Hellblazer

Konec dlouhé temné noci – tenhle nadpis anotace na posledním česky vydaném Hellblazerovi zní tak optimisticky, že? No tak ty úsměvy zase zmrazte a rozdupejte růžové brýle. Na takové věci si John Constantine nehraje. Tahle noc skončí pořádně temně.

Constantine se konečně přes řadu těch nejzvrácenějších zapadákovů dostal do cíle své americké odysey. Do městečka, proti němuž byla ta předchozí vlastně plná naprosto příčetných obyvatel. Na práh domu ženy, kvůli jejímuž klidnějšímu spaní se nechal zavřít do vězení.

Část jedna aneb jak musím dělit články... Tihle Britové. Už delší dobu se nám montují do našich věcí a dávají nám to sežrat.

Jiří Pavlovský z vydavatelství Crew chytrou brutalitu charakterizuje jako: „Jsou to komiksy pro dospělé čtenáře, komiksová obdoba seriálů na HBO. V případě Hellblazera jde o drsnější protiváhu k Neilu Gaimanovi (Sandman). Jak by psal, kdyby byl místo poetického autora hospodský rváč. Víc politický, víc temný, víc zlý.“

Znáte to. Mysleli jste to opravdu dobře. Že to šlo celé do háje, není tak úplně vaše vina. I když… Možná k tomu celý váš život směřoval. Možná jste to nejhorší rozhodnutí udělali už tak dávno, že vás z cesty do pekla nesvedou ani ty nejlepší úmysly. Možná se dokážete dobře vcítit do kůže Johna Constantina.

Začalo to pro nás sešitem Syn člověka. John Constantine se v něm představuje takový, jakého jsme ho znali z filmového zpracování. V podstatě zoufalec a ztroskotanec, který nejde pro cigaretu, flašku whisky a dehtově černou hlášku daleko. A udělat nějakou kardinální pitomost, která ho bude pronásledovat ještě o dlouhá léta později, mu také dlouho netrvá.