ROZHOVOR: Tomáš Marton

Rodák z tajemného městečka Duchcova má rád hudbu, přírodu, dobré filmy a hlavně četbu. V dětství jej zaujal pan Foglar, později Remarque a nyní řadí mezi své oblíbence Stephena Kinga, H. P. Lovecrafta, Kena Folleta, Dmitryho Glukhovského nebo Jamese Rollinse. I díky tomu tíhne k psaní hororových či dobrodružných příběhů. Věří, že v nich čtenář najde nejen napětí, ale i myšlenku. Psaní se věnuje od roku 2008, svá díla prezentoval prostřednictvím literárních serverů či elektronického časopisu Howard. Knižně debutoval textem Škvíra, který je také úvodní povídkou jeho prvotiny Ve spárech múzy.

1) Jaká byla tvá první reakce, když tě múza poprvé polapila do svých spárů? Kdy to vlastně bylo?
Tak poprvé jsem si to asi ani neuvědomoval. Že je to ta „múza“. Nicméně nápady na příběhy jsem měl už v dětství. Zpočátku jsem je vyprávěl jen ústně jiným dětem. Byly to hrozný kraviny. Takže se vlastně tolik nezměnilo.

2) Která z tvých povídek by nejvíc vyděsila tvou babičku?
Uf, žádná babička nic mého nečetla. Ale asi Škvíra, protože se odehrává v jejím domě.

3) Kdybys mohl strávit celý den s jednou z postav z tvé prvotiny, kdo by to byl a proč?
Kdybych byl svobodný, řeknu Eva z Osudové lásky, protože je fakt sexy. Ale jinak asi android Sam z Apartmá v sedmém, protože by se mi takový sluha hodil. Opravdu je to dobrej cápek.

4) Máš nějaké oblíbené hororové klišé? Použil jsi nějaké z nich ve svých povídkách? Proč?
Abych řekl pravdu, tak nevím. Asi nemám žádné vyloženě oblíbené, ale samozřejmě jsem se jim ve svých příbězích nevyhnul. Asi hned třeba ve Škvíře, že je prostě jasné, že za onou škvírou prostě bude něco strašidelného. Nebo že kluci z povídky Díry nenaleznou v džuznách za městem mísu s lízátky, ale něco temnějšího.

5) Kdyby měla tvá múza jméno, jak by se jmenovala?
Alžbětýna z Třemošína.

6) Co nejděsivějšího jsi kdy napsal, ale nikdy nezveřejnil?
Já se snažil zveřejňovat prakticky vše, co jsem napsal. Dřív hodně na literárních serverech. To byly doby, kdy jsem byl schopný napsat třeba dvacet povídek ročně. Teď už jsem bohužel psací šnek. Jestli mám děsivé povídky, vlastně nevím. Ale měl jsem rád Escape?, která pojednávala o únikovce, která se zvrhla. Ta mi přišla docela děsivá.

7) Máš nějaký rituál před psaním hororových scén?
Taková ta klasika. Udělám si ohýnek, připravím si k němu jehně a odříkám pár kosmických manter. Chvilku u ohně tancuju jak janek a pak se musím omlouvat sousedům v panelovém domě, bušících na dveře, že ten oheň fakt uhasím.

8) Kdybys mohl přenést jednu ze svých povídek na filmové plátno, kterou by sis vybral?
Všechny! Vážně by se mi to líbilo. Těžký vybrat jednu. Třeba Písečná bouře by mohla být luxusní nebo by se mi líbily zfilmovaná Zrcadla.

9) Jaký je tvůj oblíbený sci-fi film a proč?
Zas jen jeden? Ach jo. Je jich mraky, hernajs. Dobře, tak dnes řeknu třeba District 9, protože je parádně natočený. Emzáci vypadají jak skuteční a celé to dělá dojem realističnosti. Je to taková sociální kritika a v podstatě ten film zobrazoval Jihoafrickou republiku, jen teda místo sociálně vyloučených lidí tam jsou mimozemšťané. Celkově mám moc rád tvorbu Neila Blomkampa.

10) Kdybys mohl mít jednu nadpřirozenou schopnost, která by to byla a proč?
Tak třeba neviditelnost. Jako kdybych chtěl, mohl bych se „zdejchnout“ a mohl bych to využívat k různým věcem. Hlavně kdyby mě už štvali všichni okolo, prostě bych jim zmizel z očí a měl tak klid pro sebe.

11) Jak bys popsal svou knihu Ve spárech múzy? Můžeš použít jen tři slova.
Kniha plná příběhů.

12) Kdybys mohl napsat povídku s jakýmkoli spisovatelem, živým nebo mrtvým, kdo by to byl?
Tady tě asi zklamu, ale já asi nejsem ten pravý s někým psát povídku. Zkoušel jsem to mnohokrát, ale bez úspěchu. Tohle mi moc nejde. Ale kdyby mi řekl Stephen King, neodmítl bych, samozřejmě. Nebo Joe Hill nebo Pavel Renčín nebo Ursula Poznanski, nebo… dobře, už končím.

13) Posloucháš při psaní hudbu, nebo preferuješ klid?
S hudbou! Jsem hudební fanatik, takže mi tu furt něco hraje. Miluju to a baví mě to při tom o to víc.

14) Kdybys mohl změnit konec jedné ze svých povídek, kterou by sis vybral a proč?
Asi jedině Apartmá v sedmém. A dopsal bych jen, že se jedná o vymyšlený příběh. To aby to bylo jasný, že se to nestalo. Chytré, viď?

15) Máš nějaký oblíbený hororový příběh z dětství?
Z filmů asi první Noční můra v Elm Street, epizoda Akt X s tím slizounem, co se dokázal protahovat klíčovou dírkou a z vyprávění třeba legenda o Zuvembii.

16) Kdybys mohl strávit noc na jakémkoli strašidelném místě na světě, kde by to bylo a proč?
Nikde! Já jsem posera. Občas se bojím i vlastního stínu. Na několika strašidelných místech jsem byl a stačilo mi to. Nejděsivější je pro mě například zubařské křeslo.

17) Máš nějaký rituál, kterým oslavuješ dopsání knihy? Nebo prostě jen zavřeš textový editor a vrhneš se na další psaní?
To jsem říkal o tom ohni? … Jo? No tak v podstatě se poklepu na ramenou a řeknu si, jaký jsem to ale borec. No a pak mi to dojde…ne, nejsem. Ještě je přede mnou mraky čtení, předělávání a úprav. Takže to neslavím. Jen mám fajn pocit, že jsem to dokončil. Oddechnu si a těším se na to, že mohu psát zas něco dalšího.

18) Kdyby ses mohl na jeden den stát jakoukoli postavou z tvých povídek, kdo by to byl a proč?
Už jsem to říkal o té Evě z Osudové lásky? Tak tou ne. Asi bych nechtěl být vyloženě žádnou. Na druhou stranu, co ty víš, v každé je třeba kus mě. Bavilo by mě být v partě s klukama z povídky Díry. Asi bych se vydal na dobrodružnou výpravu na cizí planetu jako v Písečné bouři, ale v reálu jsem prostě strašpytel.

19) Svět se změnil a nakladatelé podmiňují vydávání knih mužských autorů jejich krátkým sestřihem. Co budeš dělat?
Buď počkám až oplešatím (což se možná blíží), anebo nebudu vydávat.

20) Štěňátko nebo koťátko?
Hele, já jím všechno. Teď vážně. Jsem trochu víc pro psy, ale kočky mám také rád. Vlastně obecně všechna zvířata.