RECENZE: Laurell K. Hamilton, Obsidiánový motýl

Laurell K. Hamilton nechodí dlouho kolem horké kaše, vlastně neudělá ani jedno kompletní kolo, a hodí Anuitu spolu se čtenáři rovnou do dalšího dobrodružství. Na druhém konci telefonního přístroje, jehož vyzvánění zastihne Anitu po namáhavé noci krátce před svítáním, je totiž Edward a naprosto nečekaně požaduje splacení dluhu, který vůči němu Anita má. A už jejich několikastránkový rozhovor, prošpikovaný  nadsázkou, ironií a černým humorem napoví, proč jsou právě knihy této autorky tak oblíbené. Lehkost dialogů je prostě její velká zbraň.

Edward je ve světě Anity Blake zvláštní postavou. Na rozdíl od ostatních mužů v jejím životě, kteří mají na rukou velmi často krev svých obětí, je totiž člověk. Přesto z něj jde mnohdy daleko větší hrůza než z většiny nadpřirozených monster. Prostě sympaťák mající mezi stvůrami přezdívku Smrt, který má pro Anitu tentokrát jedno opravdu velké překvapení. Bude se totiž nejspíš ženit. Vlastně ne přímo on ale jeho legální alter ego Ted Forrester a Anita tak má zcela nečekaně velkou šanci proniknout do jeho utajovaného soukromí.

Anitin výlet za Edwardem do Santa Fe je pak potěšující zprávou pro pánskou část čtenářstva, protože mohou doufat, že budou ušetřeni Anitiných hlubokomyslného rozjímání, koho ze dvou nestvůr miluje víc a se kterou to má vlastně líhat. Na světě je tak první velké plus, které se však ponenáhlu začne zmenšovat, protože před dlouho neukojenou Anitu záhy postaví pokušení v podobě dalšího pohledného muže. Ale budiž, k tomuto druhu příběhů to prostě patří.

Pokud máte, podobně jako já, knihy s Anitou v knihovně uspořádány od prvního dílu vedle sebe, je na první pohled patrné, jak se postupně jednotlivé svazky rozšiřují. Výjimkou v tomto ohledu není ani Obsidiánový motýl. Nabízí se však otázka, zda je to ve skutečnosti dobře. Dokáže autorka udržet i na větší ploše vysoké tempo vyprávění a hutnost děje? V tomto ohledu bohužel nabízí právě tento svazek zápornou odpověď. Kniha je plná zbytečných scén a opakujících se popisů toho, jak a co si kdo obléká, nebo co vše lze vyčíst z jediného pohledu do očí. Zbytečné jsou dokonce i celé kapitoly, které zachycují představení v klubu místní Vládkyně města, jehož jméno dalo název i knize samotné. Ty mohou kladnou odezvu najít snad jen u potomků  původních obyvatel střední a jižní Ameriky díky trestání několika Španělů trvajících již více než pět staletí. K tomu všemu se navíc knize nedaří dostat se do obrátek, což trvá až takřka do její poloviny. (Což je ostatně i důvod, proč mi napsání recenze trvalo tak dlouho. Knížka prostě hodně dlouho nejede a nemá žádnou šťávu)

To, co všichni čtenáři očekávají, se nakonec dostaví až po třech stovkách stran. Hamiltonová konečně nakopne děj do obrátek a rázem je tady skutečně ta „stará“ dobrá Anita, jak jsem zmiňoval na začátku. Příběh začíná odsýpat, rozjede se smysluplná akce a vymizí nesmyslné a nepotřebné plkání o ničem, řečeno slovy samotné autorky: Apatie byla náhle pryč…(str. 376). Syrová a drsná druhá polovina knihy tak dokonale zachraňuje celkový dojem. Edward i Anita jsou tu opět těmi monstry, která stojí, v Edwardově případě alespoň většinou, na té správné straně.

Pokud se autorka dokáže příště vyvarovat zbytečností, které uměle natahují rozsah knihy, nezbývá se než těšit na jubilejní desátý svazek dobrodružství Anity Blake. A vzhledem k tomu, že se Narcis v řetězech svým rozsahem vrací „jen“ lehce nad čtyři stovky stran, snad se to povede.

Obsidiánový motýl
Laurell K. Hamilton
Nakladatel: Epocha
Překlad: Zuzana Ľalíková, Olga Prokešová
Obálka: Dorothea Bylica
Redakce: Jana Kunová
Rok vydání: 2011
Počet stran: 560
Rozměr: 135 x 200
Provedení: hardback
Cena: 389 Kč