ROZHOVOR s Jarmilou Mlčouškovou

Jarmila Mlčoušková zatiaľ širokej verejnosti známa nie je, čo je škoda. Ale ak by som sa mala zahrať na vedmu povedala by som, že sa to čoskoro zmení. Vyštudovaná biofyzička, s magisterským titulom z fotosyntézy, doktorátom z DNA interakcií potenciálnych protinádorových liečiv a skúškou z kvantovej fyziky sa do písania vie oprieť. Zatiaľ na svojom pere nemá veľa zárezov, no pracuje na tom, aby sa skóre zlepšilo. Pred časom sme na našom webe uverejnili recenziu na jej knihu Stíny nad univerzitou v Tir Erath a pred pár týždňami jej vyšla skvelá fantasy poviedka v časopise Pevnost. Nuž a ja vás chcem s touto milou osôbkou, veľmi talentovanou autorkou a vedkyňou zoznámiť aspoň prostredníctvom rozhovoru.

-Vyštudovala si biofyziku, máš doktorát, venuješ sa vede. Píšeš však fantasy. Nebije sa v tebe vedec so snílkom?
No, pravda je, že v práci před šéfem slovo fantasy radši nezmiňuju. Věřím ale, že ve výzkumu se pohybuje spousta kreativních snílků, což dokazují taková krásná odborná pojmenování jako efekt motýlích křídel, horizont událostí nebo luciferáza. Fantazie by ve vědě chybět neměla a určitě není na škodu nechat vědu prosáknout do fantastiky. Já se inspiruju hlavně přírodními obory a musím přiznat, že skutečnost často překoná moje představy – asi by mě nenapadlo vymyslet červa, který po kořisti vrhá vlastní vnitřnosti.

-Priblíž nám, tak laicky, čomu sa v práci venuješ aby sme nemali dojem, že je to iba hranie sa s kadičkami, mikroskopmi a kopou ďalších zložitých prístrojov.
Zrovna teď se pokouším skládat origami z molekul DNA a všechny tyhle věci k tomu potřebuju... Když to zobecním, tak u nás studujeme strukturu a funkci proteinů, které se účastní oprav při poškození DNA. Jen pro představu, každá buňka lidského těla denně zprocesuje deset tisíc až milion různých DNA lézí, takže reparační mechanismy se musí pořádně ohánět. Podle druhu poškození se aktivuje příslušná opravná dráha – nás zajímají ta vůbec nejzávažnější, takzvané dvouřetězcové zlomy. Ještě dodám, že při výzkumu netrápíme žádná zvířata, jen buňky a molekuly.

-Čím si chcela byť, keď si bola malá?
Veterinářkou nebo chovatelkou dostihových koní.

-Kedy si pocítila nutkavú potrebu začať písať?
Plnou silou mě spisovatelský virus sejmul až v prváku na vysoké. Ale tak v patnácti jsme si s kamarádkou vedly knihu našich oblíbených obětí: takový sešitek plný krátkých příběhů a hlášek. Bohužel jsme se pak nepohodly a kniha obětí zůstala u ní, takže můj první a zatím jediný spoluautorský projekt úplně nedopadl.

-Čo si písala najskôr? Poviedky, či si sa pustila rovno do románu?
Jako správný řemeslem nedotčený autor jsem začala objemnou epickou fantasy trilogií. A vůbec nelituju, že jsem se na ní vypsala z nejhoršího a pak ji odložila k věčnému spánku do šuplíku. Potom jsem pro změnu pár let zkoušela psát jenom povídky a terorizovat s nimi porotce literárních soutěží.

-Čítala si svoje výtvory niekomu z rodiny alebo priateľov? Ak áno, aká bola odozva?
Já jsem se vždycky tak trochu styděla, takže rodina se o mém psaní dozvěděla až ve chvíli, kdy se mi poprvé povedlo umístit v literární soutěži, a většina kamarádů až když mi vyšla kniha. Svou nevydanou prvotinou jsem teda dvě kamarádky potrápila, ale na Stíny už jsem žádné betačtenáře neměla, ty mi sehnala až moje redaktorka. Občas někomu podstrčím povídku (mrk na tebe), ale co do zpětné vazby mi rodina a většina přátel přijde málo nemilosrdná.

