ROZHOVOR: Lucie Lukačovičová a Tereza Kadečková

Obě dvě jsou úžasné spisovatelky, zaměřující se na fantasy, každá z nich pořádá a lektoruje literární kurzy. A právě na jednom takovém kurzu se zrodil nápad stvořit netradiční pohádkovou antologii.
Vše, co jste chtěli vědět o Tereze Kadečkové a Lucii Lukačovičové a jejich antologii Daleké království… a možná ještě víc.

1) Nápad na sestavení netradičně žánrově pojaté pohádkové antologie vzešel na jednom z kurzů tvůrčího psaní, pořádaném Lucií Lukačovičovou. Znamená to, že druhý díl bude iniciovat Tereza Kadečková a její Tvůrčopsaní? Máte vůbec nachystány zadní vrátka pro druhý díl Dalekého království?
LL: Já jsem pro každou špatnost, ale momentálně se cítím jak běžec od Marathónu. „Nikomen! Zvítězili jsme!“ Ale nějakou dobu teď nikam nepoběžím.
TK: Souhlasím, člověk musí dát odpočinout nožičkám. Nějakou dobu nic pořádat nebudeme. Ale budoucí spolupráci se ani jedna nebráníme.

2) Jaký je rozdíl mezi klasickou pohádkou a tou „dalekou“? Je to jen otázka vzdálenosti nebo se jedná o mentální teleportaci?
LL: Některé pohádky se odehrávají vlastně dost „geograficky blízko“ těm klasickým. Ve městě jménem Šťastné konce nebo na pohádkově krásném břehu mořském. No a jiné vás vystřelí do vesmíru.
TK: Jiné příběhy jsou daleko časově, třeba ve druhém století našeho letopočtu. A ty ve vesmíru, ty jsou zase daleko v budoucnosti.

3) Otázku na vaši oblíbenou pohádku jste nejspíš dostali mnohokrát. Mě by ale zajímalo, jaká pohádka (ať už knižní či filmová) vám v dětství způsobila trauma či nejednu bezesnou noc? Máte takovou pohádku i v Dalekém království?
LL: Dost jsem nesnášela Andersena, zejména Holčičku se sirkami. A zrovna máme v antologii Malou mořskou vílu a Sněhovou královnu – oběma podle mě zpracování prospělo a hned k nim mám vřelejší vztah.
TK: Mě neděsily pohádky, já jsem už od mala frčela na temných věcech. Mě děsilo Věřte nevěřte. Ale teoreticky – všechny ty urban legendy jsou vlastně taky pohádky.

4) Kdybyste se jako editorky mohly stát libovolnou pohádkovou bytostí, co byste byli?
LL: Mořská čarodějnice, paradoxně spíš ta podle Andersena než podle Disneyho. Seděla bych si v klidu na dně, občas by někdo přišel s blbým nápadem, dostal by varování a splněné PŘESNĚ to, oč si řekl. Žádná zlá vůle, pro mě už jen kávičku; i když přemýšlím, co bych měla pod mořem jako ekvivalent kafe.
TK: Byla bych temně temná královna, co se mění v draka, terorizuje království (ať už moje nebo cizí) a leží si na hromadě zlata.

5) Byl nějaký žánr či motiv, který jste si jako editorky v pohádkové antologii zakázaly nebo jste nechali autorům naprosto volné pole působnosti?
LL: Nechaly jsme autorkám volnou ruku, takže pokud některé měly chuť řádit jako masový vrah s motorovou pilou, rozhodně jsme jim nebránily.
TK: Pravidlo pro nás bylo jediné – každou pohádku jen jednou a každý žánr ideálně taky jenom jednou.

6) Proč v Dalekém království publikují jenom autorky? Skládaly jste sbírku se záměrem nechat ji jako čistě ženskou antologii?
LL: Vůbec ne. Ale navržení autoři vypadli z různých důvodů – třeba nejmenovaný Honza Kotouč se jasně vyjádřil, že má zrovna povídek plné zuby. A že pokud nedorazí egyptský princ s kufrem plným doláčů, tak že další už psát nebude.
TK: Kdyby byla antologie plná chlapů, ptal by se někdo? Ale ne, fakt je to jen náhoda.

7) Charakterizujte Daleké království jen ve třech slovech:
LL: Fakt dobrý čtení.
TK: Pohádky je konec.

8) Kdybyste měli použít pouhé tři věty na nalákání čtenářů, jaké by to byly?
LL: Některé pohádky jsou vtipné, některé krvavé. A některé si vychutnáte převyprávěné v jiném žánru. Kráska a zvíře jako sci-fi, Čert a Káča jako humorná fantasy, Popelka jako současná komedie… hm?
TK: Připomeňte si dětství, ale ve formě dospělejších příběhů. Jsou moderní, temné i veselé. Ale hlavně jsou fakt dobré.

9) Která povídka vás nejvíc překvapila?
LL: Jabloňová panna jako historická detektivka od Emmy Riedové. Věděla jsem, že autorka umí, ale vážně jsem byla překvapená, jak zručně si poradila s „předlohou“. A pak ještě Terčina báječně divná Princezna se zlatou hvězdou na čele.
TK: Hohó, děkuji. Mně se hrozně líbila Žába od Teri Janišové, která sborník otvírá. Na pohádku navazuje výborně, ale dlouho to moc hezky schovává.

