REPORTÁŽ: Modrá je pro Pragáč dobrá

Článek od: Jan Kovanic - 24.02.2011

Letos jsem dorazil na tradiční Pragocon tradičně (už podruhé) do Modré školy v jihopražských Hájích. Škola Modrá je dobrá - jednak ji určitě poznáte (ti co nejsou barvoslepí; a ti, kdo jsou, ti si to mohou na tom baráku přečíst:), a jednak je příhodně položena - kousek od konečné metra C. Pragáč letos oslavil patnácté narozeniny, mohl by dostat občanku, ale v té by asi bylo v kolonce jméno napsáno "PragoFFest". Neb podruhé byl pořádán v režii Vaška Pravdy. Což mimo jiné znamená, že se vynášejí odpadkové koše, vysávají se koberce, nevypadávají topinkovače v občerstvení a funguje šatna.

A musíte se registrovat skrzevá počítač, skutečně skrzevá, protože místnůstka s počítači pro registraci je pouze úzkým průchodem k recepci. Anebo jste chytřejší a zaregistrujete se dopředu prostřednictvím internetu. Anebo máte na recepci pozvánku, jako já...

Pragáč byl spuštěn už ve čtvrtek 3.2., já do jeho vod vplul až v pátek po poledni. Ještě jsem stihl závěr povídání Filipa Gotfrieda o trpkém a sladkém životě knihkupce. Filip se pak už na afterpokec nezdržoval - pospíchal ke svému sladkotrpnému knihkupectví na Žižkově... Další pořad, který jsem hodlal navštívit se avšak nekonal - nedorazil přednášející. Od dalšího přednášejícího jsem zaslechl stesk, že se musel vyhledat v programu sám, aby si ověřil kdy, kde a jestli vůbec má přednášku. Tedy, abych byl přesný: stalo se to v jedné z linií, konkrétně v Pevnosti. Nebylo to tentokrát blbovzdorné, jak jsme zvyklí z Chotěboře - že předem dostaneme mail s potvrzením místa a času, a v obálce se vstupenkou máme ještě papírek pro blbé, kde je napsáno znovu totéž - tedy aktualizace informace kdy a kde. Alespoň jsem okusil dobrého čaje v čajoFFně, kde jsem strávil příjemné chvíle před začátkem dalšího pořadu. Trochu jsem se na něj připravoval, neb šlo o můj pořad.

Konkrétně o mé oblíbené předčítání vlastních povídek. Několika z těch, které vyjdou ve sbírce Člověk a jiné katastrofy v Edici Pevnost jako součást listopadového čísla stejnojmenného časopisu. Třída byla hodinu předtím prázdná, takže jsem neměl koho odchytit. V 14:00, na začátku akce, byl ve stošestce jediný posluchač. Začal jsem mu předčítat. Pak dorazil druhý zájemce o kvalitní povídky. Po půlhodině se objevil drak, tedy komentátor z mého blogu. Byl na conu poprvé, tedy poprvé i na Pravdaconu, a nebyl tudíž dopředu registrován, takže tu půlhodinku strávil u stroje před recepcí. (Další dušička chycena do tenat fandomu!) Na poslední čtvrthodinu dorazili další návštěvníci, takže jsem jim přečetl ještě jednu mikro. Nu, a pak se ukázalo, že spíše než návštěvníci mé hodnotné četby to byli účastníci následující debaty a jejich fanouškové.

Míla Linc (např. Středověký svět), Zdeněk Žemlička (např. Vlčice) a Jan Kotouč (např. Příliš blízké setkání) dvě hodiny povídali o tom, jak se stát spisovatelem. Podujatie moderoval nakonec Johnak (J. Kotouč), když zjistil, že už nikdo nepřijde, tedy z přednášejících. Měl dorazit ještě Leoš Kyša, ten to však pro nával redaktorské práce nestihl. Z dvouhodinové besedy uvedu jen pár střípků:

Míla Linc, který pro sebe a své kolegy vydal příručky o tom, jak vypadal skutečný středověk, případné budoucí spisovatele upozornit, že je třeba v určitém okamžiku přestat s rešeršemi a začít psát - jinak nic nenapíšete...

Johnakovi teď vyšla knížka "Pokračování diplomacie". Jakýsi recenzent se ho ptal, kdy vyšel první díl - když je tohle "pokračování"...

