Čtenáři Vernových románů i běžné sci-fi a fantasy spolu se svými oblíbenými hrdiny občas ocitají na palubách lodí. Je lhostejno, zda dřevěných plachetnic, nebo hvězdných bitevníků, protože prazáklad je stejný – loď vždy zůstává lodí, ať pluje mořem či vesmírem,
Ani ve chvíli, kdy děj na okamžik opustí kulisu nelítostné městské války a zdá se, že v podniku s mazlivým názvem Mazaný králíček dojde i na trochu té romantiky a něhy, nepoleví zběsilý autor JWP v rozdávání ran a stránkám knihy nadále vévodí třeskot palných zbraní snad všech myslitelných kadencí i svistot chladných čepelí.
Přestože Dan Simmons věnuje svoji knihu „Dětem“, nejedná se rozhodně o knihu určenou dětským čtenářům a hned od počátku ji lze vnímat jako pokus vrátit nemrtvé tam, kam po právu patří – z rozskotačených knih plných romantiky do temných zákoutí hororu.
I když si forma, alespoň z mého pohledu zaslouží pochvalu, hlavní je přeci jenom obsah. Už první větou: Byla jsem celá od krve, ale naštěstí nebyla moje, takže vše v pořádku. (str. 9), se autorka snaží přesvědčit, že je to ta „stará“ dobrá Anita.
Zdají se vám předchozí řádky příliš nekritické? Teď uspokojím vaší touhu po nějaké té kritice, i když jí nebude mnoho. Místy totiž dostává Charlie snad až příliš do těla, aby se s tím, i přes velké potíže a různé podpůrné prostředky, dokázal vypořádat. Nakonec ale...
Musím se přiznat, že jsem si po přečtení knihy dal před psaním recenze pauzu, abych nezačal obdivnými výkřiky typu: „Anita je prostě nejlepší!“, nebo „Já tu holku prostě žeru!“. Nechal jsem to v sobě pěkně uležet a teď můžu s klidnou hlavou začít psát.
Martin D. Antonín se tentokrát coby redaktor opravdu vyznamenal a určitě hlavně díky jeho píli je druhá Daemonica mnohem lepší než její o rok starší sestřička. Mé skromné očekávání bylo rozhodně překonáno a Rakvičky, i když je jinak moc nemusím, mne navnadily na Českou sekanou, která se, doufám, nebude podávat opět až za rok.
Logan Gyre dokázal takřka nemožné a díky kombinaci vlastních schopností, odhodlání i potřebného štěstí porazil Bohokrále Garotha Ursuula, a zachránil tak Cenarii. Na začátku třetí knihy trilogie Noční anděl však musí svést další bitvu, tentokrát na politickém poli, a i když mu mnozí radí opak, zachová se opět čestně a nechá dál vládnout intrikářskou Terah Greasinovou. Sám se pak vydává pronásledovat zbytky domnělých Khalidořanů. Kytar Stern alias Noční anděl přežil svou další smrt, a ačkoli v posledním souboji přišel o jednu paži, ze svých schopností wetboye neztratil vůbec nic.
Sookie Stackhouseová měla dosud v milostném životě pech. Její první láskyplné vzplanutí k upírovi Billovi nedopadlo přes slibný začátek příliš dobře a vztah s vlkodlakem Alcidem skončil v podstatě ještě dříve, než začal. Naštěstí to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy, a na scéně se objevuje další muž...
Recenzi na první knihu Cesta stínů jsem končil tímto shrnutím: Autor si pro další pokračování nasadil laťku hodně vysoko, ... Recenzi na druhou knihu bych mohl začít a nejspíš i skončit jednoduchým konstatování: nasazená laťka byla překonána, kniha je výborná, dejte sem další díl. To by ale asi neprošlo ani u šéfredaktora a nejspíš ani u samotného nakladatele.
Ani ve chvíli, kdy děj na okamžik opustí kulisu nelítostné městské války a zdá se, že v podniku s mazlivým názvem Mazaný králíček dojde i na trochu té romantiky a něhy, nepoleví zběsilý autor JWP v rozdávání ran a stránkám knihy nadále vévodí třeskot palných zbraní snad všech myslitelných kadencí i svistot chladných čepelí.
Přestože Dan Simmons věnuje svoji knihu „Dětem“, nejedná se rozhodně o knihu určenou dětským čtenářům a hned od počátku ji lze vnímat jako pokus vrátit nemrtvé tam, kam po právu patří – z rozskotačených knih plných romantiky do temných zákoutí hororu.
I když si forma, alespoň z mého pohledu zaslouží pochvalu, hlavní je přeci jenom obsah. Už první větou: Byla jsem celá od krve, ale naštěstí nebyla moje, takže vše v pořádku. (str. 9), se autorka snaží přesvědčit, že je to ta „stará“ dobrá Anita.
Zdají se vám předchozí řádky příliš nekritické? Teď uspokojím vaší touhu po nějaké té kritice, i když jí nebude mnoho. Místy totiž dostává Charlie snad až příliš do těla, aby se s tím, i přes velké potíže a různé podpůrné prostředky, dokázal vypořádat. Nakonec ale...
Musím se přiznat, že jsem si po přečtení knihy dal před psaním recenze pauzu, abych nezačal obdivnými výkřiky typu: „Anita je prostě nejlepší!“, nebo „Já tu holku prostě žeru!“. Nechal jsem to v sobě pěkně uležet a teď můžu s klidnou hlavou začít psát.
Martin D. Antonín se tentokrát coby redaktor opravdu vyznamenal a určitě hlavně díky jeho píli je druhá Daemonica mnohem lepší než její o rok starší sestřička. Mé skromné očekávání bylo rozhodně překonáno a Rakvičky, i když je jinak moc nemusím, mne navnadily na Českou sekanou, která se, doufám, nebude podávat opět až za rok.
Logan Gyre dokázal takřka nemožné a díky kombinaci vlastních schopností, odhodlání i potřebného štěstí porazil Bohokrále Garotha Ursuula, a zachránil tak Cenarii. Na začátku třetí knihy trilogie Noční anděl však musí svést další bitvu, tentokrát na politickém poli, a i když mu mnozí radí opak, zachová se opět čestně a nechá dál vládnout intrikářskou Terah Greasinovou. Sám se pak vydává pronásledovat zbytky domnělých Khalidořanů. Kytar Stern alias Noční anděl přežil svou další smrt, a ačkoli v posledním souboji přišel o jednu paži, ze svých schopností wetboye neztratil vůbec nic.
Sookie Stackhouseová měla dosud v milostném životě pech. Její první láskyplné vzplanutí k upírovi Billovi nedopadlo přes slibný začátek příliš dobře a vztah s vlkodlakem Alcidem skončil v podstatě ještě dříve, než začal. Naštěstí to vypadá, že se začíná blýskat na lepší časy, a na scéně se objevuje další muž...
Recenzi na první knihu Cesta stínů jsem končil tímto shrnutím: Autor si pro další pokračování nasadil laťku hodně vysoko, ... Recenzi na druhou knihu bych mohl začít a nejspíš i skončit jednoduchým konstatování: nasazená laťka byla překonána, kniha je výborná, dejte sem další díl. To by ale asi neprošlo ani u šéfredaktora a nejspíš ani u samotného nakladatele.
