RECENZE: Miroslav Valina, Ukrutně blízká setkání

Tucet povídek nejen o slečně Fiště Fišárkové

Když kretén mlčí, mudrce připomíná (Fišta)

Podstatnou složkou knížky Ukrutně blízká setkání (Galerie města Plzně 2010 ji vydala edici Imago et verbum), na které se podílela i významná fotografka Anna Kocourková, jsou akvarely s motivy lesa, stromů a dalších artefaktů (mj. Strom na Falkensteinu), ale taky tušové kresby štětcem s textem o něco provázanější od Ladislava Sýkory (1964), výtvarníka ovlivněného Konůpkem, Kubinem a Váchalem.

Druhou a pro nás podstatnější složku představuje tucet próz Miroslava Valiny (1963), jehož úvodní medailon napsal náměstek plzeňského primátora Petr Náhlík. U informací k časopisu Ikarie mu bohužel zůstal překlep a ještě i věcná chyba, ale asi to bylo bezděčné předznamenání přejmenování časopisu.

Ukrutně blízká setkání navazují na jiný tucet povídek téhož autora Kanady pro vílu (2008) vydaný kdysi formou tzv. Kalendáře plzeňského. Také „Kanady“ už ilustroval Sýkora. A kdo je autor sám?

Člen české Obce překladatelů, který převedl do češtiny přehršli klasiků science fiction a hororu včetně Cliva Barkera, Franka Herberta, Philipa K. Dicka, Isaaca Asimova, Fritzte Leibera, Fredericka Pohla, Clifforda Simaka, Roberta Silverberga, Stanley Weinbauma, Henry Kuttnera, Cleva Cartmilla, Jacka Williamsona či Hala Clementa. Mimo Ikarie spolupracoval s řadou trampských časopisů a Avalon mu vydal knížky Nenalézači pokladů (1998) a Claim (2008). Ukrutně blízká setkání jsou, pravda, taky psána hodně „po trampsku“ a jako by se tu skutečně vyprávělo u ohně a v textu se kupř. často opakuje sousloví "ty vado". Děj je ponejvíce zasazen do oblasti Krušných hor a Valina taky do roku 2005 žil v severních Čechách, než přesídlil do Plzně. Osm z těchto jeho povídek vyšlo v letech 1986-2004 v různých sbornících a časopisech a celkem ve třech se objevuje konflikt s „německým živlem“, a to kupř. v boji o jelena či vánoční strom. Tento konflikt je opakovaně veden k asociacím s druhou světovou válkou, ale teď už k jednotlivým povídkám.

Celku se bez debaty vymyká próza Noc má svůj zákon alias typický "horůrek k táboráku“. Je sice malinko zahozena do kopřiv pointou, ale baví, a kdo vlastně navštěvuje tajemnou hospodu na úbočí Krušných hor? ptáme se. A kým byla asi inspirována sličná devatenáctiletá servírka Magdalena, kterou autor tak svébytně popisuje od střevíců nahoru? A co chce tucet či třináct chlapíků a kde se vzal u Magdy džbán krve? Na ty podstatné otázky, ale i další, se (snad) dočkáte odpovědí a mimo svět Valinovy knihy neleží ani science fiction Infekce alias výborně pointovaná hříčka s podtitulem Definitivně poslední díl seriálu Akta X postavená na nápadu mimozemšťanů zkoumat "cvoky" vyrážející do přírody coby entity ze známé televizní série. A zbývajících deset próz?

Ty se k nám dostávají už v podání jistého "Wyrňáka" alias partnera půvabné "Fišty" Fišárkové, modrooké to černovlásky nazývané vílou i všelijak podobně. Fišta disponuje značnou schopností zlepšovat lidem náladu a kupř. také její děd však má v dějích podstatnou roli. Tou nejzajímavější z povídek o nich, byť možná nedotaženou, jsou asi titulní Ukrutně blízká setkání třetího druhu (s nahou hrdinkou, upozorňuji), ve kterých se skrze vědeckofantastický motiv venkovana kontaktovaného mimozemšťany vypovídá o kontaktu s alkoholem a mezilidských vztazích vůbec. „Clifford Simak po česku,“ řekl bych.

Bráška (další z povídek) pak líčí snahu pomoci čtyřletému chlapci, kterému kdosi spadl do řeky, a na téma utopení je i Štěně, jehož pointa vás sice dostane, ale je poněkud nepravděpodobná. V povídce Bílá paní (známé už z Mladého světa, Junáku, Puchejře i plzeňského Plže) si hrdina v bouři připije na hradě s duchem v duchu povídek Karla Michala, ale ouha, titulní hrdince neměl říkat strašidlo, dáma totiž fackuje. A není to nakonec taky Fišta? Další text Dvanácterák není jen záznam setkání s Němci číhajícími u nás na jelena, ale především vylíčením typicky podrazácké léčky. Souboj (hajného Fišárka) s bídným geologem Baumanem hledajícím pod zelenajícím se revírem i revír černého uhlí proběhne ve stejnojmenné próze formou šachové partie za Fištiny asistence – a hororovou pointu vnímejme i symbolicky. Za nedostatek vodácké povídky Mravenci považuji až moc vágní propojení reality s pouhým článkem o mravencích, co ničí elektrické rozvody kdesi v Egyptě, a to, že hrdinové chápou odrůdu oněch mravenců nesprávně jako ty, z nichž bývají tkány „živé koberce“ v amazonských pralesích (tak to přece není). Jinak je ovšem příběh dalším ryzím produktem atmosféry generované právě všelikými Fištamy a Jorikami alias dívčinami, které už pouhou existencí vytvářejí z mužů barony Prášily. A je… zkrátka NAPROSTO nutné postaviti smíšené noční hlídky!

V další ne úplně dokonale pointované, zato však novoroční povídce Když ti není zima… popisuje autor, který je od mládí na invalidním vozíku, dávnou záchranu svého kamaráda Amarouna před zmrznutím a své hrdiny překvapivě předvádí už ve čtrnácti letech. A co víc?

Až na hranici surrealismu se vzneseme v nejdelší Virtuální večeři líčící jistého hráče virtuálních her snad trochu neférově jako krajně neosobního, pasivního hermafrodita. Dotyčný se v trolejbusu upne právě k Fiště, vypravěči a jejich vlčákovi, provází je a město se za jeho nejapných komentářů stane prostorem virtuální hry. Neznámý bohužel zůstává jen pozorovatelem a ne přítelem a nezasáhne ani do rvačky, když by měl. Anebo je snad jeho představa světa co počítačové reality skutečností? To si už odhalte sami. Valinovy povídky jsou pravým opakem běžného prozaického produktu nešťastných lásek a nelezou hrdinům moc hluboko do myslí anebo za krky, nekloužou však ani po nějakém teatrálně trampském povrchu a nekřiví svět a neidealizují ho.

Ukrutně blízká setkání
Miroslav Valina
Nakladatel: Galerie města Plzně
ISBN: 978-80-87289-11-2
Ilustrace: Ladislav Sýkora
Formát: 128 stran, 15x11cm, česky, brožovaná vazba
Rok vydání: 2010 (1. vydání)
Cena: 120 Kč