RECENZE: Somorra: město snů, Christian Sußner & Florian Sußner

Letošní rok je velmi příznivý pro fanoušky rozmanitosti žánrů: vyšly horory, sci-fi, fantasy, noir… A do toho přichází Somorra: Město snů, které zase přináší… co vlastně? Jedním slovem se dá těžce zařadit, svou atmosférou se lehce blíží filmům Constantine nebo Blade: hlavní postava se ujímá role (nedobrovolného) lovce démonů. Příběh začíná netradičně v posteli, kdy se hlavní postavě zdá sen. Sen, ve kterém utíká před Škráboděsem, nejděsivější noční můrou somorrských občanů. Ve chvíli, kdy do něj Škráboděs zatne své drápy, se postava probudí, jen aby s hrůzou zjistila, že ze zasaženého místa prudce krvácí. Naštěstí zranění není vážně, ale postava si uvědomuje, že se ocitá v boji o holé přežití s monstrem ze snové říše, ve kterém rozhodně moc trumfů v ruce nedrží. Vždyť prohrát se dá už jen tím, že usne…

Město snů doplňuje své mladší dvojče Somorra: Město lží. První kniha rozplétá mafiánské struktury rozlezlé po celém městě, v hledáčku má lidské osudy a jejich vzájemné interakce, druhá se pak noří do snové říše Zásvětí a v reálném světě toho moc neřeší. Probíhá tam sice první část knihy, která ale je asi nejméně zábavná a pouze nastavuje základ pro další části. Na jednu stranu to je škoda, protože odkazů na předchozí knihu je minimum, v podstatě by se dobrodružství mohlo odehrávat v úplně jiném světě, na druhou stranu mi to vůbec nevadilo, kniha si vystavěla svůj vlastní zajímavý příběh.

Pravidla jsou zpočátku ultrajednoduchá, pouze se naučíte pracovat s heslovitými odkazy - v knize se často vyskytují odkazy, např. Běž na KAPKY a čtenář si musí v průvodní listině vyhledat konkrétní číslo odkazu, který heslu KAPKY odpovídá. Struktura odkazů je propracovaná a různá rozhodnutí, která hráč učiní, mění čísla odkazů hesel na jiné, čímž reprezentuje jejich dopad na herní svět. Samotná průvodní listina je však „geniálně“ umístněná: musíte skočit na konec knihy a prolistovat dvaceti stránkama, které jsou plné spoilerů a nesmíte je číst, než na ni narazíte. Za mě rozhodně designerské prasátko roku, neskutečně mě to štvalo.

Jak se příběh vyvíjí, přibývají další pravidla, která hru ozvláštňují. Hned první je naprostý unikát, který jsem jinde neviděl: protože postava je unavená a nesmí spát, může se ji stát, že najednou usne (a umře). Prostě si tak jdete po ulici, najednou kolem vás proletí hejno kosů a vy roztáhnete křídla a letíte s nimi. Pokud si hráč dostatečně brzo uvědomí, že tady něco nehraje a zkusíte se probudit, vše dobře dopadne. Ale pokud ne, je zle. Mechanika má své mouchy a dala by se udělat lépe, v aktuálním stavu je docela jednoduchá a bohužel se mi párkrát stalo, že jsem věděl, že jsem ve snu ještě předtím, než jsem vůbec začal číst. Nicméně těch pár momentů, kdy jsem si probíhajícího snu nevšiml a pak už jen následovalo „A no jo, vlastně“ bylo neskutečně osvěžujících.

