UKÁZKA: Václav Engler, Deset příběhů o lásce a jiných starostech

Článek od: Redakce - 29.11.2022

Přichází novinka od českého autora Václava Englera Deset příběhů o lásce a jiných radostech, která se dotýká mj. témat jako sci-fi, dystopie či horor. Přečtěte si ukázku ze dvou povídek.

Anotace:
Výbor obsahuje deset humoristicky laděných povídek, ve kterých není nouze ani o erotiku či fantastično. Čekají v nich na vás hrdinové zápolící více či méně úspěšně se světem a sebou samotnými, navíc leckdy velmi snadno a takřka ochotně upadající do nerovnocenných a defenzivních rolí. Jednotlivé příběhy představují čtenáři jejich malá životní dramata. A nejedná se zdaleka jen o hrdiny lidské. V jednotlivých příbězích se můžete seznámit např. také se starým kocourem Mikešem, hyperaktivním zakrslým králíčkem Matějem, poněkud rezignovaným démonem Bubulálou či nezvaným návštěvníkem z hvězd. Kniha zároveň nabízí exkurs do autorovy výtvarné činnosti a představuje takřka dvě desítky jeho ilustrací. Pivní znalce jistě potěší, že v některých povídkách hrají nezastupitelnou roli tuzemské minipivovary a jejich pivní speciály. Hudební nadšence zas v konkrétních příbězích určitě zaujmou odkazy na české i zahraniční rockové a metalové kapely.

Oběšenec

Kdoví, jak by alternativní využití provazu oběšencova probíhalo dál, kdyby se odkudsi z bytu neozvalo Julčino „mami, kde jsi?!“ „Hned, hned, zlato! Nikam nechoď, za chvilku jsem u tebe,“ zavolala co nejhlasitěji Miranda, vytáhla se hbitě zpod Martina, ledabyle ho rozvázala, zběžně ze sebe setřela jeho sperma papírovým kapesníkem a rychle se oblékla. „Dělej, dělej!“ vybídla ho, „teď se tu nemůžeš takhle válet!“ Když na sebe chvatně natáhl šaty, vyšli oba společně z ložnice do chodby, kde už netrpělivě přešlapovala Julča. Neskrývala radost, že vidí s matkou právě Matějova otčíma. S trochu zahanbeným výrazem se k ní Miranda sklonila a vysvětlovala: „Víš, Julčo, Martin nemá čas, rozluč se
s ním. Brzy se ale u nás zastaví i s Matějem, viď?“ Otočila se na něj s prosbou v očích. Ochotně jí přikývl, s oběma se rozloučil a s lanem zamířil do svého bytu.
Tam záhy euforii vystřídala úzkost a výčitky. Věděl, jak absurdní je mít pocity viny kvůli ženě, se kterou už nechodí a která mu rozhodně nikdy nebyla věrná. Nemohl si ale pomoct. Cítil, že zklamal a ten pocit byl pro něj nesnesitelný. Otevřel dveře do pokoje, kde probral podřimujícího Matěje, který se mu hned s nadšením doslova vrhl pod nohy a začal kolem něj radostně poskakovat. Otčím si ho ale vůbec nevšímal. Položil lano na pracovní stůl, který přisunul pod velký lustr uprostřed místnosti.
K němu přistavil židli a po ní přelezl na stolní desku. Králíček si přitom párkrát zlostně dupnul – taťka si hraje a na něj ani nepomyslí!
I když, třeba na mě nezapomněl, je to akorát nějaké překvapení a chce udělat velkou legraci! pomyslel si Matěj a aby celé to představení mohl mít jako na dlani, vyskočil na židli, z ní na stůl, zapanáčkoval a vzhlédl směrem k Martinovi, který si v té chvíli zrovna uvazoval k lustru smyčku navlečenou ke krku. Vypadá to na skvělou zábavu, řekl si Matěj, a aby otčímovi bylo jasné, že ani ušákovi nejsou žerty úplně cizí, začal ho vší silou zuby tahat za pravou nohavici. Martin se zapotácel
a s ním stůl. Matěj na nic nečekal, rychle vystřelil dolů, uklidil se do rohu místnosti, kam si sedl a se spokojeným přežvykováním celý napjatý koukal, co že z toho všeho nakonec vyleze za legraci, kterou pro něj adoptivní rodič přichystal. Nemusel čekat dlouho, s obrovským rachotem se k zemi skácel nejprve rozkolíbaný stůl a vzápětí i Martin s lustrem, který jeho váhu neunesl a utrhl se ze stropu. Matěj byl doslova v sedmém nebi, tohle byla fakt neuvěřitelná sranda, kterou nečekal ani v tom nejdivočejším králičím snu. Jako splašený pobíhal kolem Martina i přes něj, zatímco jeho taťka se stále otřeseným výrazem nechápavě civěl na svět kolem.

