RECENZE: Jan Poláček, Spěšný vlak Ch. 24. 12 (pátá a určitě ne poslední recenze)

Jan Poláček se v oblasti české fantastiky angažoval v počátcích jejího zrodu. Začátkem devadesátých let vydal dvě publikace - román a povídkovou sbírku, před čtyřmi lety oprášil starší práce ve sbírce Kyberpunk & Heavy. Již na jeho předchozí tvorbě bylo vidět, že vytváří silné vize postkatastrofických světů či přetechnizovaného světa budoucnosti. Loni na podzim jsme se dočkali jeho mistrovského díla - románu Spěšný vlak CH.24.12.

Bezútěšná šedá scenérie nadcházející zimy. Zbídačená země, zbídačení lidé. Přestože druhá světová válka skončila, důvodů k oslavám příliš mnoho není. Führer vyhrál válku svojí strašlivou zbraní a před očima veřejnosti se musí vyrovnat s jejími zločiny. Království české stálo až do konce po boku Říše, ale jaká bude jeho role v nově nastoleném řádu? V atmosférickém románu se dozvíme pouhé střípky a náznaky o této neradostné době. Celkový obraz je autorem pouze načrtnut, konečná podoba malby vyvstane ve čtenářově fantazii při sledování neradostných životních osudů zestárlého mladíka (mladého starce) Waltera Fleischera alias Martina Řezníčka.

Ocitáme se v čase dva roky po válce, v níž Třetí říše porazila vojska Spojenců i Rudé armády. Dvanáct let trvalo, než dopadly dvě genzai bakudan (japonské atomové bomby) nesené nadzvukovými vrily na Spojené státy americké a ukončily nejkrvavější střet v dějinách civilizace. Dva roky po vítězství se Vůdce odvděčil svým elitním jednotkám a jejich velitelům, aby v nové dějinné etapě lidstva vyvstal jako mírotvůrce. Ač by ukončení války v této pokřivené historii mělo přinést rozkvět zbídačených zemí, v Poláčkově románu tomu tak není. Nacházíme pouze mrazivou a tísnivou atmosféru městečka Chrud a neveselé truchlivé osudy několika obyčejných lidí, pro něž na konci románu možná čeká vlak naděje - Spěšný vlak Ch.24.12.

Výše zmíněné řádky prožíváme zprostředkovaně skrze postavu Waltera, který nám umožňuje i četné retrospektivy do své minulosti a kromě osobních souvislostí se dozvídáme nemálo o světě, kde bylo něco jinak. V očích čtenářů se Walter určitě nestane archetypem atraktivního hrdiny, dalo by se říci, že Poláček vytvořil spíše stín člověka, kterého doprovází malé panoptikum dalších pokroucených charakterů. Sice uvěřitelných, vzájemně odlišných a živoucích, ale zejména poznamenaných, přesto stále příliš dobře pochopitelných pro každého z nás.

Flegmatického a vesměs rezignujícího Martina/Waltera doplňuje jeho nemocná matka, která se nikdy nedokázala vzepřít svému muži a na stará kolena se nám může jevit jako hysterická a zlá babizna, nicméně je to Walterův poslední článek ke kořenům – je to žena, z jejíž krve povstal. Příběh doplňují veterán, polévkářka, tajemný muž, láska či kocour. V epizodálních kapitolách poznáváme několik dalších dílčích a pro logiku rozvoje Walterovy postavy důležitých osob z jeho dětství, z války, ze světa mrtvých.

Poláček črtá černobílé obrazy a evokuje nesčetné odstíny šedi v našich myslích, aby nás upoutal ke knize. Sečtělé, ne však nutně starší, generaci připomene dílo L. Fukse – skrytě se ke svému inspiračnímu zdroji také hlásí kočičí postavou Rothfuchse. Ti z nás, kteří se s romány klasika nesetkali, však budou Spěšným vlakem hluboce zasaženi, byť se jedná spíše než o propracovaný román s mnoha skrytými rovinami o dobře rozvedenou a málo dějovou novelu – možná i umně slepený sled několika delších povídek. A skutečně si při zpětném vybavení děje knihy uvědomíme, že se jednalo o několik málo obrazů, které se vám vryly do paměti hlavně svojí atmosférou a tím, co řečeno nebylo.

Poláček se nesnižuje k berličkám vysvětlujícím veškerý okolní svět a jeho technické divy. Tu mu stačí naznačit, že vril je létající stroj, že Hitler relaxuje v Tibetu, že Thule využívá magii, že vůdcovi generálové jsou popravováni, že hrdinové zametají chodníky a že v takovém světě má hluboký cit a čest stále svoji cenu. Žádné rozepisování se o detailech, vždyť sami ústřední hrdinové živoří z dohadů, drbů a domněnek, a tak jsou vlastně stejně civilní jako jeden každý z nás. Když se podíváme na večerní zpravodajství, vzpomeneme si na něj možná nad sklenkou piva v restauračním zařízení, ale během dne nás pohltí desítky existenčních osobních starostí.

Spěšný vlak CH.24.12. lze doporučit každému vnímavému čtenáři, nicméně by nebylo vhodné ho doporučovat někomu, kdo se nachází v těžkém životním období. Román se hodí do klidných a tmavých večerů, kdy má člověk dost času k rozjímání nad světem okolo, kdy si dokáže vychutnat kvílení meluzíny v komínu a vrzání nedovřených dveří. Za odměnu dostane možnost "otevřeného" konce. Záleží však na vaší znalosti historie druhé světové války, zda se přikloníte, byť na okamžik k tomu optimistickému vyznění. Osobně jsem přesvědčen o autorově pesimistickém pohledu, neboť tisíci drobnými narážkami nám celou dobu ukazuje, jak moc se o druhou světovou válku zajímal. Budeme-li tedy román považovat za fantastiku, pak takovou, která se směle dokáže zařadit k hlavnímu proudu. Za fikci nadčasovou.

Spěšný vlak Ch.24.12.
Poláček, Jan
Nakladatel: Argo
Obálka: Pavel Růt
Redakce: Miloš Urban, Milan Dorazil
Rok vydání: 2010
Počet stran: 264
Rozměr: 150 x 205
Provedení­: hardback
Cena: 278 Kč