Anita Blake

Anita se pokouší vrátit do starých kolejí poté, co se rozešla se svým vlkodlačím milencem. Vytvořila si cosi na způsob rodinného života, v němž její nový partner, leopardí kožoměnec Micah, nemá žádný problém s tím, aby se o ni dělil s Jean-Claudem, upířím vládcem města. Vše se uklidnilo do té míry, jak je to jen možné u někoho, kdo probouzí mrtvé, ...

Jak to začalo před jedenadvaceti díly a devatenácti lety s Anitou a spol.? Račte nakouknout.

"Život je fajn, i když jste mrtví."

Anita Blakeová, nejdrsnější hrdinka všech dob, slaví jubileum! Desátý díl je na světě!

I když si forma, alespoň z mého pohledu zaslouží pochvalu, hlavní je přeci jenom obsah. Už první větou: Byla jsem celá od krve, ale naštěstí nebyla moje, takže vše v pořádku. (str. 9), se autorka snaží přesvědčit, že je to ta „stará“ dobrá Anita.

„Nechodím s mrtvolami. Člověk musí mít nějakou sebeúctu.“ – Anita Blakeová

Do St. Louis přijíždí cizí vyšší upír, mezi nemrtvými začíná bitva o území a Anita se ocitá v jejím středu. Jean-Claude, upíří Vládce města, ji chce pro sebe - jenže jeho nepřátelé mají jiné plány. A aby to všechno bylo ještě horší, v ohrožení je i Anitino srdce, když poznává zatraceně pohledného středoškolského učitele biologie Richarda Zeemana.

Musím se přiznat, že jsem si po přečtení knihy dal před psaním recenze pauzu, abych nezačal obdivnými výkřiky typu: „Anita je prostě nejlepší!“, nebo „Já tu holku prostě žeru!“. Nechal jsem to v sobě pěkně uležet a teď můžu s klidnou hlavou začít psát.

Na bývalého snoubence se dá jen těžko zapomenout. Když Anitě Blakeové ve tři ráno zazvoní telefon, chvíli si myslí, že je to on. Není. Je to jeho bratr a nepřináší dobré zprávy. Jak se zdá, bývalá láska Anitina života se nechala zavřít do vězení za pokus o znásilnění.