...

 

Terorista

Zrovna se mu totiž podařilo prodat jednomu soukromému sběrateli pár vojenských metálů po svém otci. A to byl přece pádný důvod k oslavě. V oblíbeném lokále Marek znalecky ochutnal po pivu z denní nabídky minipivovarů. Bylo jich asi deset a na čepu i šestnácti a sedmnáctistupňové speciály. Tento sportovní výkon však chlapík vnímal jako pouhou kvalifikaci do užšího finále, které se mělo skládat z asi tuctu lahváčů, co se chladily v lednici hned vedle výčepu. Nejlépe chutná doma, řekl si Marek, zaplatil, naskládal flašky do dvou prázdných báglů – do hospody vždy chodil řádně vybaven, nebyl přece žádný amatér. Jeden si hodil na záda, druhý si nasadil na břicho a vyrazil.
V požehnaném stavu si to spíše instinktivně šněroval k tramvajovému můstku, na kterém už
z dálky viděl Oldu, kumpána z jedné z jeho oblíbených pivnic. Hned se mu chtěl pochlubit svým úlovkem a začal se neobratně štrachat v batohu, který měl na břiše. Zcela bezděčně se přitom dal do běhu. Olda soustředěně vyhlížel tramvaj, Marka si ani nevšiml. Ten ovšem věděl, jak na sebe strhnout pozornost. Proto opakovaně zahalekal: „Allahu akbar!!!“ Na výkřik zareagoval Olda ihned. A nejen on. Taky pár dalších lidí postávajících na refíži. Všichni se s děsem v očích dali před podivným mužíčkem opásaným podezřelými zavazadly na hromadný úprk, což Marka ještě víc nabudilo. S frenetickým řevem vběhl do kolejiště, a vtom ho srazila přijíždějící tramvaj, byť se řidič snažil, seč mohl, předejít srážce s domnělým teroristou. Muž kousek odletěl a s řinčením rozbíjejících se pivních lahví se bezvládně natáhl na znak. Zpoza jeho týla na zem pomalu proudila směs piva, krve a mozkomíšního moku. „No ty vole, já se asi jako zabil!“ pronesl chlapík ztěžka a naposledy vydechl.
Že žil v civilizované zemi, nenechali ho jeho spoluobčané ležet takhle bezprizorně na zemi příliš dlouho. Řidič tramvaje s většinou pasažérů se sice snažili dohnat hlavní peloton, v němž byl Olda, ale jistá paní Hacaperková ani v takové chvíli neztratila hlavu a věděla, co je její občanskou povinností. Odbelhala se kus od zabržděné tramvaje a neprodleně zavolala na linku 158 a nahlásila na ni teroristický útok. Během několika minut na místo dorazilo protiteroristické komando i s pyrotechnikem. Paní Hacaperková by bývala ráda celý zásah koordinovala a policistům dalo poměrně dost práce vytlačit ji dostatečně daleko od domnělého místa činu, aby následně mohli zajistit perimetr.
Poté na scénu nastoupil pyrotechnik, kterého vysílačkou instruoval šéf zásahu. Specialista na zneškodňování výbušnin byl značně nervózní. Za pár minut začínal televizní zápas jeho oblíbených Bohemians 1905, v němž šlo opravdu o všechno. Ale velitel mu slíbil, že protáhne-li se nečekaně zajištění údajné nálože, bude ho co minutu přes vysílačku informovat o vývoji utkání, které plánoval sledovat na služebním noťasu.
„Tak jak to vypadá?“ zjišťoval šéf, když pyrotechnik dorazil k Markově mrtvole. Chvíli slyšel jen těžké vzdechy, pak se však jeho podřízený konečně zmohl na slovo.
„Špatně, moc špatně.“
„Cože, kurva?“ nechápal nadřízený.
„No skoro všechny lahváče jsou rozflákaný...“ zněla odpověď.
„Co? Jaký lahváče, do prdele?“ procedil velitel.
„No, když to chceš slyšet,“ ztěžka ze sebe vysoukal pyrotechnik, „máš to mít – Permon, Modrá hvězda, Žatec, Kvilda...“
„Dost, dost!“ zavzlykal nešťastně šéf, „zachraň, co jde, a vrať se na stanoviště!“
Pyrotechnik vysbíral z Markových zavazadel těch pár lahváčů, které náraz vydržely, a pevně přitisknuté k hrudi je odnesl do bezpečí k veliteli. 
„Mohlo to dopadnout i hůř,“ odtušil šéf při pohledu na pivní flašky. „Ta bába, co nahlásila atentát, by zasloužila na budku,“ dodal.
Pyrotechnik se ho snažil přivést na jiné myšlenky: „Hele, to televizní utkání ale ještě stíháme!“
Oba se na sebe spiklenecky podívali a vyrazili k nejbližšímu sport baru.
Mezitím fenka border kolie Noemi, která se při nastálé panice vysmekla svému pánovi
a pronikla do střeženého perimetru, jak hypnotizovaná s vytřeštěnýma očima zírala zdánlivě do prázdna hned vedle mrtvého těla. Jediná ze všech přítomných totiž viděla vysokou andělskou postavu s mohutnými perutěmi, složenými na zádech a hlavou skloněnou k zemi, jak mlčky a rozvážně kráčí pryč od nebožtíka.

