BLACKOUT: PRVNÍ TMA/1

DÍL PRVNÍ/VÝPADEK

KAPITOLA 4: PRVNÍ TMA

1.

Bylo asi půl sedmé, když se technický ředitel Telekomu Jiří Machovec ohlásil na recepci generálního ředitelství v nenápadné budově na Olšanské ulici, šikmo naproti ÚTB. Chvíli to trvalo, než zabezpečil nejhlavnější potřeby technického zařízení a zorganizoval lidi. Předpokládal, že na generálním už bude hekticky pracovat krizový štáb, trochu ho jen znepokojovalo, že za ním na Útébéčko ještě nikdo nepřišel. V zešeřelé hale hlídal jen robustní mladík v uniformě černého šerifa. O stěnu stálo opřeno útlé silniční kolo.

"Kde všichni jsou?" divil se Machovec.

"Je už po pracovní době. Dámy z recepce běžely domů za dětma," odtušil svalnatec, "já to tu odhlídám i za ně."

"Je někdo nahoře?"

"V zasedačce je Svatoš s Blábolou, před chvílí přijel na kole Koch. To je všechno." Mladík byl klidný. Cosi se dělo, ale nebyl to jeho džob. K tomu jsou povoláni jiní.

Do konferenční místnosti dorazil Machovec v nejlepším. Zástupce strategického partnera André Koch řval na generálního ředitele Telekomu Marka Svatoše, ještě celý říčný z jízdy na kole, na kterém absolvoval cestu ze své jevanské vily:

"Když jsme uvažovali o investicích ve vašem teritoriu, byli jsme varováni dobrými přáteli, ať si rozvážíme, do čeho lezeme. A taky ano! Ono nejde jen o to, že máte v nepořádku technologii, ona nefunguje infrastruktura! Ani ve státě, ani ve společnosti! Marku, když tě chtěli odvolat, vždycky jsem stál za tebou, ale tohle tě bude stát hlavu!"

Bledý Svatoš, krčící se v čele dlouhého zasedacího stolu pod temnou obří obrazovkou, se zmohl jen na zoufalé: "Ale Andrééé..."

Ředitel pro public relations Roman Blábola se generálního zastal: "Ale no tak, pane kolego, za stav společnosti jste zodpovědný stejně jako pan ředitel. Už jsem vám chtěl dávno říci, že některé vaše návrhy na reorganizaci jsou vzdáleny reálné situaci v českém prostředí. Nemůžeme aplikovat outsourcing v takové míře, jak jste snad u vás zvyklí. Za prvé to přijde dráž a za druhé se tím někdy může snížit kvalita. Já myslím, že až zasedání správní rady ukáže, na které straně je větší míra viny. Váš návrh na Vizi 2000 odčerpal z marketingu nejlepší lidi, kteří měli vytvářet novou tvář společnosti. Rozmařilé investice do stále nových a nových řídicích systémů, necitlivá restrukturalizace, velké oči při rozvoji sítě, to vše stálo zbytečné stamiliony. Ty stamiliony, které nám pak chyběly k provedení zlepšení zabezpečení technické základny, jež se, éhm, pravda, projevila jako ne zcela dokonale spolehlivá..."

Zbrunátnělý Koch neurvale Blábolu přerušil: "A ty půjdeš taky do prdele. Správní rada, to jsem já! Pamatuj na smlouvu! A jestli nás budete stále srát, vykašlem se tady na to a prodáme akcie třeba do Ruska, oni tam jsou ještě lidi, kteří mají peníze!"

Nadávali si anglicky, protože Koch se nehodlal na těch pár let v cizí zemi obtěžovat učením dalšího jazyka. Od dveří je přerušilo lehké odkašlání technického ředitele.

"Ehm, pane Kochu, neoháněl bych se tak tou smlouvou a akciemi. Jsou věci..."

Byl však přerušen Svatošovým zaječením: "Tak pojď jen dál, nestůj tam u dveří, co nám k tomu řekneš, no, co jsi zas podělal? Vono nestačilo posledně, jak to tvoji kluci posrali s výpadkem Eurotelu, teď ještě tohle!"

