KOMIKS+PR: Rok 2010 - Rok stripů

Pokud bychom měli rok 2010 nějak hodnotit z knižního hlediska, tak by to rozhodně byl rok stripů. Tento rok se totiž na pultech objevilo hned pět zásadních titulů tohohle žánru!

Když se kohokoliv na světě zeptáte na nejzásadnější stripy, tak z něj vypadnou tři jména: Calvin a Hobbes (2400 novin po celém světě), Garfield (2600 novin) a Peanuts (více než 2600 novin). Všichni tihle hrdinové u nás tento rok, zásluhou nakladatelství Albatros Media (Plus) a Crew vyšli – někteří z nich v knižní podobě vůbec poprvé.  

I když všechny spojuje humor, každý ze stripů nabízí jiný pohled na svět. Garfield servíruje čistou legraci, Peanuts obalují své příběhy porcí melancholie a Calvin a Hobbes spojuje hravost s filozofií. Všechny tři stripy ovlivnily nejen několik generací dětí a dospělých, ale staly se popkulturními ikonami, maskoty a legendami, objevily se ve filmech i odborných studiích. O Charlesi Schultzovi a jeho Peanuts vyšlo mnoho knih... a Bill Watterson, tvůrce Calvina a Hobbese, by měl asi stejný osud, kdyby se před novináři neskrýval v lesích.

Ale v roce 2010 nevyšla jen klasika. Plus se pustil do internetové ikony černého humoru jménem Red Meat a Crew zase vyzkoušela Dilberta, komiks pro každého, kdo měl kdy za šéfa idiota a kolegy psychopaty.

Strip u nás

Slovo „strip“ není v Čechách příliš známé, a přitom to u nás není vůbec nový fenomén. Ba právě naopak – stripy, čili tří až čtyř obrázkové komiksy, postavené obvykle na úderném vtipu, patří k české tradici. Vždyť co jiného jsou kreslené příběhy Kapitána Animuka nebo Ferdy mravence od Ondřeje Sekory? Možná i díky tomu je českým čtenářům tahle komiksová forma velmi blízká a možná i díky tomu dnes patří kupříkladu Garfield k nejúspěšnějším kresleným titulům.

Možná české čtenáře přitahuje i to, že stripy jsou velmi osobní záležitost. Na rozdíl od komiksů, které dost často tvoří tvůrčí týmy, jsou stripy téměř vždy prací jednoho člověka, který svůj náhled na svět přenáší do komických epizod. Kresba nebývá zase tak důležitá. Často se tvůrci naučí kreslit teprve časem a jejich styl i hrdinové se mění. Garfield byl původně normální kocour, který chodil po čtyřech, první díly Peanuts byly skutečně jen roztomilé příběhy o malých dětech a nejdál to dotáhl Max Cannon s Red Meatem, kde jen kopíruje statické obrázky a obměňuje texty – a přesto mu to funguje. I když jsou kreslíři, kteří kreslí nádherně (kupříkladu Bill Watterson), tak obvykle o výtvarnou podobu nejde, spíš o autorovy postřehy, nápady a názory.

Ostatně, čtenáři se sami můžou přesvědčit o síle tohoto žánru. Od roku 2010 už mají k dispozici ty nejslavnější stripové hvězdy.

Ľudovít Plata

Pozn. redakce: zítra uveřejníme další článek, který se jednotlivými stripy bude zabývat podrobněji.