RECENZE: Kateřina Surmanová, Tři Sekery

Obě dvě předchozí knihy autorky (Šepot z lesa a Zvedá se vítr) mě více než oslovily nejen výtečně vypracovaným příběhem, ale i zvolenou formou vyprávění, bylo mi tedy jasné, že si musím přečíst i následující, volné završení této trilogie.

Anotace mě nadchla, i když na můj vkus toho snad prozrazuje až příliš.

Michal tráví dny i noci tím, že navštěvuje hřbitovy, opuštěné domy a místa, na kterých údajně straší. Svět ho zná jako úspěšného youtubera a „lovce zázraků“. Když se pak dozví, že kněz z jeho rodného města skončil za mřížemi za brutální vraždu, která navíc proběhla za velmi podezřelých okolností, vidí v tom dokonalou příležitost, jak získat další zástupy fanoušků. Jenže jakmile dorazí domů, zjišťuje, že s knězem toho měl v dětství společného víc, než si myslel. Teprve když se s otcem Václavem po dekádách znovu setká, odhalí šokující události, které kněze k vraždě vedly, a okolnosti, jež rozumem pojmout nedovede. A zatímco čelí démonům vlastní minulosti, dozvídá se, že Václav možná nakonec není padouchem, ale hrdinou.

V krajině, kde se duchové mrtvých plazí mezi ztepilými kukuřičnými stvoly jako zapomenuté vzpomínky a kde se šeptá i to, co mělo být dávno umlčeno, rozehrává Kateřina Surmanová zakončení své volné trilogie — Tři Sekery. Kniha, která se tváří jako horor, ale pod povrchem se jedná spíše o bolestnou liturgii o vině, vzpomínkách, proměnlivých jako zvedající se vítr, a nechtěných stínech minulosti, jež nelze setřást.

Hlavní postavou románu je Michal, youtuber a „lovec přízraků“, který se vrací do rodné vesnice, aby zde rozpletl nitky tajemství, spletené kolem brutálního zohavení vedoucího k úmrtí, jež spáchal kněz Václav — muž, který kdysi sehrál v jeho dětství roli, již nelze beze zbytku pojmenovat. Všechno je zahaleno mlhou, utkanou ze vzpomínek, z níž se však vynořují temné, nečekané věci.

Bytosti, které žijí ve slepých skvrnách. (str. 29)

Jak spolu souvisí tajné pohřby domácích mazlíčků, vztah hlavního hrdiny k chladné, odtažité matce, duchové dávno mrtvých, rozesetých po kraji nikterak radostného dětství?
Reminiscence na minulost a dávná traumata se objevují a mizí jako slepé skvrny. Protože svět je oblé místo a všechno se k sobě dřív nebo později skutálí.

Surmanová opět mistrně střídá časové roviny, nechává minulost prosakovat do přítomnosti jako vracející se stíny minulosti, jež nemohou dojít klidu. Každou větu tesá s takovou péčí, že i vulgarismus zní v jejím podání jako modlitba. Její jazyk je barokní, přepestrý, místy až přetékající. Každé souvětí je jako ornament na rakvi, krásné i děsivé zároveň.

Autorčin typický jazykový rukopis se však tentokrát ukázal jako ta největší překážka. Významová přebujelost a odbíhavost spolu s kombinací akčního, místy až thrillerově pojatého vypravování spolu prostě neladily. Nedařilo se mi začíst a zdálo se, že zvolená forma dalece přečnívá nad obsahem.

Nicméně vše se naštěstí změnilo s příchodem hlavního záporáka a najednou se k sobě vše skutálelo, zaoblilo se a dostalo smysl.

Hororové pasáže s Bobem považuji za nejlepší části knihy, i kovaný hororista by si v naturalisticky pojatých popisech přímo rochnil. Příběh se usadil, vše do sebe zapadlo s řemeslnou precizností a čtení se najednou stalo mnohem plynulejší a svižnější.

Tři Sekery nejsou jen románovým vyprávěním o vraždě, ale o tom, co zůstává nevyřčeno. O dětech, které neměl nikdo rád. O Bohu, který mlčí či odvrací zrak. A o tom, že některé rány se dědí jako jména — a bolí stejně dlouho.
Kombinace duchařiny, thrilleru, detektivky a hororu spolu s typickým košatým jazykovým stylem autorky nemusí sednout každému čtenáři, ale pokud dáte Třem Sekerám šanci, věřím, že nebudete litovat.

Tři Sekery
Autorka: Kateřina Surmanová
Vydáno: 2024
Nakladatelství: Kalibr
1. vydání originálu: 2024
Počet stran: 336
Jazyk vydání: český
Autor obálky: David Dvořák
Forma: klasická kniha
Vazba knihy: měkká / brožovaná
ISBN: 978-80-242-9816-0