KOMIKS: Brian Azzarello a Marcelo Frusin, Hellblazer – Dobré úmysly

Znáte to. Mysleli jste to opravdu dobře. Že to šlo celé do háje, není tak úplně vaše vina. I když… Možná k tomu celý váš život směřoval. Možná jste to nejhorší rozhodnutí udělali už tak dávno, že vás z cesty do pekla nesvedou ani ty nejlepší úmysly. Možná se dokážete dobře vcítit do kůže Johna Constantina.

John je vlastně veskrze milý chlápek. Jistý Klikař si ustřelil půlku čelisti, Constantine byl u toho a šel si za to sednout do vězení, ale jinak v tom byl úplně nevinně. Přesto si po propuštění říká, že by nebylo úplně od věci jít se Klikařově vdově omluvit a vyjádřit jí soustrast. Problém je, že Klikařovi bráchové jsou Johnovi staří známí, psychopati na plný úvazek a ještě ke všemu je za jednoho z nich vdaná Johnova dávná láska. Rodinná pouta hadr, jak se říká. Constantine si nedá říct a s dobrými úmysly se vrhá prohrabat minulost, která by měla zůstat spát.

„Proč pokaždý skončím na takovejch špatnejch místech?“
„Copak jsi ještě nepochopil, Johne, že ten, kdo na ty místa tu špatnost přináší, seš ty?“

(Constantine a Rose)

To co činí Constantina jako postavu neodolatelným, je až slepá zatvrzelost, se kterou se drží svého vnitřního morálního kompasu. Má tendence často bez dostatečného zvážení kontextu vynášet soudy, trestat či odpouštět podle svého vlastního smyslu pro spravedlnost, který nemusí mít příliš společného s všeobecnou morálkou společnosti. Podle té je ostatně sám Constantine ten nejhorší vyvrhel – alkoholik, těžký kuřák, závislák, vrah, zločinec. Podobní „hrdinové“ jsou nejsympatičtější právě proto, že jsou nejupřímnější. Jenže se svými dobrými úmysly bývají neohrabanější než slon v porcelánu, a když prohlédnou, bývá dost pozdě.

Už prolog, ve kterém Constantine stopuje uprostřed hlubokých lesů a noci, vykládá neznámému řidiči o vraždách, kterých se dopustil, aby následně vynesl rozsudek nad jinými muži, naznačuje, jakým směrem se bude příběh ubírat. Ve vesnici, do které doráží, již hledaná vdova nežije, ale John ani nemá příliš času se tím zabývat, protože se hned zaplete se zmíněnými bratry. A že to není zápletka příjemná na pohled, ani vhodná pro jemnocitnější povahy. Navíc se v lesích kolem potuluje ještě jiné zlo, které ve svých výkalech zanechává rozžvýkané dětské prstíky. Atmosféra by se dala krájet a jedno je přinejmenším nejisté: Kdo je v tomhle příběhu zrůda? Zabijácký lesní tvor? Rosin druh Dickie, který se značně svérázným způsobem stará o přežití vesnice, zanechané bez práce a osudu napospas? Jeho pošahaný bratr Richie, který ze všeho nejvíc miluje ještě pošahanějšího psa? Nebo sám Constantine?

Azzarello dále dokazuje svůj obrovský talent pro stupňování tísně a pozornost k detailu. Stačí dlouhá řada přejetých zvířat, roztažená napříč knihou, a několik Johnových lakonických poznámek k tomu tématu, abyste pochopili, že v tomhle příběhu se na kladné lidské vlastnosti nehraje. Co se týče Frusinovy kresby, ze tří českých sešitů (a tří Constantinových výtvarníků) ji hodnotím jako nejlepší. Ne nejoriginálnější, Corbenovy Těžké časy jen tak něco nepřekoná. Frusinův styl je naopak ze všech tří nejrealističtější. A o to víc vyniká všechna ta špína, kterou s sebou John Constantine vláčí. O to silněji působí, jaké peklo se skrývá pod slupkou zdánlivě obyčejného zapadlého amerického městečka. Výbornou volbou je také černý prostor mezi okénky, který udržuje atmosféru celé knihy v permanentní noci (během níž se také většina příběhu odehrává).

I přes nesporné kvality předchozích dvou sešitů jsou Dobré úmysly ranou na čtenářský solar v tom nejlepším slova smyslu. Jejich četba je jako ponoření se do hodně hustého dehtu a po dočtení by po vás nikdo neměl chtít, abyste se usmáli. Stejně by to nešlo. Azzarello těží z Constantinova potenciálu maximum a zanechává čtenáře v bezdechém očekávání věcí příštích.

A ano, je to jeden z těch beznadějně depresivních příběhů, které budete chtít prožít znovu a znovu a znovu, i přesto, že to nikdy nebude lehčí.

John Constantine, Hellblazer: Dobré úmysly /John Constantine, Hellblazer: Good Intentions/
Azzarello, Brian - Frusin, Marcelo
Nakladatel: Crew
Překlad: Štěpán Kopřiva
Obálka: Tim Bradstreet
Redakce: Jiří Pavlovský, Filip Gotfrid
Rok vydání: 2012
Počet stran: 140
Rozměr: 170 x 255
Provedení­: paperback
Scénář: Brian Azzarello
Kresba: Marcelo Frusin
Cena: 349 Kč