RECENZE: Dan Simmons, Děti noci

Přestože Dan Simmons věnuje svoji knihu „Dětem“, nejedná se rozhodně o knihu určenou dětským čtenářům a hned od počátku ji lze vnímat jako pokus vrátit nemrtvé tam, kam po právu patří – z rozskotačených knih plných romantiky do temných zákoutí hororu. A rovnou se také vrací tam, odkud vzešel první a dozajista nejslavnější upír, do temných rumunských nocí. I když se píše rok 1989, není tato doba o nic méně bezpečnější nebo méně temnější než za života Vlada Tepeše.

Hrůza tak začne na čtenáře dotírat hned po několika prvních stránkách. Není to však spojeno s pocitem příjemného mrazení v zádech. Absolutní hrůza toho, jak si

Securitate počínala v revolučních dnech devětaosmdesátého roku, i ve chvílích, kdy bylo jasné, že starý režim jde definitivně ke dnu, by měla spíše vést k zamyšlení, jak daleko sahá paměť jakéhokoli národa.

Po nebezpečné rumunské  anabázi se děj přesouvá do Spojených států, kam se spolu se svým adoptovaným synkem Joshuou vrací lékařka Kate Neumanová. Tím, že její nový syn není obyčejným dítětem, si je jistá od samotného začátku. Její víru pak ještě víc utvrdí testy, kterým Joshuu podrobí v lékařském centru CKN, prokazující výjimečnou regenerační schopnost, jež je nastartována s každou krevní transfuzí. Slibně se rozjíždějící kolotoč testů a výzkumů, na jehož konci by mohl být mimo jiné lék na rakovinu nebo HIV, však přeruší brutální útok maskovaných tvorů, kteří za sebou nechají jen mrtvé a veškeré důkazy hořící v plamenech. Doktorka Neumanová přežije jen díky náhodě, a navzdory prožité hrůze i přesvědčení ostatních o jeho smrti, se vydává hledat svého synka tam, kde všechno začalo. S pomocí františkánského mnicha O´Rourka se vrací do podhůří Karpat, do země, kterou kdysi nelítostně ovládal transylvánský kníže Vlad Napichovač.

Zapomeňte na krasavce s romantickou jiskrou v oku, zapomeňte na tvory svádějící ponejvíce bitvu se sebou samými a svojí temnou podstatou. Dan Simmons totiž vrací upírům jejich právoplatné místo vládců temných nocí, kteří jednají nemilosrdně, s naprostým sobectvím, jež je přibližuje jejich cílům. Simmonsovi Děti noci jsou tak příjemným osvěžením v záplavě knih více či méně romantizujících autorek. Na rozdíl od jejich děl má totiž tento příběh jeden neskonalý klad: díky naprosté realističnosti neustále udržuje čtenáře v napětí a opakovaně mu sugeruje myšlenku, že tohle prostě nemůže dobře dopadnout.
Stejně tak jako Simmons zbavuje upíry jejich novodobého „vzhledu“, dává jim zároveň pevnou organizaci a uvěřitelný podklad jejich existence. Tím ještě více umocňuje mrazivou a nepříliš šťastnou historii Rumunska minulého století. Nic na tom nemění ani fakt, že pití krve je pouhá živočišná nutnost pro přežití, a nikoli prostý chtíč nebo jakýkoli důkaz zla.

Děti noci jsou knihou kombinující historii, mýtus a politicko-mocenskou skutečnost východní Evropy, jak si jí mnozí dosud pamatují. I z toho důvodu  budou knihu mrazivěji nejspíš vnímat právě starší čtenáři, pro které není totalitou zničená země jen neurčitým pojmem z hodin moderních dějin. Pokud tedy hledáte příběh další Belly (nebo snad i Sebastiána) nebo upíra Billa, vůbec tuto knihu neotvírejte. Jestli ale chcete příběh, který má k realitě tak blízko, jak jen může mít, jsou tyto děti noci právě pro vás.

Dan Simmons prostě a bez nadsázky dokazuje, že je vynikajícím spisovatelem, který dokáže čerpat z jakéhokoli námětu či látky. Laseru pak patří pochvala za celkově kvalitní zpracování knihy a velmi dobrou redakční práci. Navíc lze i napsat, že se nejedná pouze o knihu pro fanoušky hororu nebo fantastiky obecně, ale díky svému pojetí je přístupná širokému publiku, tedy i těm, kteří při zaslechnutí slova „fantastika“ jen pohrdlivě krčí obočí.

Děti noci /Children of the Night/
Simmons, Dan
Nakladatel: Laser-books
Překlad: Milan Žáček
Obálka: Tom Hallman
Redakce: Tomáš Jirkovský, Helena Šebestová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 376
Rozměr: 150 x 210
Provedení: vazba s přebalem
Cena: 349 Kč