RECENZE: Petr Heteša, Ruská ruleta podruhé

Petra Hetešu známe v našich luzích a hájích především jako autora příběhů, patřících k drsné detektivní škole a odehrávajících se v amerických reáliích. Jenže ve své nejnovější knize se na celou Ameriku vykašlal. Asi si řekl, že to chce něco jiného a že si po letech pojídaní hamburgerů a pití coca coly musí dopřát změnu. Což mu samozřejmě nemůžeme vyčítat – ostatně změna je život. A jak název napovídá, tentokrát se místo Ameriky podíváme do samotné matičky Rusi, přímo do zasněžené Moskvy a konzumovat nebudeme nic jiného než boršč a vodku. Samozřejmě i tentokrát dostaneme zdatného průvodce – po Lennym (Démoni jsou věční) a Jerrym (Nevermore Baltimore) přichází jako třetí do party Igor Gromsky.

Igor je docela obyčejný chlápek. Není voják, policista, hasič, novinář, tajný agent ani nic podobného. I přesto má ale kuriózní zaměstnání – pracuje totiž jako ředitel hřbitova. Na tom by nebylo nic divného, kdyby, a teď přichází onen pomyslný háček, se mu neztrácely mrtvoly připravené k pohřbení. Zní to neuvěřitelně, ale právě na tomhle problému vystavěl autor celou detektivní zápletku. Prvních dvě stě stran vynáší na stůl nejrůznější fakta a teorie. Představuje hlavního hrdinu, ostatní postavy, seznamuje nás s prostředím a ukazuje, že drsná škola může fungovat i v Rusku – stačí k tomu už jen fakt, že je hlavní hrdina v kontaktu s jedním z největších mafiánských bossů ve městě. Při tom využívá svižně napsaných dialogů a vtipných hlášek. Navíc kromě prvku tajemna a mystiky dokázal do textu zakomponovat i prvek kyberpunku, k jehož předním představitelům u nás patří.

Jenže pak překročíte hranici dvousté strany a pořád se nic neděje. Respektive děje, ale ne tak, jak by čtenář čekal. Stránek přibývá, dialogů taky. Ale v dohledu není žádná akce a tak. Prostě nic, co by vás donutilo se ke knize připoutat a nedat ji z ruky babičce ani výměnou za gumové medvídky. Navíc vás kniha s přibývajícími stránkami bude chvílemi nudit a opakující se výroky jako: „Ty vole.“ „Jéžišmárja.“ nebo věty: „Zapálil jsem si malborku.“ vám budou lézt krkem a už se ani nebudete tolik bavit jako na počátku. A to tak moc, že si poslední část, kdy přijde parádní rozuzlení a pointa, prostě nevychutnáte a nezapůsobí tak, jak autor plánoval, takže vyzní na prázdno.

Největší problém knihy pak leží v její špalkovitosti. Jistě – Hetešovy předchozí knihy rovněž byly špalky, jenže tam to autor zvládl právě proto, že se nesoustředil jen na dialogy, ale přihodil do kotle i akci a dopřál tak čtenáři nějaké to vzrušení, při kterém by se mu vařila krev v žilách a strachoval se o hrdinu, a donutil ho příběh prožívat s ním. Jenže tentokrát to prostě nevyjde právě kvůli té tloušťce. Možná kdyby napsal Heteša knihu o polovinu kratší, bylo by to mnohem lepší a ve výsledku by působila tak, jak měl v plánu. Nicméně se stále jedná o oddechovku jako řemen a primární účel, tedy bavit čtenáře, plní stále dobře.

I přes fakt, že je Ruská ruleta v konceptu autorovy tvorby zatím nejslabším počinem, lze ji doporučit lidem, kteří se rádi opájí dobře napsaným dialogem nebo momentálně potřebují vypnout a odpočinout si.  

Ruská ruleta
Heteša, Petr
Vydal: Brokilon
Obálka: Juraj Maxon
Redakce: Renata Heitelová, Robert Pilch
Rok vydání: 2011
Počet stran: 424
Cena: 278 Kč