RECENZE: Alastair Reynolds, Transport ledu (Pushing Ice)

Romány Alastaira Reynoldse jsou stejnou měrou uvěřitelné i fascinující. Reynolds má opravdu prvotřídní představivost autora hard SF a skvělou schopnost dávkovat své úžasné nápady spolu s akčním dějem, a přitom často úspěšně skrývat ty nejvybroušenější kousky až do úplného závěru. Jako spisovatel se zajímá o „překročení rychlosti světla“ i tzv. geologický čas. A tohle všechno krásně vystihuje knihu Transport ledu.

Román začíná neobvyklým prologem odehrávajícím se 18 000 let v budoucnosti, který popisuje ambiciózní plán, jak uctít legendárního dobrodince, které nastartoval cestu lidstva k expanzi do vesmíru. Poté se vracíme zpět do roku 2057 k příběhu tohoto dobrodince, ženě jménem Bella Lindová. Bella je kapitánkou vesmírné těžební lodi jménem Rockhopper. Tato loď dostala nyní za úkol sledovat Janus, měsíc Saturnu, který náhle vystřelil ze své dráhy skrz sluneční soustavu. Je zřejmé, že jde o nějaký mimozemský výtvor. Ovšem Bella musí nejprve přesvědčit svou posádku ke spolupráci. Jedná se o velmi nebezpečnou misi a jejich korporátní šéfové je neponoukají zrovna k odvaze. Jedním z Belliných klíčových spojení s posádkou je její blízká přítelkyně, inženýrka Světlana Barseghianová.

Světlana nejprve Bellu podporuje, ale když později zjistí, že mají méně paliva, než si mysleli, a že korporace před nimi tento fakt skrývala, žádá Bellu, aby se vrátili. Když ta odmítne, obrací se proti ní. Tak v knize vzniká centrální lidský konflikt mezi Bellou a Světlanou, které se v průběhu času střídají v roli vůdce expedice. A jak dopadne výprava? Loď nakonec dosáhne bodu, odkud není návratu, a je v podstatě donucena osídlit Janus, zatímco se snaží odhalit jeho tajemství. Janus míří ke struktuře v okolí hvězdy Spica, vzdálené 260 světelných let, což pro posádku znamená velice dlouhou cestu. Nakonec se ukáže, že tato cesta bude mnohem delší, než by si kdy dokázali přestavit.

Transport ledu nám předkládá dramatický, i když pro mě ne zcela přesvědčivý, příběh konfliktu mezi dvěma ženami a jejich frakcemi. Obě mají své důvody pro své chování, ale obě také dělají hrozné věci a páchají strašné zrady. Zároveň je nám předkládán také napínavý příběh o přežití v mimozemském prostředí, který je podle mého zajímavý, ale opět ne zcela přesvědčivý. A nakonec tu máme příběh o kontaktu a komunikaci s mimozemšťany, zápletku s tajemnou mimozemskou politikou a konečně také setkání s velmi dalekou budoucností. Tohle podle mě funguje nejlépe. Odměnou vám bude velmi efektní, tajuplný a úctu vzbuzující závěr.

Je známo, že mi přijdou Reynoldsovy knihy příliš dlouhé, a tahle je stejně dlouhá jako ty ostatní. Musím ale říct, že tentokrát mě to chytlo. Děje se tam toho spousta. Autor má mnoho zajímavých SF nápadů, z nichž některé jsou „malé“ v tom smyslu, že spekulují o technologii v poměrně blízké budoucnosti, a jiné jsou „velké“ a zabývají se konečným osudem inteligentních ras. Nic není dokonalé. Už jsem pár věcí naznačil a musím také říct, že jsem tak úplně nevěřil hlavním postavám, ačkoliv jsem je dokázal mít rád. Ale celkově je to, no…prostě super, zasáhlo mě to přesně na těch správných SF místech.

Recenzi přeložila Eva "Zireael" Kubáčová.

Převzato se svolením autora recenze Riche Hortona ze SF Site.

Tento román právě vyšel v nakladatelství Triton.