ROZHOVOR: Dan Barták

 Dan Barták je dvojnásobný český mistr Vale Tudu a mistr Evropy v brazilském jiu-jitsu. Přes dvacet let stojí za jedním z předních českých MMA gymů. Je vlastníkem a tváří Penta Gymu Praha. Jeho svěřenec Viktor Pešta to dotáhl do UFC, kde ho koučoval.
Jeho prvotinou se v roce 2004 stala kniha Na útěku. V hororovém žánru to pak byla v roce 2019 kniha Stinná místa. Mimo žánr pak následovala o historii českého MMA Život v kleci (2020). S povídkou Spisovatel bodoval na Slovensku v soutěži Poviedka 2011. Publikoval i v Antologii českého hororu a hororovém časopise Howard. V roce 2016 začal psát MMA blog. Více o autorovi najdete na webu danbartak.cz.

1) Jak se z tebe vůbec stal spisovatel? Co byl ten popud, kdy sis řekl, že chceš se svými příběhy mezi čtenáře?

Mám pocit, že psaní je pro mě takový životní protiúkol. Nikdy by mě nenapadlo, že se někdy budu moct označit za spisovatele. Nečetl jsem, pokud nepočítám sportovní časopisy, čeština mi moc nešla. Spíš jsem tíhnul ke sportu, hlavně k fotbalu. Po revoluci mě ke nihám přivedla bývalá přítelkyně. Seznámila mě s Davidem Morrellem. Jeho knihy jsem hltal jednu po druhé. Překvapivě až na Ramba, že byla jeho kniha předlohou k filmu, jsem se dozvěděl, až když jsem tento žánr opustil. Jeho Testament byl pro mě nejspíš první hororovou knihou, kterou jsem kdy přečetl. A pak jsem v knihkupectvích objevil Stephena Kinga a jeho příběhy mě uhranuly. A tehdy jsem dostal kacířský nápad, zkusit to jako on. No, a tak to zkouším.

2) Jaké byly tvé spisovatelské začátky? Zkoušel jsi literární soutěže, obesílal nakladatelství nebo jsi byl jednoduše klikař, který hned prorazil?

Prvním výstřelem, tak říkajíc mimo mísu, byl mafiánský příběh, kde vystupovali spolužáci ze základky. Nebylo to nic extra, jen pro pobavení třídy. Ani bych neřekl, že se v tu chvíli ve mně probudilo literární střevo a pokud ano, tak jsem ho umně zašlapal. To mluvíme o roku 1988. Pak dlouho, dlouho nic. Prozření, že dokážu přečíst víc než Deník sport. King. A pak najednou v Divadle komedie křtím svoji prvotinu Na útěku. V roce 2004 mi ji vydalo nakladatelství Pavel Mervart, se kterým jsem se seznámil přes kamarádku na soukromých hodinách angličtiny. Aby kniha vyšla, bylo nutné podílet se na financování. V tu chvíli jsem si myslel, že další kniha bude za rok za dva, ale skončila v šuplíku. Dal jsem si od psaní pauzu. Až po roce 2010 jsem se osmělil posílat své práce do literárních soutěží (hlavně do slovenské Ceny Fantázie), kde jsem nikdy nic nevyhrál a do Poviedky, kde se můj Spisovaťel dostala mezi nejlepší. Od té chvíle jsem měl celkem štěstí, že se moje práce začaly objevovat v Antologii českého hororu nebo časopise Howard. Zlom ale nastal ve chvíli, kdy jsem začal psát MMA blog. Uvědomil jsem si, jak mě psaní neskutečně baví a ke svému překvapení jsem s ním v roce 2016 obsadil druhé místo v anketě Bloger roku. V té době jsem pracoval na své první hororové knize a zmínil jsem se o tom v jednom rozhovoru pro televizi Seznam. K mému obrovskému překvapení právě tento pořad sledoval pan Tychtl z nakladatelství XYZ, které patří pod Albatros a napsal mi, zda bych to u nich nechtěl vydat. Zároveň jsem mu slíbil, že po Stinných místech, jak se horor jmenoval, napíši i historii českého MMA. Ve spolupráci s Liborem Kalousem, kterého jsem k tomu přizval,  tak vznikl Život v kleci. Díky povídce Tak si je nech, kterou jsem poslal do internetového časopisu Howard, jsem se seznámil s Honzou Vojtíškem a od něj bylo jenom kousek oslovit Martina Štefka, zda by se nepodíval na moji novou knihu I mrtví prahnou po pomstě.

3) Jaký žánr nejraději čteš a píšeš a čemu se naopak vyhýbáš? Jak v četbě, tak při psaní?

Spíš temnější věci. Horory. Do kterých počítám i knihy Listopád Aleny Mornštajnové nebo U severní zdi Petry Klabouchové. V poslední době jsem si oblíbil detektivky, kterým jsem se, ani nevím proč, dlouhou dobu vyhýbal. Dřív jsem hodně četl literaturu faktu. Bavila mě hlavně historie. A knihy o sebepoznání. Nečtu humoristické knihy. Nejspíš mám kolem sebe té srandy tolik, že mi to pro život stačí. 

4) Jaké knihy a jací autoři tě momentálně baví nejvíc? Čteš raději tuzemské či zahraniční autory?

V poslední době se mi hodně líbí Robert R. McCammon, Freida McFadden a Robert Galbraith nebo Max Brooks. Z českých Martin Štefko, Madla Pospíšilová Karasová, Honza Vojtíšek nebo Mirek Perner. Jeho Nepřítel v mý hlavě je fakt výborný.

