UKÁZKA: Jan Kotouč: Tristanská občanská válka

Článek od: Štěpán Jura - 30.05.2011

Anotace:

Planeta Tristan byla bezvýznamným světem uprostřed Kolonizovaného prostoru, o který nikdo nejevil větší zájem. To se změnilo, když se na Tristanu rozhořela občanská válka a rozpínavé Kasimirské císařství začalo jednu ze znesvářených stran podporovat. Na Tristan nyní míří tisíce dobrovolníků z celého sektoru Hirano, kteří tamější konflikt vnímají jako poslední možnost, jak zabránit kasimirské expanzi. V občanských válkách však není největší hrozbou nepřítel, ale ten, který se tváří jako přítel. To brzy pochopí zkušený admirál Sean Tyler, váhavá Vivian Evansová i mladý dobrovolník Michael Kowalski.

Ukázka:

Po třech dnech letu už život na palubě Haify pro Michaela pomalu vklouzl do zaběhnuté rutiny. Velice stísněné rutiny. Důstojníci na palubě pěchotního transportéru sice nebyli tak namačkaní jako řadoví vojáci, ale i tak Michael sdílel místnůstku dva krát čtyři metry se třemi dalšími lidmi.

Proto volný čas trávil raději bloumáním po chodbách nebo ve společenské místnosti. Bylo to zvláštní, doma by dal přednost čtení někde o samotě, ale teď měl nutkání být ve společnosti.

Ono má asi něco do sebe chodit do společnosti lidí, se kterými půjdu za pár dní do bitvy.

Na lodi byla jakási klubovna s velkým monitorem, na kterém se pouštěly filmy. Současná kinematografie se postupně vracela od trojrozměrných – a často nepřehledných – holofilmů zpět k dvourozměrným filmům pouštěným na obrazovce. Michael měl filmy docela rád, ale této klubovně moc neholdoval. Ať už ji řídil kdokoliv, zřejmě považoval za vhodné dát do její sbírky filmů první tři sezony sci-fi seriálu Portál. A většina vojáků se nechtěla dívat na nic jiného.

Michael by chápal, kdyby se vojáci chtěli dívat na pornografii. Sám by tomu neholdoval, ale chápal by to. Ale nešlo mu do hlavy, proč se chtějí koukat na tenhle šílený astonský sci-fi seriál o supertajné základně někde hluboko pod zemí, ve které je tajemný portál do paralelních vesmírů, a odkud se vysílá elitní průzkumný tým do těchto nových dimenzí. Tým, který vždycky během padesáti minut vyřeší záhadu a příležitostně zachrání vesmír.

Michaelovi to připadalo extrémně šílené a hloupé. Vydržel to tři epizody a do klubovny už v době promítání radši nezavítal.

Náhle se Michael zarazil. Z druhého konce chodby uslyšel ránu. Pak následoval křik, nadávky a další rány.

„Ty zasranej hajzle!“

Michael uběhl chodbou asi dvacet metrů a spatřil dvojici vojáků, kteří si vyměňovali své názory pomocí pěstí a kopanců.

Jeden z nich byl svobodník Saul Kazir, druhým byl svobodník Amin Pentangeli. Oba byli ze sekce D a oba z Michaelovy čety.

Pentangeli byl téměř o hlavu menší, než Saul Kazir. Sice měl několikaletou praxi u ballingtonských mariňáků, kdežto Kazir byl u sinajských mariňáků sotva půl roku, než se přidal k Intervenčnímu sboru, ale to nic neměnilo na tom, že Kazir získával převahu a začala se objevovat první krev.

„Co se to tu sakra děje?!“ zakřičel Michael. Pentangeli na něj zareagoval, ale Saul Kazir ho úplně ignoroval a využil chvilkové nepozornosti svého soupeře k dalšímu úderu do jeho obličeje. Nepraktikoval žádné bojové umění, tohle byla jednoduše brutální rvačka.

