RECENZE: Tomáš Marton, Ve spárech múzy

Duchcovského rodáka Tomáše Martona prý čas od času do svých pařátů lapí múza a čile s ním obcuje. A výsledek takového skotačení si můžete aktuálně koupit ve všech dobrých i špatných knihkupectví či přímo na e-shopu nakladatelství Golden Dog.

Dle mého názoru se na povídce ukáže autorův um, na krátkém prostoru zde nesmí chybět nosný, dobře zpracovaný nápad podpořený čtivým zpracováním a zakončený pointou, která vás vystřelí z trenýrek. Miluju povídky a zbožňuji tuzemské autory a autorky, takže je jasné, že jsem si Tomášovu prvotinu Ve spárech múzy nemohla nechat ujít.

Úvodní Škvíra je opravdu velmi povedeným otevírákem, v němž se mísí realita s halucinacemi a sny. Psychicky nemocný hrdina se tu navrací do rodného domu a setkává se tu s otcem, s nímž měl už odmala komplikovaný vztah. Proč ten návrat? Proč drásat staré rány? Odpověď nalezneme ve sklepě, v němž hlavní postavu láká jakási podivná škvíra. Tajemství, nezodpovězené otázky, pochybování o vlastní příčetnosti. Tahle povídka je vážně skvěle zpracovaná, byť s pro mne lehce očekávatelnou pointou. Připomněla mi mého oblíbeného Poea a navnadila k dalšímu čtení.

Námětem velice originální Soused o jednom nenapravitelném optimistovi, poklidném malém městečku, jehož nezajímavý život naruší bestiální, v rychlém sledu následující vraždy, mě překvapil. Mile, dlužno podotknout. Autor si zde hraje se čtenářem jako kočka s myší, zpočátku ho vodí hezky za ručičku, aby pak náhle škubnul a překvapil nečekaným koncem.

Třetí povídkou byly až kingovsky laděné Díry. Dýchla na mě atmosféra Těla a kultovního To, moc se mi líbila rozpracovanost dětských charakterů a celé fungování jejich party. A tajemné, zapovězené díry, o nichž se nemluví, ale které tak lákají k prozkoumání…

Zdánlivě pohodovou rodinnou idylou dýchá čtvrtý text, nazvaný Šmouha v oku. Již od prvních vět vzbuzuje spoustu otázek. Proč rodiče neřeší zdravotní problém u svého jediného dítěte, desetiletého Toma? Proč si s ním už nehrají? Jako matku mě chování rodičů vážně iritovalo a byla jsem zvědavá na důvody jejich chování. Vysvětlení se mi dostalo. Bylo však velmi mrazivé.

Naopak velice rajcovní je pátá povídka. Věříte na věštění z karet? Osudovou předurčenost? Kam vás až může dovést Osudová láska vám zodpoví stejnojmenný příběh. Tomáš Marton se zde nevyhýbá explicitním popisům sexuálních radovánek, i přesto však nepůsobí lacině, ale spíše lascivně. Nebála bych se tu jít do větší hloubky (se všemi dvojsmysly, které toto vyjádření obsahuje), z tématu se dalo vytěžit ještě víc. Nicméně kombinace biblické symboliky a nespoutané erotiky tu funguje na jedničku.

Mikropovídku Vlákna můžeme vnímat jako působivě a znepokojivě podanou alegorii lidské společnosti. Líbil se mi krátký rozsah, byť bylo směřování vyprávění očividné.

Sedmá povídka o tajemném Světle mě nadchla asi nejméně. Trpí častým opakováním již řečeného a přílišnou doslovností. Nesedla mi též zpracováním. Ze znepokojivého námětu toho šlo vytřískat víc, ale jako podprůměrnou bych ji rozhodně nehodnotila.

Černohumorně laděný Neznámý interpret zase nahazuje příčku kvality o pořádný kus výš a z příběhu přímo sálá autorova znalost hudebního prostředí. Nevybíravý, životem zpruzený kritik tu dostává ochutnat vlastní medicíny. Je to zábavně a přitom dostatečně děsivě pojaté čtení.

Devátý text, kratičké Mezi stromy bych si dovedla představit rozpracovanější, líbila se mi načrtnutá atmosféra a táhlý, plíživý děs, který z vypravování vzlínal. Nicméně by si zasloužil trochu více péče, zejména konec se mi zdál trochu příliš rychlý a useknutý.

Sci-fi o nepoučitelnosti lidstva mělo parádně děsivou pointu, nicméně mi v Písečné bouři něco chybělo. Co se stalo s hlavním hrdinou, si už čtenář musí domyslet a napsat sám…

Kluk. Krátká povídka o zhrzené lásce mi jak tématem, tak zpracováním připomněla novelu Pan Nikdo od Grahama Mastertona a Karoliny Mogielske. Nechyběla zde špetka černého humoru, což já ráda.

Dopisy ze severu nejsou bohužel celé psané jen formou dopisů, ale i přesto se zde Martonovi podařilo navodit skličující atmosféru plnou všeobjímajícího strachu z neznáma. Divní lidé, divná krajina, pocit krajního znepokojení. Dobrá práce. Po přečtení této povídky si na jakékoliv houbaření v lese necháte zajít chuť.

Postapokalyptická Zrcadla čtenáři naopak nabízejí environmetální téma ve sci-fi kabátku. Strach z umělé inteligence má zajímavý začátek, ale na můj vkus je opět až příliš doslovný. 

Bonusový Apartmán v sedmém je opět sci-fi, ale říznutá bizarním humorem ve stylu Červeného trpaslíka. Kdo z vás by nechtěl dokonalou ženu, která umí vařit, bezmezně vás milovat a vykrkat českou hymnu? Jenže nic tu není takové, jako se zpočátku zdá…

Podtrženo, sečteno, i když bych u některých povídek volila více otevřený konec a trošku větší prostor pro fantazii čtenáře, musím říct, že se opravdu jedná o nadprůměrně dobře seskládanou a zpracovanou sbírku povídek. Na své si přijdou milovníci humoru, sci-fi i hororového žánru. A mě nezbývá, než se těšit na další a delší autorův počin, protože nakročeno má zatraceně dobře!

Ve spárech múzy
Autor: Tomáš Marton
Vydáno: 2024
Nakladatelství: Golden Dog
Počet stran: 252
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Pavel Pavelka
Autor obálky: Michal Březina
Vazba knihy: měkká / brožovaná
Forma: kniha
ISBN: 978-80-88635-87-1