Po příchodu do Zásvětí pak přichází na řadu soubojový systém, který je taky unikátní. Žádné kostkové orgie, žádné počty životů, žádné taneční kreace s mečem a štítem kolem soupeře. Prostě jednoduše vytáhnete zbraň a automaticky ho porazíte. Jednoduché, že? No skoro. Základem je správně identifikovat tvora, kterého jste potkali. Kniha vám řekne, že váš nepřítel má zelené oči, srst, dvě nohy, křídla, kopyta a že vrhá stín. Je to nemrtvý? Démon? Nebo kouzelný lesní tvor, který vám rád nabídne pomoc? Během dobrodružství najdete (pokud najdete) spoustu informací, jak tvory identifikovat, problém je ten, že si je musíte pamatovat, během setkání nesmíte ve svých poznámkách listovat. To pak vedlo k tomu, že jsem se i mimo hru nechal ženou zkoušet, jestli jsem si jednotlivé identifikační vzorce dobře zapamatoval. Nevím, jestli to je tím, že jsem ze školy už opravdu hodně let, ale tohle mě fakt bavilo.

Když máte tvora identifikovaného, musíte zvolit, co dělat. Chcete vůbec bojovat? Pokud ano, jakou zbraň použít? A máte do ní náboje? Nejdůležitějším herním zdrojem je (jak jinak) stříbro, které má ovšem vícero použití a jeho správný management je zásadní.

Gamebook sám o sobě není těžký, ale často se v něm umírá. Dost špatných rozhodnutí vede k okamžité smrti, takže obtížnost „Borec“, kdy po každé smrti musíte začít znovu, jsem ihned zavrhl, a zvolil pohodovější styl „Zelenáč“, kdy každou takovouto smrt vyřešíte zaškrtnutím jednoho políčka ve Švindlovníku (které se vám na konci odečte od výsledného skóre) a kniha vám řekne, kam pokračovat. Samozřejmě takto nejde řešit každá situace, při prvním hraní mi došlo stříbro. V takovém případě už Švindlovník nepomůže a je potřeba začít znovu (do té doby jsem měl zaznačených pět švindlů). Podruhé se mi podařilo již dokončit s průměrným skóre (pořád se mi hodně odečetlo). Do třetího hraní jsem se pustil hlavně kvůli průzkumu důsledků jednoho zásadního rozhodnutí, které jsem chtěl na začátku udělat jinak. V tomto posledním hraní už Švindlovník potřeba nebyl a skončil jsem s nejlepším možným výsledkem. Toto dost naznačuje, jaká je znovuhratelnost – stačí, když si do příště zapamatujete typy nepřátel, na které jste kde narazili, a nemůže vás nic zaskočit. Bude muset uplynout opravdu hodně dlouhá doba, než si budu schopen gamebook zahrát znovu.

Vyprávěcí styl autorů mi oproti předchozímu dílu naprosto sednul, snová povaha Zásvětí dává autorům velký prostor se vyřádit, nic není nemožné, zázraky na počkání. Ale nenechte se zmýlit, vše (!) je nakonec v gamebooku vysvětleno a má svou příčinu, po finálním souboji ještě následuje až třicet stran dovysvětlujícího textu (fakt třicet, nekecám), který má ještě různé varianty podle toho, jaká rozhodnutí čtenář během dobrodružství udělal. Takovou snahu jsem předtím nikde neviděl a hodně to zlepšuje závěrečné pocity z hraní.

Na závěr si to shrňme: unikátní soubojový systém, skvělý vyprávěcí styl autorského dua, parádní příběh a prostředí... tohle všechno mě prostě náramně bavilo. Učiním teď asi nejsubjektivnější hodnocení poslední doby, ale Somorra: Město snů je pro mě žhavý kandidát na titul gamebook roku. Leda, že by ještě letos Mytago vydalo knihu Metal heroes. Ale ta je jako Yetti: nikdo ji nikdy neviděl. Tedy kromě Jendy Horníčka. Ale toho taky už dlouho nikdo neviděl (minimálně v jeho Koutku ne).

Somorra: město snů
Christian a Florian Sußnerovi

Vydáno: 2023, Mytago
Originální název: Stadt der Traume,
Překlad: Michal Smrkovský
Počet stran: 440
Ilustrace/foto: Helge Balzer, Hauke Kock
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-88501-10-7
Cena: 599 Kč