RECENZE: Johannes Krenner, Ve jménu krále

Dnes budeme pokračovat v prozkoumávání oblasti na pomezí hry a knihy druhou příběhovou karetní hrou Johannese Krennera, kterou nám do Česka přinesl Old Dawg. V prvním díle jsme měli v roli trosečníka na neznámém ostrově spasit holý život, tentokrát se podíváme do středověku. Hráč se ujímá role nástupníka na trůn v jednom království. V průběhu tří kapitol bude sledovat jeho život a jeho úspěch bude záviset jen na jeho rozhodnutích.

Hra se hraje naprosto stejně jako první díl. Pokud jej znáte, klidně tento a následující odstavec přeskočte. Hra obsahuje 72 karet, z nichž 46 je hracích, zbytek připadá na předměty apod. Na začátku má hráč 6 karet v ruce jako balíček a během svého tahu přečte jejich horní polovinu. Většinou pak má učinit nějaké rozhodnutí, které může změnit hodnoty některých ze tří atributů pro danou kapitolu, získat nějaký předmět nebo přidat kartu do balíčku. Například se jednoho dne princ rozhodne vyšplhat na hradní věž. Toho si všimne jeho otec a hráč má možnost buď v lezení pokračovat, zvýšit si Radost ze života a snížit Důstojnost. Následně otočí přečtenou kartu po kratším okraji a zařadí ji na konec balíčku. Nebo může svému otci vyhovět, slézt z věže a místo toho se jít potulovat po okolí hradu. To vede ke snížení Radosti ze života a zvýšení Důstojnosti. Poté otočí kartu po delším okraji a zároveň přidá do balíčku kartu Potulování. A tím je hotovo, hráč může přečíst další kartu. 

Právě otáčení karet je velice elegantní mechanikou této jednoduché hry. Díky tomu vznikají jiné situace a postava nese důsledky svých rozhodnutí. Pokračování v lezení po hradní věži bude mít jiné následky než uposlechnutí svého otce. Tento mechanismus umožňuje přidat kartu-časovač do balíčku a tím omezit počet akcí, které hráč v kapitole stihne udělat. A také zvyšuje počet komponent ve hře – každá karta má čtyři herní sekce. 

Do zdokonalování herních mechanismů se tedy autor nepustil, místo toho věnoval energii propracování příběhu. A tady se mu to povedlo mnohem lépe. Příběh je rozdělen do kapitol Dětství, Mládí a Dospělost. V každé se řeší jiné problémy, ale rozhodnutí v jedné mají velký dopad na druhou. Provázání kapitol je tak mnohem silnější než v Trosečníkovi. A také dává smysl hru hrát vždy celou znovu – je opravdu cítit, jestli jsem si z první kapitoly přinesl tento nebo onen předmět.

I tematika mi sedla více než u Trosečníka. Prožívání dětství na hradě a následná správa vlastního panství mě prostě bavily víc. Je potřeba balancovat mezi církví, armádou a poddanými. Samozřejmě neexistuje nic, co by se nedalo vyřešit penězi, ale ani pokladna není bezedná. Sice je možné se zadlužit, ale žádný úvěr není zadarmo. Navíc se úvěr přenáší mezi kapitolami, takže hráč často řeší, jestli je opravdu potřeba vynaložit nemalé prostředky na dobro lidí, nebo je prostě nechat strádat. Ačkoli dost zjednodušeně, hezky to simuluje reálný život.

Celková herní doba je pár hodin, což je na takovou malou hru a cenovku docela opodstatněné. Znovuhratelnost není vůbec špatná, autor si moc dobře uvědomoval, že první kapitolu budou hráči hrát mnohokrát více než třetí, proto ji udělal dostatečně variabilní. Hra má celkem dvanáct konců, nicméně pouze tři z nich se dají považovat za úspěšné a zas tak moc se neliší. Co je důležitější, jsou závěrečné agendy – kapitoly z dobových kronik, podle kterých si bude krále historie pamatovat. Nicméně po prvním úspěšném dohrání už mě k opětovné hře nic nelákalo. Možná časem, až zapomenu některé volby. Případně si ji zahraji se ženou, kde budu plnit roli vypravěče. 

Závěrem můžu bez váhání prohlásit, že Ve jménu krále se povedl. Zábavný příběh, provázání jednotlivých kapitol života, to vše v osvědčeném elegantním herním mechanismu. Hru můžu jen doporučit.

Johannes Krenner
Ve jménu krále

Vydavatel: Old Dawg
Rok vydání: 2025
Výtvarníci: Natalya Efremova, Anastasia Durova, Alena Naumova, Anastasia Khabarova, Pavel Uvarov