INTERVIEW: Jeff VanderMeer

Článek od: David P. Stefanovič - 24.11.2010

Přinášíme vám rozhovor s „Panem New Weird“ – Jeffem VanderMeerem, spisovatelem a editorem, který se velmi zasadil o to, že si tento pojem našel místo v literárním světě…

Jak jste se dostal k fantasy? Jaká kniha či film vás nejvíc ovlivnila?

Velký vliv na mě měly filmy Brazil a Blade runner. Co se týče knih, jako malý jsem četl Pána prstenů, ale nejvíc mě ovlivnila díla Angely Carterové, Vladimira Nabokova a Edwarda Whittemorea, když mi bylo zhruba osmnáct. Samozřejmě na mě působil bezpočet dalších věcí.

A kdy jste se rozhodl, že začnete sám psát? Co vás k tomu vedlo?

Nic zvláštního. Začal jsem psát básně, když mi bylo osm, a tehdy jsem si myslel, že každý něco píše. Velkou zásluhu nesou moji rodiče, kteří mi hodně četli a od raného věku mě podporovali v psaní. Vzpomínám si, že mi kupovali úžasné knížky, třeba obrázkovou verzi Tygra od Williama Blakea, indické komiksy, Tintina, Asterixe a spoustu dalších věcí, které podněcovaly mou představivost. Skvělé taky bylo, že máma malovala, a tím mi dodávala chuť být kreativní.

Nejste jen autor, ale i editor. Nebo snad především editor? Jak jste se dostal k této činnosti a co vám, třeba proti psaní, přináší?

Pozor, jsem především spisovatel. Ale všechno se odehrává v takových cyklech - v jednu dobu mi vycházejí jenom romány a pak zase jenom antologie, na kterých pracuji společně se svou ženou Ann. Takže podle toho, v jakém se zrovna nacházím cyklu, mě střídavě považují buď za spisovatele, nebo za editora...

Editování je tvůrčí proces, který si nezadá s pokročilou matematikou nebo studiem architektury. Psaní je proti tomu vášní a hnacím motorem všeho – srdcem všeho. Je velmi organické, osobní a založené na instinktech.

V České Republice jste spojován se žánrem New Weird, do nějž nakl. Laser-books zařadilo váš román Veniss Underground, některé vaše povídky, a především sborník New Weird, který jste sestavil společně se svou manželkou. Ve stati „New Weird: It’s Alive?“ se s tímto pojmem v podstatě loučíte a vítáte příchod jeho nových mutací. Jak je na tom tento žánr nyní o pár let později? Vycházejí ve světě ještě autoři programově do něj řazení, nebo je již opravdu „mrtev“?

Na začátku století jsme procházeli obdobím, kdy nakladatelé v Americe a Británii více riskovali, což bylo zčásti dáno komerčním úspěchem autorů jako China Miéville. Poté se všechno opět zkomercializovalo, zvláště s nástupem paranormálních romancí a městské fantasy. Nyní se opět vrací i méně komerční literatura, zčásti díky přílivu zahraničních autorů, kteří se dokážou podílet na chodu komunity a získat postavení i díky blogování apod. Navíc se díky tomu stává velmi silným multikulturní element, který podněcuje autory k většímu experimentování. Je těžké říct, jakou podobu má nyní New Weird, ale určitě se za jeho zástupce dají považovat můj Finch, The Half-Made World Felixe Gilmana a Zoo City Lauren Beukesové, dále také hodně kratších prací. Michael Cisco vydá brzy několik románů a musím říct, že jsou skvělé.

V Čechách dal termín New Weird podnět k založení edice, věnující se fantastice, která se v našem prostředí nejspíš jeví ještě podivnější než ve své domovině, a určitě pomohl k přeložení mnoha autorů, kteří by se k nám jinak nedostali. Sledujete tuto edici, která – aspoň tak jsem to pochopil při vaší návštěvě v Čechách před dvěma lety – je světovým unikátem, spojeným obálkami jediného výtvarníka, Lese Edwardse, a máte nějaký názor např. k zařazovaným autorům nebo právě obálkám pana Edwardse?

Myslím, že editor Martin Šust odvádí skvělou práci v tom, jak dostává New Weird jako značku do povědomí čtenářů a vytváří tak prostor pro spoustu autorů, kteří by nemohli vyjít, kdyby nebyla zavedena. Martin miluje dobrou fantasy a sci-fi a dělá svou práci s nadšením. Obálky od Edwardse také hodně pomáhají provázat všechno dohromady. Celkově vzato je to vynikající edice obsahově i konceptem. Šust a jeho nakladatel si za ni zaslouží velké uznání.

Při své návštěvě na Parconu 2008 jste vyprávěl o tom, že je pro autora nebezpečné si příliš vymýšlet, neboť jeho tvorba má pak tendenci prchat do reality… Stále se vám to stává, nebo vám již dali literární démoni pokoj? :-)

Měl jsem tím zřejmě na mysli, že by fantasy měla stále mít kořeny v realitě. Můj román Finch je fantasy o okupovaném městě Ambergris, což je do jisté míry reflexe Bagdádu a dalších okupovaných měst ve skutečném světě. Vytváří mi to prostor, ve kterém se může moje představivost provázat se skutečným světem, což je velmi přínosné.

(Otázka odkazuje na Jeffovo vyprávění o jisté potvoře – tuším, že šlo a jakýsi druh chobotnice,- kterou si vymyslel, a která byla následně objevena v jednom městečku. Na tuto historku si autor již bohužel nevzpomněl, ale odpověď nám přináší zase jiné poučení… :-) pozn. aut.)

Můžete našim čtenářům krátce představit vaše další romány mimo u nás vydaného Veniss Underground? Posouvají se ve srovnání s ním žánrově, popřípadě kam?

Veniss je jeden z mých starších románů. Nemyslím si, že se spisovatelé nějak moc posouvají jinam, spíš zkoušejí různé přístupy. Co se Venissu týče, neměnil bych ani slovo – funguje tak, jak má. City of Saints & Madmen, sborník příběhů z mého imaginárního města Ambergris, je více ambiciózní a zkouším v něm více přístupů. Shriek: An Afterword je zvláštní rodinná kronika, která zároveň mapuje historii Ambergrisu. Finch je noirový thriller odehrávající se sto let po Shrieku. Všechny knihy fungují nezávisle na ostatních, ale zároveň se navzájem doplňují.

A můžeme se těšit na další texty ze stejného prostředí jako Veniss, nebo jste již tento svět definitivně opustil?