Blábola si přisadil: "Vskutku, my se tu snažíme zvýšit image společnosti a takovéto věci nám pak v očích veřejnosti škodí. Nechci nic předjímat, ale ve vaší situaci bych moc nediskutoval a nesnažil se svou vinu hodit na někoho jiného."

Krhavý Kochův zrak se ustálil na Machovcově napjatém obličeji: "Co tím jako chceš říci, chlapče, já reprezentuju miliardu dolarů!"

Machovec se téměř bavil: "Po pořádku. Marku, sám dobře víš, že si to euroteláci zavinili sami. Při posledním výpadku nic nenahlásili a v poklidu si vytloukli všechny úpéesácké baterie jako v tom Jurském parku. Romane, ty si jdi blábolit někam jinam, tady jsi už úplně zbytečný. A pane André. Kde máte ty miliardy a akcie? V nehmotném stavu na účtu v bance. V počítači. A co udělaly všechny počítače? To, co naše ústředny. Vypadly, a co v nich po restartování bude, to se teprve uvidí. Jestli vůbec někdy budou restartovat."

Zbledlý Svatoš ho přerušil: "Ale vždyť my máme svoje výplaty taky na účtě a úspory v bance, v peněžence mám jen kreditky, na hotovosti minimum... To chceš říct, že najednou jako nemám žádný peníze?"

Blábola se až zapotácel: "Promiňte, promiňte, já si musím, musím si něco zařídit," a vyběhl ze zasedačky.

Koch se samolibě usmál: "Švýcarské a americké banky nejsou závislé na vaší asijské rozvodné soustavě."

Machovec ho dorazil: "Oddělení síly elektrické od síly magnetické a její zánik se nebude, obávám se, koncentrovat pouze do centrální oblasti Evropy. Ani po třech hodinách trvání tohoto Blackoutu neproniklo nad Prahu žádné letadlo, alespoň z naší věže jsme nic nezaznamenali. Mám dobrý důvod se domnívat, že jde o jev globální. Pánové, vám ještě stále nedošlo, v jaké situaci jsme se ocitli. Pro vás, pane Kochu, mám toto sdělení: Vaše akcie ani vaše dolary prostě neexistují. Existují reálné budovy, existují pozemky, existují nyní mrtvé technologie, existují zásoby, existují naši lidi. Žádné komunikační služby, ať už hlasové či datové, nemohou teď fungovat. Fyzika, jak jsme ji znali, skončila. Telekom nemá čím obchodovat. A vy, pane Kochu, máte akorát svou vilu v Jevanech, a být vámi, tak se tam urychleně vrátím. Než se setmí."

Koch pohlédl ven, kde prodlužující se stíny oznamovaly nastávající podvečer. Ze zvyku pohlédl na hodinky, potichu zaklel neidentifikovatelnou řečí a práskl za sebou dveřmi.

Machovec se otočil na třesoucího se Svatoše: "A ty, Marku, mi řekni, jestli se mnou půjdeš na vládu. Jinak jdu sám."

Generální ředitel Telekomu se několikrát zhluboka nadýchl a pak jen mlčky kývl hlavou.

2.

Na celém světě to bylo podobné. První náraz Elektrické smrti zachytili lidé odzdola, "modré límečky", policejní pochůzkáři, řidiči, strojvůdci, velínáři, hasiči, zdravotníci...

Udělali, co museli, teprve pak mysleli na sebe.

Udělali, co mohli, a teprve potom čekali na pomoc odjinud.

Skuteční policisté, opravdoví profesionálové, organizovali záchranné akce, pomáhali vyprošťovat raněné z trosek tramvají a aut, s pochodněmi pronikali do temných obchodních domů a tunelů metra, pomáhali hasit. Zachraňovali životy, ochranu majetku a veřejného pořádku zajistit nemohli. Ti línější se stáhli k centrům moci, k úřadům a pohlavárům, aby "byli k dispozici". Hodně se jich po prvním otřesu snažilo dostat ke svým rodinám.

Asi tak dvě až tři hodiny uplynuly, než se sešli nejdůležitější a nejodpovědnější činitelé vlád, koncernů, zástupci v mezinárodních organizacích, šéfové velkých podniků, manažeři, admiralita a generalita. Další hodinu trvalo, než jim někdo vysvětlil, čím se tento Blackout liší od běžného výpadku. Pak se ukázalo, co v kom vězí. Kdo je jen mediální hvězda a obratný řečník a kdo je skutečný a odpovědný politik. Ti první zmizeli za svými rodinami, milenkami, majetky, na ty druhé čekala těžká, nevděčná a někdy i marná práce. Později na tuto první hektickou dobu rádi vzpomínali.

