FILM: Hotel Transylvánie (Hotel Transylvania)

Recenze: Hotel Transylvánie [Hotel Transylvania] - 40%

Na konci 19. století se hrabě Dracula (v původním znění Adam Sandler), čerstvě ovdovělý a s novorozenou dcerou Mavis, rozhodne postavit v transylvánském strašidelném lese utajený hotel, kde by mohla v klidu a bezpečí relaxovat strašidla a monstra z celého světa.

O více než 100 let později je Mavis plnoletá (slaví 118. narozeniny) a chystá se opustit poprvé hotel a vydat se do světa, z čehož má Dracula velké obavy, protože ví, jak jsou lidé nebezpeční.

A do toho se v hotelu náhodou objeví mladý americký turista Johnny!

Dracula ho nesežere ani nevyhodí, ale začne ho vydávat za "Johnny Steina", vzdáleného příbuzného Frankensteina. Nikdo z hostů se totiž nesmí dozvědět, že je mezi nimi člověk. No a mezitím se Johnny a Mavis do sebe pochopitelně zakoukají...

Režisérem filmu je slavný (dosud 2D) animátor Genndy Tartakovsky (neboli Genadij Tartakovskij, narozen před 42 lety v Sovětském svazu), který svou typickou hyperexpresivní animaci převést do 3D (a tím nemyslím "brýlové" 3D, nýbrž plastické CGI postavy versus ručně animované 2D postavy). A moc mu to nejde. Dokonce jsem si v průběhu filmu (nevěda, kdo je režisérem) říkal: "To je zajímavé, jak se snaží napodobovat Tartakovského, ale s CGI postavami to nějak nefunguje."

Podobně neslané - nemastné je to i s vzhledem postaviček a kulis. Ne že by někde byly vidět hranaté pixely nebo chybějící polygony, ale všechno je to tak nějak nezajímavé. Obzvlášť když si vzpomeneme, co úžasného Tartakovsky dříve vytvořil ve dvou rozměrech a jaký úžasný výtvarný potenciál skýtal námět "hotel pro strašidla" (viz například Nightmare Before Christmas, ehm ehm...). Zámek je prostě tuctový zámek a v něm jsou tuctová strašidla všemožných druhů, z nichž každé má v průběhu filmu několik vtípků. Některé z těch vtípků JSOU VTIPNÉ, rozhodně jsem se párkrát zasmál, ale opět: Vzhledem k potenciálu námětu jsou vtípky značně nenápadité.

Úplně nejhorší ale je hlavní zápletka, řešící témata "Láska překoná všechno" a "Dítě má právo poznat svět". V podstatě jen z jejího dvouvětného popisu vám musí být okamžitě jasné, jak přesně se bude vyvíjet. Není vůbec v ničem překvapivá nebo zajímavá, hlavní (a jediný) lidský hrdina je značně nesympatický fracek / zhulenec a nakonec všechno dobře dopadne a všichni se skamarádí jen proto, že je to ve scénáři. Ne proto, že by to vyplývalo z něčeho, co se ve filmu stane.

Je to osudově patrné na vedlejší postavě Quasimoda, což je zámecký kuchař. Jeho myš Esmeralda vyčuchá, že Johnny je člověk a Quasimodo se ho tudíž (v souladu s původními Draculovými instrukcemi) snaží polapit, což se mu nedaří. Později dojde k tomu, že je Johnnyho člověčenství před všemi odhaleno a všechna strašidla se s ním začnou kamarádit, Quasimodoem začnou opovrhovat a zesměšňují ho. Přitom Quasimodo celou dobu dělal jen to, co se od dobrého strašidla očekává, a nikdo mu nikdy neřekl, že už Johnnyho pronásledovat nemá, protože je to vlastně kámoš. Když se nad tím jen trošičku zamyslíte, Quasimodo se zachoval jako správné svědomité strašidlo, a všichni ostatní jsou hajzlové, kteří ho šikanují. Film se nám to ovšem snaží vykreslit přesně obráceně.

Ne že bych od animovaného filmu o strašidlech očekával oscarové zápletky a psychoanalýzu vedlejších postav (pomíjím nepříklad podivnost toho, že v Transylvánii pořádají vesničané festival na oslavu Frankensteina a Vlkodlaka), ale podobných hovadin, kdy se nějaká postava stává klaďasem nebo záporákem výhradně podle rozmaru scenáristy, který právě teď potřebuje klaďase nebo záporáka, je ve filmu spousta.

Posledním hřebíčkem do Draculovy rakve je český dabing, následkem kterého je otupena řada slovního humoru a téměř zcela vymizel humor, spočívající v přednesu (výjimkou je německý vlkodlak Helmut). Například Dracula mluví v českém dabingu úplně normálně, bez jakéhokoliv náznaku přízvuku!

Převzato z filmového blogu Františka Fuky FFFILM.name. FFFilm, jehož autorem je František Fuka, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nezasahujte do díla 3.0 Česko.