RECENZE: Ludmila Svozilová, Zemři, Kaine: Stín

Nikomu se nesvěřuj. Ničemu nevěř, dokonce ani tomu, čeho se můžeš dotknout.
Nevěř ani sama sobě. Nevíš, kdo vlastně jsi.

Úvodní věty ze zadního přebalu navazujícího pokračování ke knize Zemři, Kaine: Stín nechává čtenáře v pořádné nejistotě a v klinči pochybností ho drží až do poslední stránky.

A o čem tento velkolepě pojatý dvoudílný příběh vlastně vypráví? O mnohém.  O mladé, krásné ženě nastupující do nového zaměstnání, v němž je po uplynutí zkušební doby nucena fotit mrtvé děti. A na nic se neptat. Jen cítit. Myšlenky cizích lidí. Energii míst. A pak je tu její divný šéf. Postupem času se tajemství kupí, místo toho, aby byla vysvětlována, a čtenář nestačí otáčet stránky, nad jejichž obsahem musí přemýšlet, protože pravda a lež jsou tu strany téže mince. Dozvídáme se o tajné Síti, prorostlé jako plíseň až do nejvyšších míst, jež má na svědomí spousty životů a jež vše zdánlivě zpovzdálí sleduje. Jakou roli hraje v příběhu starý spisovatel a jeho dílo? Má zde nějaký význam tajemný lept? Co ovládá nebezpečná sekta rozprostřená po celém světě a dva muži, kteří tento riskantní kolotoč plný intrik spustili? Co je vůbec zač samotná Matylda? Proč musela zemřít?

Ve druhém díle nazvaném Zemři, Kaine: Stín naváže Ludmila Svozilová tam, kde předchozí díl skončil. V divoké Kanadě je rozplétán Matyldin osud. Už není tou ženou, jíž byla před časem. Pozbyla svých zvláštních schopností. Je vůbec ještě lidskou bytostí? S každou přečtenou stránkou se otazníky kupí a zmatená je i sama hrdinka. Jak ze sebe, tak ze svého společníka. Navíc se kolem nich stahuje smrtící smyčka. Něco je sleduje. Něco, co snad ani není člověkem. Matylda prchá napříč kanadskými provinciemi a snaží se za sebou zametat stopy. Bude to stačit? Naučí se znovu používat své schopnosti, nebo nadobro rezignuje? Tváří tvář všeobjímající smrti se však vzchopí a bojuje všemi dostupnými způsoby.

Román prosycený indiánskou magií je hodně odlišný od prvního dílu nabitého zvraty a překvapeními, jež číhala na každé stránce. Je jiný, ale přesto úžasný. Doslova a do každého písmene plný imaginace, prodchnutý mytologií původních obyvatel Severní Ameriky, mystikou a tajemstvím vzlínajícím z každé strany. Ale není to jen přízrak fantazie zahalené do mystického hávu, co čtenáři zatne drápy do duše. Autorka do románu logicky zakomponovala i bolestivá témata kanadské historie, které se mě osobně jako matky silně dotkly a která stále ještě rezonují nejen kanadskou částí veřejnosti. Ano, mluvím tu o tak zvaných internátních školách, jež měly za úkol zcela vymazat řeč a kulturní dědictví původních obyvatel Severní Ameriky. Děti z rozličných indiánských kmenů zde byly „převychovávány“ katolickou církví, ale v podstatě tu šlo o kulturní genocidu. Ludmila Svozilová se této nešťastné kapitoly kanadské historie věnuje s citem, a přesto umí tnout do živého.

"Jak snadno se dá všechno zneužít a překroutit a na zakázku státní moci ochotně ubližovat těm nejbezbrannějším.“ (str. 53)

Pokud si chcete o tomto bolestném tématu něco přečíst, z celého srdce vám doporučuji knihu 27 smrtí Tobyho Obedy od polské reportérky Joanny Gierak-Onoszko. To, co se dělo původním obyvatelům, to, co bylo vykonáno na mnoha a mnoha dětech, mrazí, láme srdce a vhání slzy do očí. Kulturní genocida, kterou žádná omluva, žádná finanční odškodnění nikdy nenapraví.

Právě hluboká znalost kanadské historie, zběhlost ve zvyklostech původních obyvatel a jejich rituálů tu doslova čiší z každé stránky a dělá z četby samotné velmi hluboký zážitek. Zemři, Kaine: Stín není knihou pro každého. Není tím typem příběhu, který zhltnete rychle a bez přemýšlení. Naopak. Já osobně na čtení potřebovala klid. Mnohdy jsem knihu odložila. Ne proto, že by mě nebavila, ale proto, že jsem potřebovala nad přečteným přemýšlet. Je to silný a komplikovaný příběh, jež čtenáře chytne a nepustí, ale zároveň si vyžádá jeho plné soustředění. Pravda a lež, hledání sebe sama, překonávání vlastních limitů, to jsou hlavní pilíře, na nichž stojí příběh Matyldy, Mayan, Nedotknutelné.

Co vlastně se v tuto chvíli dá nazvat skutečností? Býval jako my. Teď je z něho tvor, co zaživa požírá své nepřátele. (str. 254)

Střípky nápověd jsou tu rozesety zdánlivě náhodně, ale po dočtení vše zapadne do logického celku. Bez přílišného množství odhalujících spoilerů nelze shrnout děj jednoho velkého příběhu, v němž mystická kontemplativnost doslova teče proudem a vyvěrá z každého slova. Mnohotvárná skutečnost je zde též zakleta v tarotových kartách, jež v samotném vypravování také hrají prim a uvozují každou z Matyldiných kapitol. A jsou to právě karty, které jsou v tomto nadčasovém románu velmi důležité.

Karta, kterou jsem vytáhla dnes, ve mně vyvolává hluboko zasunuté vzpomínky. Jak může někdo vnímat jasně, když ani nevidí sám sebe a své temné stránky, které nevědomě vkládá do veškerého svého jednání? (str. 254)

Kapitolám věnovaným Matyldinu pochmurnému road movie se smrtí vprostřed kanadské divočiny dělají předskokana záhadné zprávy, popisující její pohyb a chování. Kdo je tajemný Tiwaz, má nějakou spojitost s vražednou a všehoschopnou Sítí? Velkolepě pojaté vypravování nastoluje spoustu otázek, na které si odpovědi musí najít čtenář sám. Pokud máte rádi chytře napsané příběhy, o nichž budete přemýšlet ještě nějakou dobu po čtení a pokud vám není cizí indiánská mytologie, bude Zemři, Kaine: Stín to pravé pro vás.
Ale než se do něj pustíte, přečtěte si první díl, protože bez znalosti reálií a příběhu ze Zemři, Kaine: Svatyně se v navazujícím pokračování utopíte.

Zemři, Kaine: Stín
Autorka: Ludmila Svozilová
Vydáno: 2023
Nakladatelství: Golden Dog
Počet stran: 366
Jazyk vydání: český
Autor obálky: Jiří Dvorský
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-88635-31-4