Zdeněk Žemlička byl za komančů rok zavřený z politických důvodů. Ve vězení se mluvilo tak příšerně sprostě, že když si chtěli nadávat, museli si nadávky vymýšlet. Jako třeba: "Nabíječ rezavejch vzduchovek"... Jo, to se to pak píše! Zdeněk po 90. roce působil nějaký čas ve vězeňské duchovní správě.

Leoš Kyša nedorazil. Ale vždy, když se otevřely dveře, aby dovnitř vpustily dalšího návštěvníka, kteří v postupujícím odpoledni přibývali, jsme se k nim podívali, načež Johnak prohlásil: "To není Leoš."

Dalším z bohatě navštívených pořadů bylo občerstvení ve školní jídelně. Ačkoliv ve škole, čepovalo se pivo dvanáctka. Ale ono to snad ani nebylo pivo, avšak kulturní pozdrav ze vzdálené Chotěboře. Tedy chotěbořské pivo, které jste mohli popíjet z originálního skleněného půllitru, pakli jste naň složili zálohu 80 Kč. Tomu říkám reklama na Parcon! (Coná se v Chotěboři 18.-21. srpna 2011.)

Patřičně občerstven dorazil jsem na kulturní, náboženskou a cestovatelskou přednášku Řecké náboženství a příroda. Čímž jsem přesedlal z pevnostní sto šestky na futureconovskou třídu 102. Přednášel Zdeněk Kratochvíl, docent z Univerzity Karlovy. Nesmírně zajímavé povídání bylo na začátku stiženo problémem, že nekomunikovala místní technika s doneseným laptopem pana docenta. Příště si už přinese jen flashku - nebyl zatím zvyklý, že jsou třídy vybaveny hardwérem. Naštěstí proběhla mezi přítomnými sbírka roztodivných přenosných zařízení, a přes wifinu jsme se naladili rovnou na velice zajímavou Zdeňkovu stránku www.fysis.cz. Doporučuju!

Krom toho, že nám byl ozřejmen zvěřinec starořeckých bohů a jejich filozofický základ, vyslechli jsme i zkazku o rodinném dobrodružném výletu po Kykládách. Jak se dostali po několikadenním přechodu přes Bílé hory až na jižní pobřeží ostrova Naxos. Při průchodu posledním průsmykem byli zastaveni jakýmsi dědou s kulometem, který je ovšem pustil dál. Hlaveň své zbraně měl namířenu na jih. Až přijde Kaddáfí, tak ho dál nepustí. Ze severu turisty pouští, policajty by nepustil... Přednáška trvala dvě hodiny, mohla klidně pokračovat další dvě. A takyže pokračovala - v jídelně u kelímků s chotěbořským.

Následně do třídy 106 konečně dorazil mýtický Leoš Kyša, který nám odhalil skutečnou tvář andělů. Je skutečně děsivá. Bodejť by ne, když jsou potomky okřídlených sumerských bohů. Andělů jest velmi mnoho. V judaismu se rozdělují do deseti tříd. Pravoslavní jim zase přiřkli tři stupně dokonalosti. Nejvíc andělů se však vyskytuje v Islámu. Každý člověk má alespoň dva. Anděl vpravo za vámi zapisuje vaše denní dobré skutky, ten vlevo zase píše vaše špatnosti. Ještě byste měli mít třetího, který vás hlídá. Tři krát šest miliard, nu, svět musí být anděly přeplněn. Mimochodem: Matyáš Braun pro svou galerii v Kuksu svoje anděly "opsal" z Islámu, Anděla blažené smrti a Anděla žalostné smrti. Záleží na tom, jaký "typ duše" máte v době svého skonu, takový anděl si pak pro vás přijde. Pokud jde o mne, preferuju Blaženku.

A najednou bylo jedenáct večer a já se už rychtoval k odjezdu metrem do postýlky. (Zde s povděkem připomínám, že v pátek a sobotu jezdí teď metro až do jedné hodiny po půlnoci.) Conový pátek pro mne skončil. Referát ze soboty bude příště. Teď ještě dvě poznámky:

Ptal jsem se Vaška Pravdy na jisté turbulence, které se vyskytly - nedorazivší přednášející, ani v pátek před půlnocí nebyl vytištěn program na sobotu... Stalo se to, že totiž nedorazili ani někteří brigádníci! Kteří přislíbili, avšak slib nesplnili. To se pak těžko pracuje. Je vidět, že Pražáky nemá Pravda ještě tak vycvičeny jako Chotěbořáky.