FILM: Constantine

Hned na začátek se musím k něčemu přiznat. Ten film je moje srdcovka a štve mě na něm jedna věc – nikdy jsem ho neviděl na velkém plátně. Ale to opravdu nemění nic na faktu, že je to film, který můžu vidět třeba i dvacetkrát za rok a nikdy mě neomrzí.

Nepochybuji o tom, že za těch sedm let už kdekdo z vás na Constatina narazil, ale přesto si o něm dovolím psát a seznámit vás s jeho příběhem. Tak tedy Constatine. John Constatine (nepleťte si to se slovanským věrozsvětem) je vymítač, okultní detektiv, který jezdí po New Yorku na zadním sedadle typického amerického taxíku od baráku k baráku, vymítá démony a bojuje proti tvorům temnot, usilující o naše duše.

Na začátku jeho dobrodružství ho zastihujeme v okamžiku, kdy vystupuje z taxíku a s cigárem v koutku kráčí zcela obyčejným barákem plným vyděšených lidí, aby vyhnal démona z malé holky. Práci s menšími potížemi splní, ale už tuší, že se blíží něco velkého. Ve stejnou dobu pak Isabela Dodsnová spáchá skokem z nemocniční střechy sebevraždu. Tomu nemůže její sestra/dvojče - policistka Angela uvěřit a kontaktuje Constatina, když Isabela na videozáznamu vysloví jeho jméno. Okultista Angelu nejdřív ignoruje, ostatně svých problémů má dost – jako věčného kuřáka se ho právě zmocnila rakovina, zubatá už klepe na dveře a nebe určitě nebude jeho cílová stanice. Ale i tak se jí nakonec rozhodne pomoct.

Když šel film před lety do kin, hodně lidí na něj nadávalo. Možná to nevíte, ale vznikl na základě komiksové předlohy Hellblazer, za níž stojí mimo jiné i Garth Ennis – pokud znáte jeho Preachera/Kazatele, pak víte, co je tenhle scénárista zač. Předně se na papíře s ničím nemaže, nadávky padají ze všech stran a nebere si žádné servítky. No a komiksový Constatine je v tomhle dost podobný – nadává, kudy chodí, nesnáší děti, kouří, je blonďák a Angličan jako poleno. Už chápete, proč fanoušci tenkrát řvali na všechny strany? Film se od komiksu prostě odlišuje. Děj se odehrává v Americe, hrdina nenadává na všechny strany, o jeho vztahu k dětem nic nevíme a už vůbec to není blonďák ani Angličan jako poleno.

A přesto je filmový Constatine zatraceně povedený, protože má všechno, co od pořádného bijáku očekáváte. Předně se sluší říct, že to tehdy debutující režisér Francis Lawrence zmákl nad očekávání a ostudu si fakt neudělal. Perfektnost filmu však není pouze o jeho režii, ale i o hereckém obsazení. Keanu Reeves je jako antihrdinský Constatine parádní a každou minutu vidíte, jak moc si natáčení užíval. Jeho herecká parťačka Rachael Weisz mu zdatně sekunduje (jen pro zajímavost - od Řetězové reakce to byl druhý film, u něhož se sešli). Chemie mezi nimi funguje na jedničku a táhne film kupředu, divák celou dobu čeká, kdy si spolu ti dva něco začnou. Ostatní herci jsou neméně perfektní – především Djimon Hounsou (Midnite) a Tilda Swinton (Gabriel). Jenže tihle všichni blednou závistí ve chvíli, kdy na scénu přijde Peter Stormare coby „Lu“ a veškerou pozornost strhne na sebe.

Kromě skvělého obsazení a scénáře pak film boduje po stránce vizuální – nebe a peklo představují pastvu pro oči, stejně jako několik akčních scén, jimiž Constatine disponuje. Soundtrack Briana Tylera pak vizuál skvěle doplňuje.  

Největší síla filmu tkví ale v tom, že není rozpohybovanou verzí předlohy, ale je svůj a nabízí vlastní příběh.  Škoda, že nikdy nevznikl další díl.