SLOUPEK: Pět knih, které mě ovlivnily? (Zuzana)

Jak jsem ke sci-fi přišla?

Opravdu nemůžu říct, jak se to stalo, že se mým oblíbeným žánrem stala zrovna sci-fi. Asi to byla souhra spousty věcí. Nejen knihy samy.

Nejvíc ze všeho si pamatuji pohádky, které mi vyprávěla babička a četla starší sestra. Moje oblíbená je O Bajajovi nebo O Štenberkovi. Babička moc ráda četla z knih, které patřívaly jí nebo mojí mamince. Tím archaickým slohem v pohádkách paní Boženy Němcové si připomínala svoje mládí. A sestra milovala Drdovy České pohádky. Zejména tu O Popelákovi, protože na barevném obrázku v knize seděl hezký junák na bílém koni.

Trochu jsem povyrostla a naučila jsem se číst.  Maminka se mi snažila podstrkovat holčičí knížky a tatínek se koukal, jak mi v očích stojí slzičky, protože jsem si za vysvědčení plné jedniček představovala opravdovou knihu. Třeba verneovku jakou dostal sousedovic Láďa. Tatínek pro mě vystál frontu u „Knihy“, protože se na knihy stejně jako na banány stály před obchodem fronty, a koupil mi první verneovku. Dva roky prázdnin! Potom následoval Tajuplný ostrov a Dvacet tisíc mil pod mořem….

I ony holčičí knížky vybíral tatínek s rozmyslem. A bylo jich jen pár. Zřejmě se domníval, že je potřebuji ke všeobecnému vzdělání. Mládí na křídlech byla pro mě dobrá kniha. Řekla mi, že se holky mohou pustit do všeho, třeba skákat padákem, což jsem si vyzkoušela, nebo lítat na větroni, to už bylo na tatínka moc, to mi nedovolil.

Vliv na mě měly i pořady vysílané v televizi. Na německém programu ZDF dávali seriál Star Trek - Nová generace, a já jsem se zamilovala do Data. Obdivovala jsem poradkyni Troy. Ani ty její minisukně mi nevadily. Představte si, jakou jsem měla radost, když mi kamarádčin tatínek ze zahraničí přivezl Pátrání po Spockovi, paper back v angličtině!  Ale na přečtení nestačila ani moje angličtina ani můj česko-anglický slovník do kapsy. V ruštině bych to bývala zvládla. Teď tento díl vlastním v češtině, někdo jej odložil do antikvariátu. Děkuji mu za to.

Současně se v tatínkově knihovně objevili bratři Strugačtí! Miliardu let před koncem světa a Jak je těžké být bohem a ta třetí… Nemohu vzpomenout, massarakš, jak se jmenuje!  Aha! Sláva internetu. Vlny ztišují vítr. Teď vycházejí znovu a trochu přepracované. Nakladatelství Argo vydalo vloni v mé oblíbené edici Kanapka bilingvní jednohubku Stará spojení. Jsou v ní uvedeny texty z doby, kdy bratři Arkadij Nathanovič  a Boris Nathanovič  psali každý zvlášť. Poctivě jsem přelouskala i ruskou část.

A Stanislav Lem!  Mír na zemi. Solaris. 

První zaměstnání mi dalo svobodu v podobě slušného příjmu a knihy jsem si začala kupovat sama.  Ale byly i roky, kdy nebylo co koupit.

Asimovův Tulák po hvězdách, mě dovedl k celému panu Asimovovi.  Perry Rhodan  mi ukázal náročnou, koordinovanou práci skupiny spisovatelů na jednom příběhu. Mám ale ráda jen klasického Perry Rhodana asi tak do 200 dílu. A opravdu k srdci mi přirostl osmidílný cyklus Sten (Cole-Bunch), kde dobro vítězí nad zlem. Ale jakými prostředky! A jak to změní hlavní postavy!

Nesmím zapomenout ani na Ave, čarodějku na zabití (Lenka Vyoralová), vyprávějící příběh nadaného a hodně nezvladatelného děvčete, které mělo štěstí na přátele. Pravda, to není sci-fi, ale čistá fantasy.

Knihy mě ovlivnily. Miluji je, jsou to moji přátelé, ke kterým se vracím ve zlých časech, znám je, a ony vědí, že si znovu přečtu jen některé stránky. Také se při otevření na nich poslušně otevírají. Zkrátka nemohu vybrat jen pět knih a říct, jak mě ovlivnily. Mne osloví každá kniha, kterou si přečtu, byť různým způsobem. 

A mezi tím vším jsem začala podstrkovat knihy i svým dcerám. A to už bylo opravdu z čeho vybírat!!!

Ó, lidi, já nezmínila Františku Vrbenskou, sérii Mark Stone, Phyllis Dorothy Jamesovou – Země prázdných domů (Potomci lidí), Ludmilu Vaňkovou – Genesis, Andrzeje Pilipiuka, Eoina Colfera, Petera S. Beagleho, Martina Moudrého, Evu Hauserovou,  Susanne Clarkovou, Ondřeje Nečase, sérii  JFK, Orsona Scotta Carda...