RECENZE: Andrzej Pilipiuk, Sestřenky

Stanislava Krušewská, Kateřina Krušewská a Monika Stěpankovic. Tři dívky, vzhledem víceméně patřící do kategorie mladých děvčat od dospívající Moniky až po kantorsky vyhlížející Stanislavu, jsou přesto každá jiná. Každá nosí v sobě nějaké tajemství, které ji vyčleňuje z normální společnosti, všechny se snaží být nenápadné a zapadnout do společnosti. Jenže jejich tajemství je ale ze společnosti vyčleňují. Nakonec naleznou společný průsečík svých zájmů - alchymistu Sedzivoje. A s ním i jeho - a také jejich - nepřátele.

Andrzej Pilipiuk v této knize osvědčil svůj svérázný humor. Není tu tak třeskutý, jako v povídkách s Jakubem Vandrovcem, je decentní a jen tiše probublává příběhem, osvěžuje jej a výrazněji vystupuje jen v reinkarnaci Velkého Grafomana, kterého již známe i z příběhů Jakuba Vandrovce.

Žánrově je tato kniha nezařaditelná - přestože v ní pobývají upíři a alchymisté, vše je podáno bez špetky magie, jako něco samozřejmého a není tomu upíráno vědecké vysvětlení - které ovšem v příběhu chybí stejně jako explicitní kouzla a magie. I to vysvětlení původu kamene mudrců je více vědecké než magické...

Celkově to je příjemná kniha, ukazující Andrzeje Pilipiuka v dost jiné poloze, než na jakou si zvykli příznivci Kuby V., a tak varování na obalu je třeba brát nikoliv jako negativní reklamu, ale jako pozitivní prohlášení, podložené velmi dobrým poměrem cena / výkon.

Andrzej Pilipiuk: Sestřenky (Kuzynki)
překlad: Pavel Weigel
obálka: Dorothea Bylica
Laser-books, 2005
252 stran, 159 Kč, brožované
ISBN 80-7193-197-7