„Přestaňte!“ zaječel Michael. „Hned!“

„Nepleť se do toho, kloučku!“ odsekl Saul Kazir, aniž by jedinkrát zvedl oči od svého soupeře. „Tohle není tvoje věc!“

„PANE! VY MU BUDETE ŘÍKAT PANE!“

Michael málem nadskočil, když odkudsi za ním zahřměl tento hlas a i Kazir se konečně zarazil a zvedl hlavu od svého soupeře.

Z chodby za Michaelem si to k nim štrádoval starší seržant Josaka s elegancí hurikánu.

„Póvl jako vy poručíka oslovuje ,pane‘!“ zařval Josaka, když stanul vedle Michaela. „Ještě jednou oslovíte důstojníka jakkoliv neuctivě, Kazire, a já vám osobně natrhnu zadek! A také bych vám rád připomněl, jaký trest je za neuposlechnutí rozkazu nadřízeného. Tušíte to, Kazire?! Uvědomuje si to ten váš slepičí mozeček?!“

Kazir mlčel. Díval se na Josaku se směsicí údivu a rozčilení.

„Kdyby se to stalo v bojové zóně, tak vás rovnou zastřelím! Je to jasné?!“

„Jasné, seržante,“ odpověděl Saul Kazir tiše. „Nechtěl jsem poručíkovi odseknout,“ říkal to s velkým sebezapřením. Potom ukázal na Pentangeliho. „Ale tenhle hajzl měl blbý kecy o Kolonizovaném prostoru a jeho obyvatelích!“

„Byla to jen sranda, ty blbče!“ odsekl Pentangeli.

Zdálo se, že Kazir je připraven se na něj zase vrhnout. „Ty zasranej…!“

„TAK DOST!“

Josaka měl opět plnou pozornost.

„Je mi jedno, co kdo komu řekl. Naprosto jedno, chápete?!“ Nechal ticho chvíli viset ve vzduchu, aby si to oba muži přebrali, potom se nadechl. „Tak, teď se oba seberte, jděte do sprchy a dejte se do pucu. Pentangeli, vy byste se možná mohl zkusit stavit na ošetřovně.“ Pentangeli si otřel krev z rozbitého nosu a přikývl.

Josaka mu věnoval upřený pohled a potom se podíval stejně pronikavě i na Kazira. „Tak. A pokud ještě jednou někoho z vás nachytám při rvačce, tak vám přísahám, že si budete přát, aby vás dostali Frostovi vojáci. Je to jasné?!“

„Ano, seržante!“ odpověděli oba vojáci současně, ačkoliv Michael měl pocit, že v Kazirovi je stále náznak vzdoru.

„Tak, teď odchod. Vypadněte!“

Oba muži se sebrali a rychle vzdálili.

„Děkuji, seržante,“ řekl Michael tiše, když byli z doslechu. „Sám bych to asi nezvládl.“

„To je v pořádku, pane.“ Josaka mávl rukou. „Tohle bývá před misí normálka.“

Michael zavrtěl hlavou. „A netušíte, co je Kazirův problém? Ten chlap… není úplně normální.“

„Nečetl jste jeho spis?“ zeptal se Josaka s údivem.

Michael cítil, jak rudne. „No… ne. Tak nějak jsem to zběžně prolétl. Soustředil jsem se hlavně na speciální dovednosti a zdravotní indispozice. Vím třeba, že Kazir je hodně dobrý v boji beze zbraně nebo že seržant Miranda Šarílová má umělé ušní bubínky, ale na detaily jsem se nesoustředil…“

„Kazir pochází z planety Peluana v Kolonizovaném prostoru. Slyšel jste o ní?“

Michael zavrtěl hlavou.

