SOBOTNÍ FILMOVÁ SRDCOVKA

Srdcovkou se pro mě může stát teprve film, který jsem viděla víckrát a pořád ho mám ráda a vždycky si budu pamatovat, o co v něm šlo. Na některé filmy musí mít člověk tu správnou náladu a příležitost, takže třeba na horory se nejradši dívám v neděli po obědě a přesto, že to není zrovna moje krabice filmového pásu, i mezi horory bych nějakého oblíbence našla. Ale o tom možná někdy jindy, protože moje myšlenky směřují dnes k úplně jinému typu snímků a těmi jsou „oldies but goldies“. Některé z nich byly staré, už když jsem se narodila, a nemalá řádka z nich patří, řekněme, do stejné generace jako já.

Jednou takovou podskupinou jsou české sedmdesátkové sci-fi i jiné bláznivé komedie či parodie, které vůbec nestárnou, a pořád dokola tvrdím, že kdyby se narodily do kapitalistického světa, udělaly by spolu se svými tvůrci tehdy díru do filmového světa. Spousta nápadů, které tvoří nosnou linku těchto filmů, je dnes obdivována čtenáři či diváky mnohých bestselerů a přitom jsme to v Čechách vymysleli už dávno! V tomhle případě se prostě nedá mluvit jen o jednom filmu.

O čem že to vlastně plácám?
Kdo chce zabít Jessii? (1966) – Co všechno se může stát, když se vám vynález vymkne z rukou, oživí komiksové hrdiny a převede je do trojrozměrného světa, ale nechá jim u úst bubliny? V tomhle filmu zářila i skvělá kresba Káji Saudka, mužům dech beroucí Olinka Šoberová a zamilovaný Jiří Sovák.
Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967) – Vážně povedená parodie na všechny agentské filmy světa a na Bonda zvláště. S přihlédnutím k tomu, že tehdy u nás filmy s Jamesem Bondem pořádně nikdo neznal, se ta skutečná parodičnost dá vidět až s odstupem po letech. Přitom ten film má zároveň všechno, co správný agentský film potřebuje, a jestli znáte Johnyho Englishe, budete si myslet, že Angláni od nás opisovali.
Pane, vy jste vdova (1970) – Je to sci-fi nebo fantasy? Příběh o astrologovi, který si vypočítá, že se stane vdovou a zároveň se ožení s krásnou vyvolenou, je plný absurdních, ale naprosto promyšlených situací a gagů, z nichž některé dočista zlidověly. (Zavři oči, brouku…) Zároveň se zde transplantují mozky, oživují umělé bytosti z telecího a ruší armády. Řekněte, kdo to měl v roce 1970?
Dívka na koštěti (1971) – Ať se přihlásí ten, kdo nezná Saxanu! Nikdo? No proto! Zlobivá čarodějnice, která nechtěla zůstat sto let po škole, radši utekla do světa lidí a se svým lexikonem kouzel obrátila všechno moderní a vědecké na záda, natolik zlidověla, že by mi bylo hanba o ní něco vysvětlovat.
Jak utopit Dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974) – Vodnický film, jež důstojně a vědecky vysvětluje, proč je třeba asimilovat mokré lidičky mezi suchozemce a kterak to zajistit. I tohle dílko patří do zlatého fondu komediální české kinematografie. Jestlipak víte, k čemu je dobrá krvavá tlačenka?
Což takhle dát si špenát (1977) – A znovu „striktní“ sci-fi o manipulaci s genetikou a čistě vědeckými postupy, které, ukradeny podlými padouchy, začnou sloužit zkrášlovací klinice a mají vynášet peníze. Pokud se kolem toho motají dva příležitostní zlodějíčkové – meloucháři a přístroj má nevychytané mouchy, je z toho nakonec velké mrzení pro spoustu zúčastněných, včetně do batolecího věku omlazené miliardářky.

V tomhle výčtu nesmí chybět dva seriály, které předběhly svou dobu i žánr, protože jak sci-fi Návštěvníci o cestování v čase a záchraně světa s geniálně vymyšlenými vynálezy, z nichž některé dnes skutečně existují, tak i (urban) fantasy Arabela o existenci světů pohádek pro děti i dospělé a co se stane, když se prolnou, mají tak promyšlené příběhy, že i dnes, po tolika letech, se na ně dá bez problémů koukat a bavit se stejně jako tehdy.

Macourek byl PAN scénárista
Všechny zmíněné počiny mají jedno (nebo vlastně dva) společné - vznikly pod taktovkou téměř nerozlučného dua Vorlíček – Macourek, a když se podíváte dál a zjistíte, na jakých dalších filmech se scénárista Miloš Macourek podílel, začne být náhle jasno, kdo zřejmě byl tou největší a takřka nevyčerpatelnou studnicí originálních a trefně zpracovaných nápadů.
Existují totiž i další filmy, na kterých se geniální scénárista Miloš Macourek podílel s jinými režiséry, a najdete v nich stejnou lehkost, nadsázku a chytrý humor s mnoha podtexty, který mu byl při tvorbě vlastní.