-Mnohí autori bojujú s nepochopením práve u svojich najbližších. Nachádzaš v rodine podporu alebo skôr nepochopenie?
„Nečum furt do toho počítače!“ Ale jo, podporu určitě mám, hlavně bratr je můj nadšený čtenář. Přítel má z fantasy spíš srandu, ale možná mu to jednou oplatím a napíšu podle něho postavu, která bude hodně trpět.

-Máš rada draky (a požiarnikov, s čím sa plne stotožňujem). Aké fantastické príšerky alebo postavy sú tvojmu srdcu najbližšie a prečo?
Za příšerkami odběhnu k animákům, můžu? Jednoznačně kočkodraci alias noční běsové a pes piraňovitý, kterého má jako mazlíčka padouch Gru. A postavy... Paliči mostů v čele s Šumařem. U postav si nejvíc cením vynalézavosti a mám ráda takové ty chvíle, kdy ze sebe uprostřed válečných hrůz vykřešou to nejlepší.

-Vo svojej knihe máš tiež zopár nebezpečných, no veľmi zaujímavých zvierat. Ako sa ti vymýšľali?
Já havěť vymýšlím ráda. Morkodlaky jsem vytáhla z Velké knihy o pravěku a vybavila je stiskem hyeních čelistí, aby mohli pohodlně drtit kosti. Dost jsem se vyřádila i na různých druzích chimér. Největší výzva byli parní ďasové – termodynamika mě nikdy moc nebrala, tak tuhle druhovou kreaci možná nechám dopéct fyzikálnímu kamarádovi Honzovi (který mimochodem dělá poradce Kristýně Sněgoňové a seznámil nás, za což mu moc děkuju).

-Tvoja kniha v sebe spája techniku, vedu aj mágiu. Bolo ťažké skĺbiť všetky tieto prvky dohromady tak, aby vytvorili jednotný a fungujúci celok?
Teď bude následovat velké přiznání. Stíny jsou řazené do YA hlavně proto, že jsem se chtěla trochu ulít. Například se do detailů nezalamovat se systémem magických prvků, který je v první díle jen zlehka naťuknutý. Jenže jsem zjistila, že se ulít nedokážu (už jenom proto, abych věděla, v jakých mantinelech možného a nemožného se můžu pohybovat), takže jsem promýšlela celý systém zpětně a musela přidat na složitosti, aby byl komplexní a dokázal vysvětlit například fungování Zrcadla intimity. Lenoch se holt nadře nejvíc.

-Ako si prišla na námet svojho románu, čo ťa inšpirovalo?
Konkrétní impuls mě nenapadá, prostě jsem dostala chuť napsat fantasy z univerzitního prostředí, které je mi blízké.

-Keď sme pri inšpirácii... Stali sa niektorí skutoční ľudia predobrazom tvojich knižných postáv?
Já se tomuhle druhu inspirace zatím vyhýbám, ale zpětně mi došlo, že se můj vedoucí lovecké katedry v jistých ohledech podobá jednomu rakouskému vědci. Neřekla bych ale, že je za tím (i neúmyslná) inspirace, spíš shodný vzorec a pravděpodobné důsledky, když se pohledný chlap, kterému nechybí charisma a znalosti, ocitne na vedoucí pozici v prostředí plném studentek.

-Mala si rada študentský život?
Jasně, nemusela jsem chodit do práce. Navíc jsem měla štěstí na fajn lidi i spoustu zajímavých přednášek (hlavně z fyziky). Je opravdu těžké zapomenout, jak jsme si jako příklad kvantového tunelování měli představit jemnou ručku hradní paní, která prošívá jehlou brnění svého manžela. Ale nebyla jsem žádný pařmen, který by vymetal Stodolní, jestli se ptáš na tohle.

-Bola si slušné a poslušné dievča, či si spravila aj nejaké tie průsery?
Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale na magisterském jsem byla strašně drzá. Bavilo mě pokoušet se učitele na něčem nachytat a rušila jsem výuku kecáním (oblíbená věta našeho vedoucího katedry: „Mlčoušková už zase hlučí.“).