Když přežili.

3.

Machovec se Svatošem míjeli cestou do města opuštěné budovy Telekomu. Jestlipak to bude ve Strakově akademii podobné, jako to bylo na Olšanské, přemýšlel Machovec. Před několika hodinami očekával, že se v sídle mamutího monopolního podniku sejde aspoň dvacet lidí, jenom ředitelů bylo na generálním ředitelství skoro sedmdesát. Zdálo se však, že se všichni už vydali daleko za svými víkendovými cíly. Snad se v jednotlivých obvodech postarali o zajištění objektů technici, kteří byli na směnách. Obchodníkům nikdy moc nedůvěřoval, kritická doba mu dávala za pravdu. Ale možná se ještě zmátoří. Až pochopí, že se nemusejí obávat popravčích čet předpokládaných ruských okupantů. Mimozemských okupantů se zatím nikdo neobával: Nějak v ně nešlo uvěřit.

Machovec měl určitý plán, jehož rysy mu vyvstávaly, už když mu na energetickém velínu Útébéčka dával hlášení inženýr Petr Rezek. V objektu se nacházel zdroj kvalitní pitné vody, což mohlo mít do budoucna, pokud se nenavrátí život elektřině, strategický význam. Také zásoby nafty se daly patřičně zužitkovat. Celostátní telekomunikační struktura mohla podržet struktury řízení státu. Ještě další nápady se míhaly Machovcovou hlavou, ale neměl dostatek klidu k tomu, aby je mohl dále rozvíjet.

Nejdřív začal žvatlat Svatoš, kompenzující si uplynulý otřes hlasitým vychloubáním, jak vyběhl s nespravedlivě zaujatým Kochem. Když nejezdí tramvaje, tak musí být výpadek opravdu vážný! Že se všem automobilům pokazily svíčky, to nejprve považoval za účinek nějaké zákeřné diverze ekologů. Možná je to jen nečekaný výron sluneční plazmy, do pondělka se to snad nějak spraví. Hlavní je, že přijde na vládu s podporou svého technického ředitele. V tomhle bordelu by se mu mohlo podařit ustát svou funkci.

Po několika stech krocích narazili na první vytlučená okna. Patřila bance, sídlící v krabicovité budově naproti už opuštěné benzince. Flegmatický strážný smetal střepy na hromadu. Pokynul oběma ředitelům, dobře je znal, i tento dům patřil Telekomu. Zabočili k němu.

"Tady ste měli odpoledne bejt, to bylo maso," nepřirozeně se pochechtával strážný. "To bylo horší, než když krachla Bohemia! Tenkrát si lidi mysleli, že ještě něco dostanou. Tady to mohlo bejt v klidu, jenže byl mezi lidma jeden magor, co přišel už třikrát o úspory. No a takhle to dopadlo. Jenže holky už měly hotovost v trezoru a klíče byly fuč, takže nakonec si nikdo stejně žádný prachy neodnesl. Nejdřív to vypadalo, že poteče krev, ale ukázal jsem jim támhletu hromadu," ukázal k Olšanskému náměstí, "a tak se uklidnili. Jenom nám rozflákali všechny monitory, ještě že na samotný počítače pod stolama nevzpomněli."

"Jste tady sám?" zajímal se Machovec.

"Eště je tady Tonda Kromholc, ten je vevnitř a kontroluje, jestli tam někdo nezvostal."

"Vydržte to tu do zítřka, vím o vás. Kdybyste nutně potřebovali vystřídat, skočte si na Útébéčko, tam teď budeme mít centrum," rozhodl Machovec, vzal vyjeveného Svatoše za loket a šli dál.

Svatoš tiše zakňučel: "Vždyť tam mám taky prachy, panebože, to je svinstvo!"

"Marku, já je tam mám taky, ale vypadá to, že za chvíli budou papírové peníze stejně k ničemu."

Svatoš sklesle mlčel a přemýšlel tak silně, že to na něm bylo vidět. Na nic ale nepřišel.