5) Jak se doplňuje psaní se zápasy či trénování MMA? Jsou to tak rozdílné světy…

Jsou to úplně rozdílné světy, které se navzájem moc nechápou. Zvlášť, když spousta MMA zápasníků nečte.

6) Nedávno ti vyšla druhá hororová kniha, co bylo popudem k napsání I mrtví prahnou po pomstě?

Ten základní střípek vzešel z události, která se mi skutečně stala. Žádná tragická, ale ta prvotní myšlenka se postupně začala nabalovat, až vznikli I mrtví.  Budu trochu tajemný a nebudu zde říkat, co to bylo, protože bych odhalil i trochu z příběhu.

7) Tvá nová kniha se značně vzpírá nějakému zaškatulkování, do jakého žánru bys ji ty sám zařadil a proč?

Těžko říct. Nikdy jsem to moc neřešil. Baví mě psát knihy plné tajemství a napětí. Do které přihrádky pak příběh spadne, mě zas tolik nezajímá.

8) Jak jsi přišel na nápad propojit psychicky nemocného muže s přízrakem jeho mrtvé matky?

To kdybych si pamatoval. Jak píšu pomalu, tak se mi některé věci prostě vykouří z hlavy. 

9) Řešil jsi během psaní nějaké výzvy spjaté s tímto příběhem?

Největší výzva byla to dopsat.

10) Ve své novince velice umně popisuješ muže trpícího psychickou poruchou. Dělal sis rešerše? Jakou dobu ti zabral výzkum faktů?

Většinou píšu o tom, co znám, zatím jsem se nepouštěl do větších akcí. Když nevím nebo si nejsem jistý, zavolám někomu, kdo ví. Výhoda toho, že pracuju jako trenér je v tom, že se potkávám se spoustou lidí. Lékařů, psychologů, policistů, hasičů, prostě lidí, na které se v případě potřeby mohu obrátit. 

11) Kdybys musel charakterizovat I mrtví prahnou po pomstě jen třemi slovy, jaké by to byly?

Hledání, pomsta, nenávist.

12) Nalákej čtenáře na tvou knihu. Pouhými třemi větami.

Myslím, že nejlepší je si přečíst anotaci, já už nic lepšího nevymyslím.

13) Promítají se nějak tvé zkušenosti MMA trenéra do tvého psaní?

Pokud nepíši vyloženě o MMA, tak zatím ne. Ani nevím, proč držím tyto dva světy oddělené. Jediná věc, kde jsem je spojil, byla povídka napsaná spolu s Honzou Vojtíškem, kde jsme společně napsali M-ma do jeho povídkové knihy Sešívance. 

14) Máš nějaká oblíbená hororová klišé či prvky nebo se jim naopak při psaní snažíš vyhnout?

Asi se nedá mluvit o klišé, ale rád buduji atmosféru a snažím se, aby se čtenář u mých příběhů hezky bál. Jinak žádné oblíbené klišé nemám. Spíš se snažím hledat něco nového. 

15) Zajímá mě tvůj proces psaní. Máš před, při nebo po psaní nějaký specifický rituál?

Rituály nemám. Dobře se mi píše v hromadné dopravě. Do tělocvičny to mám hodinu cesty, takže pokud mě nezlákají hrátky s telefonem, tak něco píšu nebo si čtu. Dřív jsem chodil s tužkou a blokem po lese. Tam jsem nacházel klid, teď je to vlak nebo autobus. Kdybych jezdil do práce dál, možná, že by odstup mezi jednotlivými knihami nebyl pět let. 

16) Co bys chtěl, aby si čtenáři odnesli z četby I mrtví prahnou pomstě?

Hlavně příjemné počtení.

17)  Jak se ti daří skloubit psaní, zápasení a trénování? Máš vyhrazené dny, kdy jsi v gymu a dny, kdy se hrbíš nad klávesnicí nebo tyto tak rozdílné činnosti střídáš?

Naštěstí doby zápasení mám dávno za sebou. Takže se věnuju pouze trenéřině a psaní. Ale i tak trenérská činnost psaní úplně válcuje. Je to moje práce, psaní jen koníček, na který nemám moc času.

18) Můžeme se těšit na nějakou další knihu o MMA zápasech nebo se budeš věnovat čistě jen hororovému žánru?

Doufám, že jo. Otázka kdy? Několik kapitol už mám napsaných, ale vleče se to.

19) Jako autor a aktivní sportovec, setkal jsi se někdy s nepochopením jedné či druhé činnosti?

Určitě. Když jsem zápasil ve Vale Tudo (předchůdce dnešního MMA, kdy se zápasilo bez rukavic a jedno kolo mělo 20 minut), okolí si klepalo na hlavu a ptalo se proč? To podobné je s hororem. Jak takový hodný chlapec se může prát v kleci, psát takové hrůzy. Může. Nikdo nemáme v sobě jen jednu polohu. A ne všechno je na první pohled patrné.

20) Pracuješ teď na něčem novém? Pokud ano, prozradíš, nač se můžeme těšit?

Už teď mám s Martinem Štefkem z nakladatelství Golden Dog domluveno, že by příští rok na podzim měla ve Zrnkách temnoty vyjít kniha Lepší život. V hlavě mám pak ještě jeden příběh, když bych ho zaškatulkoval, tak temnou detektivku, ale uvidíme, co z toho bude.