10) U kterého textu jste pociťovaly největší strach či znechucení?
LL: Nevím, jestli strach a znechucení, ale slušně zabrat člověku dá Šípková Růženka, jak ji zpracovala Vilma Kadlečková. Byla tam postava, kterou jsem vážně chtěla zabít, jako se mi to při četbě už dlouho nestalo. Jo, znechucení. To by mohlo být.
TK: Tisíc kleteb na tvou hlavu od Míši Merglové, protože přesně to od nás autorka chce. Cítit znechucení, ale zároveň lítost.

11) Který příběh z vaší antologie by si zasloužil vlastní animovaný film, a kdo by měl namluvit hlavního hrdinu — Jiří Lábus nebo robotická verze Popelky?
LL: Podle mě Malá mořská víla od Petry Lukačovičové. Napůl snový vizuál ostrova Capri a mořských hlubin, všechny ty odstíny modré. Jako vhodný hlas se mi z nějakého důvodu vybavuje Cate Blanchett?
TK: A já bych zase ráda viděla Lucčin Případ zlatých vlasů. Mám ráda temná města a noirovou estetiku. A hlas to chce teda nějaký pořádně vykouřený.

12) Který příběh byste si přály zažít na vlastní kůži — a který byste raději nechaly zavřený pod sedmi zámky?
LL: Bavilo mě Dobří švagři se vracejí, tedy vlastně Čertův švagr od Dagmar Mudrové. Žádná idylka, ale prostě mi to sedlo. Oproti tomu Tisíc kleteb na tvou hlavu od Míši Merglové, brutálně převyprávěný Kostěj Nesmrtelný, je něco, co patří do zakázané komnaty, kam vážně nechcete vlézt.
TK: Jako historička bych ráda nakoukla do Potrestané od Verči Fiedlerové, protože se odehrává ve druhém století našeho letopočtu. Nechtěla bych do té své – kdo ví, jestli bych neskončila jako šutrový otrok nebo zombie!

13) Kde jste čerpali inspiraci? Máte třeba nějaký oblíbený podcast?
LL: Mám oblíbené dva a to Lety mýtickými světy – a Pohádky bez obalu. Pohádky dokonce vznikly díky tomu, že se Teri Janišová tak pohroužila do rešerší různých variant Žabího prince, až… jí zbylo spoustu materiálu na podcast.
TK: Tak z pohádek, kde jinde. Moje oblíbené podcasty s nimi nemají co dělat, ty jsou jen plné konspiračních teorií a true crime. Už někoho napadlo vyprávět pohádky jako true crime? To by byl podcast!

14) Stalo se vám při editacích, že jste se ztratily v příběhu jako Jeníček a Mařenka v lese?
LL: Spíš ve smyslu, že jsem se na všechny povídky těšila, takže jsem se musela držet, abych mezi nimi z nedočkavosti nepřeskakovala.
TK: Ne, všechny příběhy byly krásné a smysluplné.

15) Měli jste jako editorky nějak rozdělené role? Byla jedna z vás milá a hodná princezna a ta druhá zlá čarodějnice?
LL: Se obávám, že jsme obě dost dračice. Ale měly jsme rozdělenou komunikaci s autorkami. S polovinou jsem si psala já, s druhou Terka.
TK: A Terka pak ještě nakonec byla ta šikanátorka, co obepisuje autorky s hromadnými informacemi.

16) Jaké pohádkové klišé vás nejvíc bavilo obracet naruby?
LL: Asi tradiční princeznovskou pasivitu Zlatovlásky, která sice v mém podání netrhá padouchům hlavy, ale umí si poradit, když je zle.
TK: Není to klišé, ale jména v Princezně se zlatou hvězdou často popisují vlastnosti postavy. Tak jsem to zkusila taky!

17) Lucko, můžeme se u tebe těšit na nějakou pohádku z prostředí Azylu či jsi stvořila čistě autorský text, nezávislý na tvé předchozí tvorbě?
LL: Můj Případ se zlatými vlasy je noir fantasy Zlatovláska propojená s Liškou Ryškou. Je to úplně samostatný text s Jiříkem coby drsným detektivem, mafiánským bossem Kingem a chytrou „kmotrou“ liškou. Ale teď jsi mi nasadila brouka do hlavy, co by se stalo, kdybych smíchala urban fantasy lovce monster z Azylu s nějakou tradiční pohádkou. Cosi mi říká, že by to byl sympaticky ponurý krvák.

18) Terko, objeví se ve tvé povídce nějaká chapadla či potměšilý bůh?
TK: Já ti prostě odcituju začátek povídky.
„Když se narodí dítě, bohové natáhnou ruku shůry a dotknou se jeho čela. Zasadí tam semínko. Je drobné jako na první pohled přehlédnutelná piha. Jak dítě roste, roste i semínko. Zakoření, rozběhne se po kůži. Chvíli připomíná hvězdu nebo rozevírající se květinu. Čím je děťátko větší, tím větší je i semínko.“

19) Mohou vás a autorky Dalekého království potkat čtenáři na nějaké knižní akci?
LL: Plánujeme se vyskytovat na HorrorConu v sobotu 25. října.
TK: A já a pár autorek budeme taky na Knize Brno v neděli 2. 11.

20) Ananas na pizzu. Ano nebo ne?
LL: Pizza je italský eintopf – máte-li to doma v koutě špajzu, když přijde hlad, a máte-li to rádi v kombinaci s ostatními ingrediencemi, šup s tím na pizzu.
TK: Když mi ji zaplatíš, sežeru ji i s ananasem.