RECENZE: Nick Sagan, Idlewild

První díl této páně Saganovy volné trilogie již vyšel před nějakou dobou, ale protože právě v těchto dnech přichází na pulty knihkupectví současně druhý a třetí díl, jistě neuškodí si připomenout, co se stalo než…

…než jsem začala psát recenzi a po přečtení Idlewild se tak ocitla před zapeklitým úkolem. Podstatná část příběhu je totiž postavena na překvapení, zvratech, podivnostech a záhadách. A jak objektivně zhodnotit něco, o čem se toho nedá moc prozradit, aniž bychom čtenářům sebrali radost z vlastního bádání?

Vcelku standardní katastrofická zápletka s „černou zhoubou“ neznámého původu, která kosí lidstvo, je v tomto příběhu dotažena takřka ad absurdum, i když tomu zpočátku vůbec nic nenasvědčuje. Autor dokáže čtenáře udržovat velmi dlouho v napětí a nejistotě. Nevíte, co je pravda, co je klam, a komu můžete věřit. Pokud vůbec můžete někomu něco věřit. Nic z toho ale není na úkor příběhu, vše je správně načasováno, a když už si začínáte pomalu zoufat, objeví se jistá vodítka, kterých postupně přibývá, a vy si můžete začít skládat jednotlivé střípky do barvité mozaiky.  Celou knihou se táhne i jakási detektivní linka, takže krom jiného také přemýšlíte o klasickém „kdo je vrah“ a na konci jste odměněni opět stejně klasickou odpovědí „zahradník“.

V něčem vám to přeci jen malinko usnadním. Celý příběh se odehrává ve dvou časových rovinách a jediné, podle čeho to zpočátku poznáte, je styl písma. To, že jednu časovou linii prezentuje vypravěč a druhou sám hlavní hrdina v „ich“ formě, mi (k vlastní smůle) došlo až po přečtení celé knihy.  Různé časové linie nejsou nijak datovány, takže jsem se poněkud ztrácela, než jsem si vše dala dohromady. Hlavně v první polovině románu musí čtenář dávat dobrý pozor, aby mu neunikly některé souvislosti, ale to je  pravděpodobně jediné, co se dá autorovi vytknout. Jakmile projdete „skrz“, už vás to nepustí a budete chtít vědět: „Jak to teda sakra vlastně je?“

Všechny postavy mají rozpoznatelné, až archetypální charaktery, odlišující se nejen zvláštními jmény, jako Champagne nebo Lazarus. Prostředí, ve kterém se pohybují, je vykresleno velmi barvitě a sugestivně a vrstvení příběhu nepostrádá dynamiku ani napětí, zároveň však poskytuje prostor k úvahám o smyslu bytí a nebytí lidské rasy, tak jako každý správný katastrofický román. V ději najdete skrytou spoustu narážek na současné autory sci-fi, na umění i kulturu obecně, a právě tyto drobnosti mimo jiné přispívají k tomu, že hrdinové příběhu působí opravdově, a ne klišovitě. Například příšery z románů H. P. Lovecrafta se v jednom okamžiku stávají přímou součástí děje a je patrné, že Nick Sagan má jeho knihy nejspíš sám rád, a tak je "zneužil" v tom nejlepším slova smyslu i ve svém díle.

Už jsem vás dost navnadila, nebo spíš rozčílila, protože jste se vlastně nic nedozvěděli? Inu, nejspíš si budete muset Idlewild sami přečíst. A pokud vám bude vrtat hlavou, co že se pod titulem knihy skrývá, vězte, že to SKUTEČNĚ není jméno hlavního hrdiny, jak tvrdí anotace na obálce:

„Idlewild neví, kde je ani jak se tam dostal. Uvědomuje si jen to, že se ho právě někdo pokusil zabít. A také to, že on sám připravil o život člověka. Když se vydává na průzkum bizarního a podivně povědomého, temného světa, ve kterém se nachází, začíná narážet na stopy, vedoucí k odhalení jeho identity. A že věci možná nejsou tím, čím se zdály být…“

Tady nejspíš zapracovala teorie chaosu, nebo možná pouhý tiskařský šotek, kdo ví. Faktem zůstává, že hlavní hrdina se jmenuje Halloween, což je samo o sobě dost podivné, natož až Vám dojdou všechny souvislosti. Stejná teorie chaosu se pravděpodobně zasloužila i o výběr české obálky, který nevidím jako úplně šťastný. Uniformy a zbraně mají v příběhu své opodstatněné, ale přesto pouze epizodní místo a v žádném ohledu nejsou to nejdůležitější. Bohužel "první signální" téměř každého, komu na ni padne zrak, pravděpodobně řekne: "voják, uniforma, trosky = military, armáda, válka". A to je myslím škoda, protože o tom skutečně příběh není, a kniha si tak obálkou nejspíš odhání potenciální čtenáře.

Vezmeme-li v potaz, že se jedná o první rozsáhlejší literární počin autora, který se předtím věnoval hlavně scénáristické tvorbě, je nutno říci, že je to počin dosti zdařilý. A holdujete-li nejen katastrofám, ale i detektivce, nebo troše absurdity, mohu vám tento první díl volné trilogie bez souhrnného názvu vřele doporučit.

P. S.: A co, nebo kdo je Idlewild? Nečekáte, že vám to prozradím, že ne?

Sagan Nick: Idlewild
Nakladatelství: Triton
Obálka: Milan Fibiger
Rok vydání: 2008
ISBN: 978-80-7387-090-4
Vazba: brožovaná
Počet stran: 292
Formát: B6 110x165
Cena: 249,-Kč (pro členy Trifid klubu: 199,-Kč)

V nakladatelství Triton nedávno vyšlo: