Bilanční NEDĚLNÍK

Není začátek nového roku. Tohle není kulatý Nedělník. Přesto mám chuť si zabilancovat a prohrábnout se sbírkou krátkých textů, vycházejících co dva týdny,  jež jsou tak různorodé, jak jen volný formát tohoto střihu může být.

Historicky první Nedělník jsme vydali 26.1. 2020 a je pod ním podepsaný Honza Křeček. Jeho filozofické zamyšlení nazvané Na více židlích má za ty skoro čtyři roky neuvěřitelných 17 407 přečtení.

„Máme pro vás, jak doufáme, první z dlouhé řady Nedělníků, které bychom chtěli pravidelně vydávat každou druhou neděli. Postřehy, glosy, fejetony, zábavné nebo poučné historky ze života našich redaktorů a zajímavých lidí z branže budou jejich náplní. Těšte se, určitě to bude zajímavé čtení.“ psal tehdy Honza v úvodu. Za celou tu dobu jsme jedinkrát nevynechali a skutečně každé dva týdny dostanete nový kousek do téhle nedělní sbírky!

Od té doby jsme vydali 92 Nedělníků, takže kdybych ještě pár tydnů počkala, mohla bych jim oslavit celou stovku. Honzovu smělému prohlášení jsme se nezpronevěřili ani trošku. Daří se nám zachovávat různorodost a už jsme měli Nedělníky sarkastické, humorné i s nadsázkou, dokonce parodické, ale také vážné, filozofické nebo dokonce rozhořčené.

Někdy zažívám při domlouvání textů horké chvilky, to, když zapomenu hlídat kalendář a honím lidi ve spirálách nekonečna messengerových chatů, aby mi napsali text „včera bylo pozdě“, a pak volám do zbraně i svou skvělou zástupkyni Terezu, jejíž vraní křídla mají zase jiný dosah než moje čarodějné zaříkání. Nikdo z oslovených, pokud už svolil k napsání Nedělníku na konkrétní termín, mě ještě nikdy nevypekl, představte si to. Tak skvělí lidé to jsou. Na druhou stranu se pokouším některé jiné konkrétní lidi zlomit k sepsání Nedělníku už delší dobu a vůbec se mi to nedaří, stále odolávají. Jenže já jsem jako voda, co dokáže nakonec rozlomit i kámen a vracím se s pravidelností komety – tedy v případě, že mě přímo nepošlou do nenávratna. Potom to samozřejmě respektuji, nejsem obtížný hmyz, abych se vracela, když mě odehnali. Nicméně taková striktní odmítnutí bych spočítala na prstech jedné ruky obsluhy cirkulárky ve výslužbě. A budete se možná divit, občas se i stane, že se Nedělník ohlásí sám, tedy lépe řečeno jeho autor, který má potřebu něco sepsat a tuší, že by se to hodilo k nedělnímu čtení. Občas se taky stane, že při lapání správné myšlenky se jich chytí víc, a to mám pak vystaráno na víckrát, protože autoři se jich většinou chtějí zbavit a poslat je do světa.

Redaktoři se k sepsání Nedělníku mají možnost dostat vcelku pravidelně, není nás zase tolik, takže za těch čtyřicet čtyři měsíců už většina z nás psala do rubriky víc než jeden příspěvek - střídáme totiž externistu a redaktora v pravidelném intervalu. Ráda bych zmínila, kdo všechno už nám přispěl, ale všechna jména sem vypsat nelze a vybírat namátkou jen některá mi nepřijde fér, protože všichni ti spisovatelé, překladatelé a redaktoři patří bez rozdílu do našeho knižního světa.

Rubrika, která na začátku své existence byla pouhým experimentem, žije, a to víc než dobře, a my uděláme všechno pro to, aby to platilo i nadále. Takže hned za dva týdny se můžete těšit na nový a určitě velmi zajímavý příspěvek do mozaiky skládané z toho, co všemožným lidem od knih múza na klávesnici přinese.

Co vy? Čtete Nedělníky? A utkvěl vám nějaký v paměti?