...

Deset příběhů o lásce a jiných starostech
Autor: Václa Engler

Vydal: Nava
Rok vydání: 2022
Počet stran: 112
Cena: 199 Kč

Václav Engler (1977) je plzeňský prozaik, básník a výtvarník. Zejm. v regionu v minulosti realizoval četná autorská čtení a rovněž instalace svých autorských kreseb. Profesně působil v různých institucích, převážně v kulturní sféře, ale např. stihl být rovněž takřka současně klientem a úředníkem Úřadu práce. Nyní je zaměstnán v archivu. Léta byl rovněž členem/ hráčem mystifikačně sportovního projektu FC Atletico Malesico, který však vzhl. k tomu, že byl, navzdory mýtům panujícím o fotbale, komerčně mnohem úspěšnější jako básník než fotbalový hráč, nechal "uspat".
Jeho slovesná tvorba se od původních lyrických miniatur inspirovaných poezií Dálného východu posunula směrem ke krátkým prozaickým textům, ve kterých není nouze o humor, erotiku a fantastično. V Englerových knihách je znatelný také čím dál větší akcent na obrazovou složku - autor si své publikace ilustruje. Povídkový výbor "Deset příběhů o lásce a jiných radostech" obsahuje takřka dvacet autorských kreseb a v souboru anekdoticky laděných miniatur, chystaném na příští rok, bude výtvarná stránka už zcela dominovat. A autorovo vysněné Opus magnum, příběh králičího páru, na kterém pracuje nyní, by byl obrázkovou knihou v klasickém slova smyslu."

 

Přidat komentář