilustrace herního děje. Jenže jsou očividně původně barevné převedené do černobílé podoby (neboli na obrázku není nic pořádně vidět). Trochu mě to vystrašilo, nicméně ostatní ilustrace v knize jsou naštěstí černobílé i v originále a vypadají parádně.

Po ilustracích následuje stručný nástin příběhu („jsi mladá policistka plná ideálů v korupcí prorostlém Městu lží“), následovaná velmi krátkou (2 stránky) pravidlovou částí: žádné kostky, žádné statistiky, žádný soubojový systém. Ano, slyšíte dobře, v gamebooku se nebojuje, žádné kostkové orgie čtenáře nečekají. Na jednu stranu tím gamebooku něco chybí, na druhou stranu se čtenář může plně soustředit na příběh a knihu lze hrát i v šalině.

Klíčovým prvkem herního mechanismu je systém číselných kódů – mnoho rozhodnutí, která čtenář ve světě udělá, si v podobě číselného kódu hráč poznamená do deníku a toto rozhodnutí se pak nějakým způsobem projeví v budoucnosti. Paleta rozhodnutí je široká, od malé pozornosti pro kolegu policistu až po zásadní rozhodnutí, jestli zabít nebo pouze zneškodnit jednu ze záporných postav.

Po krátkých pravidlech se rozjíždí příběh o délce 500 odkazů rozdělený do tří kapitol. Kapitoly jsou udělány hezky gamebookově, nezačínají na konkrétní straně, ale na konkrétním odkazu. Čtenář tak neví dopředu, jak je která kapitola dlouhá, a příběhu to dodává soudržnost.

Nejzábavnější je druhá kapitola knihy, proto se u ní lehce zastavím: hlavní postava se vydává do útrob města zjistit, co se to všechno vlastně děje. Tahle část je mistrovský kousek, na výběr je spousta míst kam se podívat, a nezřídka návštěva jednoho místa přidá možnost navštívit zase nějaké jiné. Ale pozor, na prozkoumávání má postava pouze několik hodin a všechna místa se rozhodně nedají stihnout, správný výběr míst je tedy naprosto klíčový. Osobně jsem ani po třetím odehrání neprošel úplně všechno a nenašel jsem vyloženě nejoptimálnější cestu, což vnímám jako velký plus herního designu.

Příběh knihy je čtivě psaný, herní svět je autentický, bavilo mě to. Výtku bych měl k tomu, že je příběh určený co nejširšímu publiku – měl potenciál být temný, tvdý, škaredý a děsivý, ale jeho vyznění je mnohem víc „světlé“, místy až naivní. A v jedné sekci, která měla být asi strašidelná a hrůzná, jsem si připadal jak v kouzelné školce otce Fura.

Překlad je bez chyby, v Mytagu si dali na testování záležet a v gamebooku jsem objevil pouze jednu nelogičnost, která je ovšem i v německé verzi. Přišel jsem na ni úplnou náhodou, kdy postava musí ve hře udělat dvě na sobě nezávislá herní rozhodnutí a až v jejich kombinaci se chyba projeví, takže mi to úplně zásadní nepřijde.

Obtížnost gamebooku je spíše nižší, pokud hráč u hraní přemýšlí, pak se většině pastí v pohodě vyhne. Náhodná úmrtí neovlivnitelná náhodou v gamebooku nejsou.

Resumé: Čtivý, moderní a pravidlově lehký gamebook bez kostek a bez soubojů, soustřeďující se na příběh a příběhová herní rozhodnutí. Stojí na pár zvolených a docela unikátních herních mechanismech a hlavně prostřední pasáž čtenáře láká k opakovanému hraní.

Název: Somorra: město lží
Autoři: Christian Sußner & Florian Sußner
Překlad: Michal Smrkovský
Žánr: gamebook, scifi
Nakladatelství: Mytago
Formát: 160 x 110 mm
Vazba: vázaná
Korektury: Petra Grünwaldová
Redakce: Jiří Reiter
Obálka: Rossitza Atanassova
Ilustrace: Helge Balzer a Hauke Kock
Počet stran: 416
Rok: 2022
ISBN: 978-80-87761-78-6