Obrázek uživatele Jana Poláčková

Historie

Členem již
9 let 2 týdny

Moje příspěvky

S Janem Kotoučem o alternativní historii aneb „Studium materiálů je užitečné do doby, dokud se z něj nestane výmluva, proč nepsat příběh.“

Jana Kotouče, autora série Sektor Hirano, není třeba čtenářům Sardenu dlouze představovat. V rybníčku autorů fantastiky si získal oblibu svými válečnými romány z daleké budoucnosti. Ve své poslední knize však namísto do vzdáleného vesmíru a kosmických bitev zabloudil do světa, kde Nad českými zeměmi slunce nezapadá. 

RECENZE: Ondřej Jireš (ed.), Klenoty české fantasy

Doba plyne a jak mladá generace čtenářů young adult odrůstá svým prvním písmenkovým střevíčkům, plynule přechází na tlustospisy G. R. R. Martina a dalších zvučných jmen zejména z oblasti anglicky psané fantasy. Čeští autoři se v jejich očích těší pověsti ušmudlaných Popolušek odsouzených k věčnému přebírání luštěnin a konverzaci s opeřenci pochybné pověsti. Teď však přichází kmotřička víla, otvírá šperkovnici… a namísto tří oříšků se ukazují Klenoty české fantasy.

 

Preview: Tereza Matoušková, Vílí kruhy

Když ničivá válka proměnila svět v neobývatelnou pustinu, stvořili bohové hluboko pod hladinou oceánu novou zemi – Podmoří. U jeho kolébky se, jako tři sudičky, sešly technologie s magií a s nikdy nepřekonanou záští mezi vítězi a poraženými donucenými ke spolupráci. 

RECENZE: Pavel Obluk, Kra

Hiber není víc než moře, narušované pouze krustami ledu a sem tam kouskem pevniny. Věčně chladná planeta však skrývá poklad. Velrybí spermacet označovaný i jako ambra, mystickou látku poskytující takřka jasnovidné schopnosti. Velrybářské lodě vyráží do neprobádaných oblastí, nikdy se nevrací s prázdnou a křehká ekologická rovnováha táhne do všech pekel.

Vítejte ve světě, kde velrybí spermacet označuje skutečné sperma. Místní jej přezdívají Kra.

LITERATURA: Plačky nad Jackem Taylorem

Kena Bruena předchází pověst detektivkáře, který patří ke špičkám americké drsné školy. Ne tak docela. Ken Bruen je totiž Ir a čtenáře zanechává zcela zákeřně ve spárech detektiva, u nějž jeden neví, zda si ho zamilovat, nebo snít o jeho umlácení tupým předmětem. Nebo se s ním jít napít.

RECENZE: O. Netík, Hříšky bílé lišky

Sladká devadesátá léta minulého století, kdy informační technologie neprorůstaly do všedního života. Blíže neurčité maloměsto v horách, kde lišky dávají dobrou noc a v mlýně žijí cikáni. Lidé až na pár výjimek nevěří na kouzla, o pohádkách nemluvě. S první sněhovou vločkou přichází zvláštní tulačka. Začíná zima… a čas na Hříšky bílé lišky.