-V knihe hrajú postavy zaujímavú kartovú hru, ktorá sa zrodila v tvojej hlave. Ako to tvorenie prebiehalo? Bolo treba vymyslieť pravidlá, karty a priradiť im význam...Vyzerá to zložito.
Ta hra je zatím polotovar, nebo spíš ani to ne. Vznikla tak, že jsem studenty magických řemesel chtěla po večerech nějak zabavit. A líbila se mi myšlenka, že postavy ze hry budou zároveň skuteční padouši z Tir Erath. Mám vymyšlenou část karet a nástřel pravidel, ale zatím čistě pro potřeby psaní. Navíc mi mezitím došlo, že z praktického hlediska by Padouchům slušel spíš formát deskovky. V této souvislosti mě moc potěšilo pozvání týmu Dračí Hlídky na jejich Con, kde očekávám smršť inspirace, protože můj repertoár zahrnuje jen Bang a Sázky a dostihy.

-Stíny nad univerzitou v Tir Erath vyšli už dávnejšie. Pripravuješ pokračovanie?
Pracuju na něm, ale momentálně mám dva rukopisy, které jsou dokončení mnohem blíž. Dvojka se mi dost rozrůstá a větví, cesty hlavních postav se rozdělí do tří dějových linií a nápady prostě přicházejí svým tempem; nedokážu to nijak urychlit. Ale jestli můžu doplnit, tak první díl se teď čerstvě znovuzrodil jako audiokniha u vydavatelství Čti mi!

-Aké máš spisovateľské plány, predstavy, čo nové ešte chystáš?
Abych si trochu odpočala od fantasy, píšu knihu z vědeckého prostředí. Taky přepracovávám rukopis, který vznikl odezvou na to, jak hluboko do mě zaťala drápy Malazská kniha padlých, a který měl slíbené vydání už v roce 2019, ale nakonec to neklaplo. Moc ráda bych se formou povídek vrátila i k hasičům z Města experimentů, kteří se čtenářům představili v květnové Pevnosti.

-Si odborná pracovníčka vo výskume a mladá spisovateľská nádej, z čoho logicky vyplýva veľa povinností. Stáva sa ti, že máš voľný čas? Ako ho tráviš, koníčky, srandičky, domácnosť a tak...?
Teď už se mi to stává, protože jsem zjistila, že i když mě psaní baví, odpočinek to opravdu není. Nejlepší relax jsou pro mě procházky, zahrada a terapie kočkou. Kromě toho pravidelně cvičím a občas vyvětrám luk nebo čínský meč. A samozřejmě čtu.

-Čo číta Jarmila Mlčoušková vedkyňa a Jarmila Mlčoušková spisovateľka?
Ta první hlavně strukturní publikace a kuchařky na přípravu DNA origami. Ta druhá samozřejmě fantastiku, kde má kupu oblíbených českých autorů a na čestných poličkách si vystavuje Malaz, Algor, Thraxase a gamebooky z řad FF a Lone Wolf. Snažím se ale dohnat i beletrii, hodně se mi líbily třeba Gejša nebo Teorie podivnosti.

-Je nejaký knižný hrdina / hrdinka s ktorými sa dokonale stotožňuješ?
Když se vžiju do příběhu, dokážu se ztotožnit s každou dobře napsanou postavou, jejíž jednání mi dává smysl.

-A moja takmer posledná, zákerná otázka. Keby si bola knižná postava, kým by si bola a v akom žánre by si sa pohybovala?
Chtěla bych odkrývat dračí zkameněliny v nějaké paleofantasy. Ale musela bych mít magickou schopnost pohnout zemskými vrstvami, abych se u toho moc nenadřela.

-Bola si si s čitateľmi podebatovať na Světe knihy. Kde sa s tebou budú môcť fanúšikovia najbližšie stretnúť?
Měla bych mít besedy na Fantastické Ostravě, Festivalu fantazie a Comic Conu Junior. Jako divák si asi nenechám ujít FénixCon. Tak se stavte pro nějaké sběratelské karty Padouchů.

Ďakujem Jarmile Mlčouškovej za rozhovor, trpezlivosť, nadhľad a ochotu podeliť sa s nami o kúsok svojho súkromia. Verím, že sa od tejto drobnej a šikovnej žienky čoskoro dočkáme veľkých vecí... kníh. Ak ste už čítali jej román Stíny nad univerzitou v Tir Erath, dáte mi za pravdu. Ak ste ho ešte nečítali, smelo do toho!