SLOUPEK: Vítejte ve Věku čteček

Milí čtenáři,

již jedno desetiletí se nacházíme v jednadvacátém století - novém miléniu. Sám za sebe mohu říct, že dětství strávené na sklonku věku dvacátého mě naplňovalo množstvím nemalých očekávání. Vždyť při četbě děl Vernea, Wilda, Asimova či Trosky se nádherně snilo. Přitom jsem díky encyklopediím vnímal i mohutný technologický pokrok, byť většinu času jsem o novém tisíciletí přemítal nad stránkami z obyčejného papíru. Doba Gutenbergova se však po více jak pěti stech letech pozvolna přenáší do sféry elektronické. A stejně tak i informační médium zvané papír. Nastává období, které se do historie možná zapíše pod názvem "éra Kindle a elektronického inkoustu".

Již jako dítě jsem snil o elektronickém papíře - možná jsem o něm četl v ábíčku nebo neskonale využil svoji imaginaci, pravdou však zůstává, že neuvěřitelné tempo, s jakým se objevují nové technologie mi bere původní nápady rychleji, než já sháním prostředky k jejich realizaci. Zanechám však svého pochybného humoru a rozpovídám se (a svou troškou přispěji k tématu) o čtečkách.

Z ryze praktického hlediska jsem si je osahal na loňském Světě knihy v knihovnickém autobusu. Nebyl to žádný zázrak, ale bylo mi jasné, že po praktické stránce věci by to znamenalo neuvěřitelné osvobození. Vždyť zabíjet promarněný čas při cestování z bodu A do bodu B nebo jen postáváním v čekárnách a na zastávkách mohu efektivně pouze se čtením v ruce a s knihami v batohu (nerad čtu stejný text opakovaně v krátkém intervalu). Nebývá to sice žádná vážná literatura, ale svou vahou mi záda rozhodně nenarovná. A tehdy na Výstavišti, když jsem držel ten zázrak s pasivním displejem, který mohl vážit pouhého čtvrt kilogramu...

Bylo rozhodnuto. Našetřím si (někdy) na čtečku a s ní prožiji zbytek svých dní. Ta doba se snad již blíží, neboť se v minulém roce rozhodl knihkupecký kolos Amazon, že se svými čtenáři vytvoří čtečku dostupnou a navrženou na míru všem knihofilům. Vznikla Kindle 3. Její parametry a velmi výhodně nastavená cena umožnila miliónům čtenářů po celém světě strčit svou knihovnu do kapsy a vzít si ji sebou i na ta nejzapadlejší místa. A tak se člověk/čtenář mohl zas a znovu vydávat tam, kam se dosud nikdy nevydal.

Samozřejmě sylším hlasité protesty milovníků tištěných výtisků, že čtečky nejsou to pravé ořechové, ale logika a praktické využití přebíjí veškeré moje fetišistické (a čichací) choutky. Vždyť vezměte si například, kolik se může nakladatelům ušetřit peněz za fyzické zasílání knih poštou (nejenom redakcím). Stačí jeden e-mail a hle - nejnovější kniha je zde před vydáním a recenze by mohla být také. A nenalhávejme si, že by v současnosti existovalo nakladatelství či tiskárna, která by pracovala s papírovými rukopisy.

Určitě se však ozvou i ti, kteří tvrdí, že elektronické čtečky přejí pirátství a zničí nakladatelské snahy prodávat a tudíž i získat prostředky pro vydávání dalších překladů. Jenže nelegální rozšiřování knih je podle mě dopadem čtenářského hladu a jeho neukojení. Naštěstí se letos ve spolupráci s Palmknihami odhodlaly první vlaštovky (Triton, Brokilon, Epocha) k ráznému kroku. Nabízí možnost si zakoupit e-knihu na internetu, nehledě na odvahu dalšího nakladatele (Fragment), který se rozhodl nabízet tištěné i elektronické verze pospolu.

Posledním nářkem nespokojených bde zajisté "vysoká" cena za prachobyčejný chumel bitů. Na PragoFFestu jsem se sice nezúčastnil přednášky věnované fenoménu, o kterém zde píši, ale měl jsem možnost si popovídat s několika nakladateli (dvěma). E-booky totiž nemohou být mnohem levnější, než-li tištěné knihy - alespoň ty zahraniční - překladové. Samotné náklady na tisk knih klesají úměrně tomu, kolik jich vytisknete, ale tvoří přibližně desetinu ceny knihy (a mnohdy ani to ne). Mnohem více nakladatel zaplatí za práva - zvlášť pokud se jedná o autora zahraničního, kde se platí zvlášť za to, když chcete knihu vydat vázanou, zvlášť za brožovanou, a ano, zvlášť za elektronickou. Nezapomeňte, že překlad také něco stojí a ne každá kniha slaví úspěch u (ne)čtenářů. Mnohá z menších nakladatelství si takový risk nemohou dovolit. Smysl však moderní způsob (pro)vydávání určitě má. Podpořit jím můžeme zejména tvorbu domácích autorů, kteří snad snáze přistoupí na nejistou výplatu procent z prodeje e-knihy.

První vlaštovky však již vyletěly. Čtečky zlevnily. Knihy na internetu se objevily. Čtenářská obec také konečně vchází do jednadvacátého století...