UKÁZKA: Jakub Němeček, Na lovu kvizonů

První svazek edice Pemmikan – Pemmikan, nejmenší kapesní knihy ze všech kapesních knih, které ještě nemusíte držet pinzetou! Právě vyšlo a je k zakoupení pouze zde: https://gnom.name/z/kniha/na-lovu-kvizonu.jsp. Náklad 600 ks. Nepromarněte svou šanci na vlastnictví prvního vydání! Podpis autora zdarma na požádání.

Povídkářský debut starého nenadějného autora vám představí duševně narušeného medvídka, pteranodona z Kindrvejce, Vinnetoua, omři a další podivné postavy. Potěšte svoje oko ukázkou v podobě celé povídky, kterou autor a nakladatel v jedné osobě poskytl Sardenu.

Pražská povídka

Laskavý čtenář jistě uvěří, ač to sám nikdy nezkoušel, že vypěstovat v pražské garsonce pteranodona je zhola nemožné. Já mám naštěstí dva plus jedna.
Používám úmyslně slova „vypěstovat“, poněváč Ferdyše jsem vypiplal ze zárodečnejch buněk.
Bylo to v Kindrvejci, takovej průhlednej pytlíček s rosolem a složenej papírek s návodem. Přišly s tím za mnou neteře, prej: sestav nám to, strejdo! Já jsem jim to ale okamžitě zabavil a do firmy Kindr napsal pěkně peprnou stížnost, vážení! Tedlecten geneticky modifikovanej materiál přece dětem do rukou nepatří.
Odepsali mi e-mailem, že s tím nemají nic společného a že jsem cvok. To mě namíchlo. Rozhodl jsem se postupovat podle návodu, abych jim dokázal, že cvoci jsou oni.
A byl to boj. Tahleta mitóza, meióza, anafáze a já nevím jaká anabáze ještě! Ale protože jsem starej skaut, po několika tejdnech se mi povedlo dopatlat se k jakémus takémus embryu, který jsem udržoval v lavorku s teplou vodou u topení, a za další měsíc se mi z toho šlemu vyklohnilo mládě, abyste věděli.
Tím pěstování skončilo a začal chov. Ferdyš žral jak pominutej. To vám bylo masa, vážení, těch vuřtů a tlačenek, a nejradši žral samý libový. Jenom granule pro psy a kočky, potvora jeden, odmítal. Ferdyš teda rostl jako z vody, to se musí nechat, a bohužel taky pekelně smrděl.
Když byl velkej asi jako větší husa, vyšli jsme si poprvý na procházku do parku. Radši za tmy, to se rozumí. Ale co čert nechtěl, zrovinka se tam připletla jedna paninka s pinčlíkem. Povídá: „To máte pejska, nebo fenečku?“
Ozvalo se chlamst a mě to stálo pět tisíc. Paní nakonec přežila, i když to zprvu vypadalo na infarkt.
Po týdle zkušenosti dostal Ferdyš ocelovej náhubek.
Moh bych vám dlouze vypravovat, kolik jsem si s ním užil srandy a jak jsem s ním jezdíval sám v celým jednom prázdným tramvajovým voze (ono totiž do tramvaje nemůžete s bicyklem, ale o ptakoještěrech není v přepravním řádu ani slovo). Jednou takhle na Výtoni Ferdyš zazmatkoval, protože z tramvaje nemoh vytáhnout křídlo, a celej vůz vevnitř zdemoloval a nakonec i převrátil. Museli jsme rychle prchnout přes Vltavu na Smíchov.
Já totiž jezdíval tramvají jenom z hecu, jinak jsem po Praze lítal na něm, von totiž takovej dospělej pteranodon má v rozpětí deset metrů. Takže žádná zácpa na magistrále, vážení, žádný metro plný lidí, co jedou do práce, žádný revizóři, kdepá, s tím si na mě nikdo nepřišel. Byl jsem vol­nej jako pták, nebo spíš jako pteranodon.
Jedinej problém byl ten smrad. A taky moje neteře, který pořád loudily, ať jim Ferdyše pučím, že prej to Kindrvejce bylo přece jejich. Ale to měly teda smůlu, taková nebezpečná potvora dětem do rukou nepatří.
V centru si nás vždycky fotili turisti, a byl jsem teda svým způsobem slavnej, ale přeci jenom, připadal jsem si tak nějak sám. Nikdo se mnou nechtěl mluvit, z bytu jsem měl kůlničku na dříví a smrděl jsem pořád jak hovno.
Pak jednou na procházce na Vyšehradě za sebou slyším dupot, že se i Ferdyš lek. Povídám, to bude teda pěkně velkej pes! A vona to panička, na vodítku s něčím, co bylo velký jako barák. Byl jsem z toho paf, a protože jsem najednou nevěděl, co říct, tak povídám: „To máte pejska, nebo fenečku?“
„Fenečku,“ povídá vona a celá zčervenala. „Betynko, neokusuj pána.“
„A jaká je to ráce?“ ptám se já.
„Megathéryjum.“
„A to máte z Kindrvejce?“
„No prosimvás, a jak to víte?!“
Co vám budu povídat, do půl roka byla svatba a teď hledáme, jak vyměnit naše dva malý byty za nějakej domek za Prahou, s velkým komínem, aby za ním moh sedět pteranodon, a s malou zahrádkou, ale zase né tak malou, aby se na ni nevešlo megathéryjum.

Na lovu kvizonů
Autor: Jakub Němeček
Nakladatelství: Gnóm!
Rozměr 9,6 × 13,5 × 1 cm
Počet stran: 128
doporučená cena 330 Kč
ISBN 978-80-88299-20-2
náklad 600 výtisků
První české vydání
Edice Pemmikan svazek 1
Kniha zatím nemá elektronickou verzi