Muž z prvního století (1961) Lipský – Macourek
Legendární snímek v hlavní roli s Milošem Kopeckým vstoupil do dějin československé kinematografie z mnoha důvodů. Jedním z nich je nadčasovost představy, jak by se choval v daleké budoucnosti, kde neexistuje nedostatek ani závist, člověk z let šedesátých a jak by byl za relativně krátkou dobu schopen ten v pravdě komunistický ideál (v nejlepším slova smyslu) rozvrátit.
Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) Lipský – Macourek
Další čistá sci-fi, ze které kdybychom odebrali komediální prvky, dostaneme časovku s detailně vymyšlenou smyčkou. Jak sám název napovídá, pokouší se hrdinové/agenti z budoucnosti zabít Einsteina, aby zabránili zvěrstvům, která se mají stát. Každý znalec časovek ale ví, že to je vždycky ten nejhloupější nápad, který mohl koho napadnout, a následky na sebe nedají dlouho čekat.
Čtyři vraždy stačí, drahoušku (1970) Lipský – Macourek
V tomhle filmu opět narazíte na komiksovou kresbu Káji Saudka, neboť přesně to čtou mnozí hrdinové amerického příběhu o zakřiknutém učiteli, kterého lidé omylem začnou považovat za masového vraha. Už jste někdy ochutnali hu-hu kokteil?
Šest medvědů s cibulkou (1972) Lipský – Macourek
Ano, tohle je film pro děti a kromě šesti inteligentních medvědů, kteří spolupracují na své záchraně po vyhození z cirkusu, na něm není nic nadpřirozeného. Ale právě kvůli těm medvědům a do detailu  vystavěnému příběhu, v němž ve stylu táty v sukni exceluje v převlecích školníka a kuchařky jejich medvědář Lubomír Lipský, je potřeba ho zmínit.
Zítra vstanu a opařím se čajem (1977) Polák – Macourek
Do třetice všeho cestování časem, i tady se pracuje s myšlenkou manipulace s minulostí. Macourek si vzal na paškál druhou světovou válku a fanatickou kliku, která se rozhodla, že cestou do minulosti obrátí chod dějin, zachrání Hitlera a vybuduje nehynoucí třetí říši, jak měl naplánováno. Že jim to nakonec nevyjde, vám asi můžu klidně prozradit… v bláznivé komedii se záměnou dvojčat a několikerým restartováním budoucnosti se snad ani nic jiného čekat nedá.

Ještě něco? Ještě krapet!
Také Oldřich Lipský totiž natočil pár filmů, na kterých se Macourek nepodílel, ale přesto je nemůžu opomenout, mluvím-li o bláznivých a nadčasových komediích ze šedesátých a sedmdesátých let:
Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) Lipský - Brdečka
Já vím, že to není sci-fi ani fantasy, ale je to úžasná westernová parodie a stejně jako u parodie bondovské její autoři neměli moc příležitostí si nastudovat původní látku a dělali film srdcem. Spousta hlášek z tohohle filmu zlidověla a je v něm pár hezkých easter eggů, na které mnohdy přijdete až po několikerém zhlédnutí. Příběh lásky a zrady i šťastného shledání ztracených sourozenců i Kolalokovy limonády je zkrátka nezapomenutelný, stejně jako Tornádo Lou a její písně.
Ať žijí duchové (1977) Lipský – Svěrák
Je tady někdo, kdo by neznal tuhle roztomilou duchařskou pohádku o partě dětí, které chtějí opravit hrad? Nebudu na ten hrad nosit trpaslíky – jestli nevíte, kdo je rytíř Brtník z Brtníku a princezna Leontýnka, račte to urychleně napravit, protože máte velkou mezeru ve vzdělání a duchové vás přijdou strašit!
Adéla ještě nevečeřela (1977) Lipský – Brdečka
Když je potřeba vyřešit opravdu velkou záhadu, pozvěte si Nicka Cartera, amerického soukromého detektiva. Pozvete-li ho do Čech a přidělíte mu ryze českého policajta, čekejte nečekané. Zvláště, když jim jako protivník vzdoruje mezinárodní zločinec se zálibou v pěstování roztodivných rostlin včetně těch, které sežerou taliána i Taliána. Na první pohled „neviditelná“ parodie, tentokrát na rodokapsové příběhy neohrožených hrdinů, nemá jedinou chybu. 
Tajemství hradu v Karpatech (1981) Lipský – Brdečka
Stejně jako v předchozím filmu, i tady exceluje slovenský herec Milan Dočolomanský coby hrabě Teleke z Tölökö . Do poslednice všeho bláznivého vypráví tahle sci-fi o ďábelském baronu Gorcovi, jeho posedlosti slavnou operní pěvkyní a strastech jejího snoubence hraběte, kterého přivede náhoda do podhradí Čertova hradu, o kterém se povídá, že tam straší. Zní to spíš jako fantasy, ale nenechte se mýlit, baron má ve službách geniálního, leč šíleného vědce a spolu si dumají o zkáze světa a páchají na hradě nevídané vynálezy, které jim nakonec přivodí zkázu.

Nakonec?
Nebyla to krátká srdcovka, ale já mám všechny ty filmy v jednom šuplíku a kterýkoli z nich můžu vidět od začátku nebo od prostředka a vždycky se u nich budu znovu bavit. Humor v nich není prvoplánový ani hloupý a zápletky všech filmů, ač komediálních, jsou všechny do jedné dotažené do detailu i do smysluplného konce. S žádným z nich prostě neuděláte chybu. Nostalgici, kteří jsou na tom jako já, mi určitě dají za pravdu a ti, kteří se narodili dávno potom a nemají o existenci tak skvělých komedií ani tucha, to můžou napravit! Je to koukání a zábava na hezkých pár večerů.