RECENZE: Robert J. Szmidt, Wrocławské krysy: Chaos

Máte rádi zombie žánr? Nebo vám přijde vyčpělý a máte pocit, že už vás žádná zombárna nedovede překvapit?
Já se přiznám, že mám ráda zombie filmy. Jak se někde potácí nebo naopak bryskně chvátají ťapkající mrtvolky, jsem přibitá u obrazovky jako Ježíš na kříži.
I knížky s touto tematikou mám moc ráda (zatím nejlepší z nich je pro mě zombárna od Martina Štefka Mrtví kráčí po zemi a Život v ráji) a tak, když v mém mateřském nakladatelství vyšla první část ze zamýšlené trilogie polského autora Roberta J. Szmidte, neváhala jsem ani okamžik a pustila se do Wroclavských krys po hlavě.

Wrocław, srpen 1963. Město je odříznuto od světa kvůli epidemii neštovic. Milicionáři jsou svědky podivných událostí – pacienti napadají nemocné i personál v izolačním centru na Psím poli. Brzy ke krajskému komunistickému vedení přicházejí znepokojivé zprávy o „vzkříšených“. Shromažďuje se krizový štáb, který musí začít jednat. Do izolačních center jsou vyslány jednotky KBW a ZOMO s jediným rozkazem: zvládnout situaci!

Poutavá anotace vskutku nalákala a dalo se z ní snadno vytušit, že milicionáři nebudou mít se zuřivými nemocnými lehkou práci.
Z izolovaných nakažených se začnou stávat  pořádně krvelačné, a bůhví čeho všeho ještě lačné, bestie. Situace se brzy stává neudržitelnou, protože kdo by kdy slyšel a věřil neuvěřitelným zkazkám o oživlých mrtvolách?

„Mí lidé právě staví barikádu ze slamníků, aby zabrzdili ty... proměněné."
„Rozumím. Stavíte barikády ze slamníků, abyste pacienty ochránili před krvelačnými proměněnci, kteří trhají lidi holýma rukama.“
„Ano.“
„A co zbytek izolovaných?“
„Valná většina je už mimo izolaci.“
„Jak to mimo izolaci?“
„Poslouchal jste mě vůbec, soudruhu kapitáne?“ vyhrkl seržant najednou. „Tady umírají lidi a vy si z toho děláte žerty! Přepojte mě okamžitě k někomu kompetentnímu.“ (str. 32)

Příběh se odehrává v komunistické Wroclavi v roce 1963 a právě jeho zasazení do tuhého socialismu z něj dělá něco zajímavého a specifického. Mě osobně nejvíc bavily právě pasáže odehrávající se v armádním prostředí. Úplně jsem viděla ty zupácké tváře vojenských důstojníků, cítila odér stoličné vzlínající z jejich úst a pach zpocených těl. Jak si se zombie katastrofou poradí zřízení navyklé na tupé poslouchání rozkazů, prolezlé korpucí, alkoholismem a vzájemnou nedůvěrou?

Bavilo mě to a moc. Velice zajímavá kapitola byla z internátní školy pro zdravotní sestřičky, sledovat krvavou řežbu očima nezaujaté "kolejbáby" dodalo nepříjemnému tématu na osvěžujícím humoru.

Nicméně abych jen nechválila, vzhledem ke tloušťce románu mi už zhruba po polovině začala uvadat pozornost, protože jsem měla pocit, že se schmematický vzorec stále opakuje a mění se jen lokace a jména budoucích obětí a pár přeživších. Také mi dělala zatracený problém polská vlastní jména, která jsou klopotná a narušovala mi hladký průběh čtení. Ale to je čistě jen můj problém.

V poslední třetině románu mě pak zarazil velmi neobvyklý dějový zvrat, který mi přišel dost dobře nelogický. Ale kdo ví...

Nicméně i přes tento logický lapsus už mě mělo vypravování opět pod svými křídly a já se zcela ponořila do čtení.

Pokud jste milovníci zombie žánru, nevadí vám nějaké ty utržené údy a vyvržená střeva,  mohu vám Wroclavské krysy doporučit k přečtení všemi deseti.

Wroclavské krysy

Autor: Robert J. Szmidt

Vydáno: 2024 

Nakladatelství: Golden Dog
Originální název: Szczury Wrocławia: Chaos, 2015
Překlad: Honza Vojtíšek
Počet stran: 492
Jazyk vydání: český
Ilustrace/foto: Robert Rajszczak
Autor obálky: Michal Březina
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-53027-08-3