„Velmi mladá kolonie. Saul Kazir byl teprve v první generaci, co se tam narodila. Celkově tam žilo jen asi osmdesát tisíc kolonistů.“

„Žilo?“

„Celá kolonie byla vyhlazena. Kazir byl jeden z necelých třiceti lidí, co to přežili. Našla je sinajská obchodní loď a odvezla na Sinaj.“

Michael vyvalil oči. „Co tu kolonii proboha vyhladilo?“

„To nikdo neví, pane. Prý šlo o nějaký mimozemský organismus. AMS to zkoumala, ale jakékoliv nálezy podle všeho drží pěkně pod pokličkou.“

„A tenhle organismus vyhladil celou kolonii? Osmdesát tisíc lidí?“

Josaka pomalu přikývl. „Ano… ale podle výpovědi Kazir prý během útoku toho organismu spatřil na obloze nějakou loď – lidskou loď – která vše sledovala a nijak nezasáhla.“

Michael se zamračil. „A je na tom něco pravdy?“

„Žádný z dalších přeživších to nepotvrdil, takže nikdo neví. V každém případě je Kazir přesvědčen, že v tom mají nějací lidé prsty.“

„Kasimir?“

„Možná Kasimir, možná někdo jiný. Ale Kazir prostě přišel o všechno – svou rodinu, svůj domov, svou práci, svou planetu a byl vržen do úplně nového prostředí. Řekl bych, že pomsta, nebo spíš víra v pomstu, je to jediné, co mu zbývá. Proto asi vstoupil k sinajským mariňákům a proto se přidal k Intervenčnímu sboru a ke Commandos. Chce si vyřídit účty. S kýmkoliv.“

Michael by si nejraději nafackoval za to, že nečetl spisy svých vojáků. Představa, že tu má víc lidí jako Kazir… Na univerzitě slýchával o mnoha případech, kdy někdo nechal svou posedlost, aby diktovala jeho jednání. Jakmile se z vás stane fanatik, ohrožujete nejen sebe, ale i své okolí a…

„Jak mohli někoho takového vůbec přijmout?!“ zeptal se nevěřícně.

„To je právě to. Kazir je výborný voják. Sám jste to musel vidět na cvičeních. Parťáka ve štychu nikdy nenechá a poslouchá rozkazy.“

„Myslíte jako teď na chodbě? Vždyť se snažil vymlátit z Pentangeliho duši kvůli nějaké poznámce.“

„Tohle bylo jen ulevování od napětí, pane.“

„Ulevování od napětí?“

„To se stává vždycky před misí, pane,“ ujistil ho Josaka. „V Kazirově případě to bylo jen ovlivněno ještě jinými faktory – Pentangeliho poznámkou o Kolonizovaném prostoru například. Kazir to jindy přejde s nějakou pohrůžkou nebo jen odseknutím. Takhle se běžně nechová. Koneckonců taky u nás už nějakou dobu jste, pane, musel jste vidět, že s ním obecně nejsou problémy.“

„Viděl jsem, ale… autoritu moc nerespektuje.“

„Pochází z kolonie, kde nebyly žádné ozbrojené síly s danou strukturou velení nebo hierarchií. Je jako sedlák ve městě – doslova. Na jeho planetě ještě nebylo ani zapotřebí oddělit armádu a policii – a z toho, co jsem pochopil, on byl členem nějaké místní policejní milice. Vedl je ten nejzkušenější a asi i nejstarší. Jedna z věcí, kterou nechápe, je, jak někdo takhle mladý a očividně nezkušený jako vy – bez urážky – může velet.“

„To někdy nechápu ani já,“ přiznal se Michael a Josaka se ušklíbl.

„V každém případě, Kazir bude v pořádku, až vychladne. Není to ani zdaleka psychicky nejstabilnější voják, kterému jsem kdy velel, ale uvědomme si, čím prošel. V akci bude v pořádku. A je v družstvu seržanta Šarílové. Ona je také z Kolonizovaného prostoru a rovněž neměla šťastnou minulost, takže myslím, že ho dokáže udržet na uzdě.“

„To doufám, seržante,“ řekl Michael tiše. „To doufám.“

„Chtěl byste vědět ještě něco, pane?“ zeptal se Josaka.

Michael zavrtěl hlavou. „Nene. Děkuji, starší seržante. Jenom dejte na Kazira pozor, ano?“

„Samozřejmě, pane,“ přikývl Josaka. „Jdete teď také do klubovny, pane? Dávají závěrečný dvoudíl první sezóny Portálu.“

Michael zaúpěl.