RECENZE: Smrtící hra, Václav Kroc

Pro dnešek jsem si pro vás připravil recenzi fantasy gamebooku a to ne jen tak ledajakého: po více než patnácti letech letos vyšel další díl české série Negart group. Série, pro kterou mám slabost, vycházela totiž přesně v době, kdy jsem o gamebooky projevoval velký zájem. Lone Wolf byl v té době pro mě až nedostižný (horko těžko jsem sehnal pár dílů po antikvariátech a jak jistě mnozí z vás víte, Sommerswerd jsem nikdy nevlastnil), Fighting Fantasy mě moc nenadchnul, o Grailquestu ani nemluvě. Takže novina o tom, že se chystá vzkříšení této série, mě velmi potěšila, a ačkoli covid dost narušil plány nakladatelství, nakonec se vše vydařilo.

Na první pohled není vůbec vidět, že by nový díl vyšel s takovým časovým odstupem: stejná velikost i vazba, obálka s nezaměnitelnou ilustrací Petra Bauera (který ilustroval i předchozí díly). Pravidla jsou podobná, i když se nově kromě Síly objevují dvě nové charakteristiky hlavní postavy Obratnost a Postřeh. Systém je obohacený o levelovací mechanismus, hrdina v průběhu příběhu získává zkušenosti a za ně si své charakteristiky vylepšuje.

Zápletka knihy je jednoduchá, hráč se vtělí do role Tuaka, slavného ochránce a současného velitele císařské tajné služby, který je unesen a vyložen na smrtonosném ostrově. Po přečtení první pár vět bylo zřejmé, že toto nebude výpravné dobrodružství se spoustou textu a propracovaným příběhem. Hned mě napadly myšlenky „Zajali Tuaka, zdatného ochránce. Tak proč má charakteristiky a zkušenosti úplného začátečníka?“ nebo „Unesli dvacet lidí pro boj na život a na smrt a výherci nabízejí peníze? Proč by to dělali? Když se cítí tak mocní a sebejistí na únos šéfa tajných služeb, proč by vyhazovali prostředky i na jejich dodatečnou motivaci?“

Ale nevnímejte mě špatně, každý gamebook nemusí být literárně propracovaný, naopak mi po delších kouscích jako Somorra nebo Dům na Strážném vrchu tento odlehčený, na boj zaměřený styl přišel vhod. Příběh plyne svižně kupředu, je přirozeně rozdělený do několika aktů, každý má v sobě několik linek a je rozhodně co prozkoumávat. Zápletka mi připomíná Hladové hry, hlavní postava pobíhá po ostrově plném nebezpečí. Každou chvilku objeví nějaký lektvar nebo pohozenou zbraň. Ty jsou doslova všude, zato často nekvalitní a hrozí riziko, že se uživateli po bitvě rozpadnou. A tak jsem sebou často tahal sbírku zrezivělého harampádí pro jistotu, že by mi některé selhalo.

Obtížnost je zpočátku vysoká, každý souboj si nějaký ten život vezme a léčivých lektvarů není nazbyt. Postavu čeká pár tuhých bojů, které nabízejí potenciální vysokou odměnu, a je potřeba hodně řešit, jestli riskovat nebo volit bezpečnější cestu. Prvních pět pokusů jsem vždy rychle umřel a začínal znovu, někam dál jsem se dostal až při šestém hraní. Nicméně ve chvíli, kdy jsem získal nějaké ty zkušenosti a pořádnou zbraň, klesla obtížnost hry k nízké a zbytek hry jsem dohrál bez problému. A když jsem si hru zopakoval a dělal pak ta nejlepší rozhodnutí, došel jsem do finále, kde jsem ani nemusel házet kostkou, jak velkou převahu jsem měl. Nicméně obtížnost hry se dá jednoduše upravit navýšením síly nepřátel, dá se s ní pracovat i používáním (případně nepoužíváním pro pořádnou výzvu) jedné velmi hezké herní mechaniky, kterou vám ale nechci vyspoilerovat.

Celé mě to bavilo, i po dohrání jsem se ke hře vrátil a zkoušel různé strategie. Smrtící hra je parádní dobrodružství ze staré školy, s dobrou hratelností, určitě zaujme všechny fanoušky akčnějších gamebooků a také příznivce série.

Václav Kroc
Smrtící hra

Vydáno: 2023 , Perseus
Počet stran: 192
Jazyk vydání: český
Ilustrace: Petr Bauer
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 9788087010488