V pátém díle má lovkyně upírů Anita Blakeová práce nad hlavu. Musí vyřešit dva úkoly, při nichž i ona sama začne přemýšlet o tom, zda nejsou nad její síly: probudit celý hřbitov více než dvě stě let starých mrtvol a zjistit, co se stalo třem mladíkům z Missouri zavražděným způsobem, který ještě nikdy předtím neviděla.
Provinilé slasti, první díl série Anita Blakeová – lovkyně upírů, byly vydány již v roce 1993, tedy v době, kdy se Meyerové o třpytivých upírech zatím jen zdálo. V době, kdy krvesajům nikdo nedával šanci na přežití a nejvíce se prodávaly harlekýnky, se na trhu objevila hrdinka, která do celého světa hrdě vykřikovala: "Já s upíry nechodím. Já je zabíjím."
Listopad byl ve své půli. Měla jsem zrovna běhat venku, ale místo toho jsem seděla u kuchyňského stolu a povídala si o mužích, sexu, vlkodlacích, upírech a o té věci, které se neprovdané, ale sexuálně aktivní ženy bojí ze všeho nejvíc – o opožděných měsíčkách.
„Jo,“ přitakal Larry. „Potřebují, aby oživovatel, který ho přivede zpátky, byl jeden z nás. Někdo, kdo je zároveň i federální šerif. Soudce souhlasil s uznáním svědectví zombie mimo jiné právě proto, že jsem federální šerif.“
Ke druhému dílu dnes už klasiky upírské urban fantasy jsem se plížila přískokem, neboť jsme si s Anitou v Provinilých slastech nijak extra nepadly do oka. V každém případě ale trvám na tom, co jsem napsala v recenzi na první díl. Totiž, že pro upíromilky by tahle série měla být povinnou četbou.
Jako poslušní služebníci Mordoru jsme se rozhodli propagovat, jak to jen půjde. Alegorické vozy a nápisy na tričkách jsme zamítli hned ze začátku. Nálepky na auta budou až ve čtvrtek, ale zrovna nám přišly letáčky na PragoFFest. Masivní letákovou kampaň jsme zvolili také proto, že ohromné množství letáčků nám brání v pohybu po bytě, a hlavně proto, abychom přitáhli na PragoFFest a NightCon nové nebo zatím nerozhodnuté fanoušky.