RECENZE: Daniel H. Wilson, Chlapec a jeho robot

Jedna perla za druhou...

„Kód odvrátil pohled od oblohy k odpudivému písku. Tady není
nic takové, jak se zdá, připomněl sám sobě. Možná bych se už neměl nechat překvapovat, když věci nejsou tím, čím se zdají být, a neměl bych být překvapený, když tím doopravdy jsou. (tak pravil sobě cca desetiletý chlapec; pozn. zoufalého recenzenta) Jak se tak bezmocně díval na nekonečnou písečnou pláň, uvědomil si, že tam vidí ještě cosi, co by tam být nemělo. K jeho vlastnímu překvapení ho to vůbec nepřekvapilo.“ str. 80

„Každičká píď plochy na stěnách byla pokrytá uměleckými díly: klasickými malbami, starověkými hieroglyfy i hologramy, nad nimiž zůstával rozum stát. Nescházely ani sochy, mobilní díla a plastiky. Vše doplňovaly léčivé světelné animace, kinetické štuky a expozice levitujících balvanů.“ str. 116 (zde se milé děti zastavíme a vysvětlíme si tu, do nebe se vršící, hromadu cizích slov, z nichž žádnému ani zbla nerozumíte, ale jistě vás zajímá, co se za nimi skrývá. Mezitím bohužel nejspíš stačíte zapomenout, o čem že to vlastně čteme; pozn. zoufalé čtoucí matky)

„Pískla vykoukla z Kódovy kapsy…. a o pár řádek dál… Musel si pospíšit, aby udržel krok s Pískletem,“ str. 138
Kód odtrhnul pohled od oblohy a všiml si řady elegantních nízkých klouzáků hrajících všemi barvami duhy. Všechny sborem opakovaly svými robotickými hlasy: Stav nouze!“ str. 150 (Stav nouze! Stav nouze! Jak to tam kruci mají s těmi pohlavími a s tou životností všech těch robotů?!; pozn. zoufalého korektora a češtináře)

Místo navození atmosféry vlastními silami jsem tentokrát v úvodním odstavci zvolila přímé citace z knihy, protože na „genialitu“ tohoto díla jsem opravdu krátká. Netuším, zda to způsobil pouze sám autor, zda to byla práce překladatele, nebo zda měl americký i český redaktor záchvat padoucnice, či jiné závažné choroby, že nebyli schopni to všechno rozpoznat a posléze i vychytat. Pravděpodobně to bude souhra všech těchto okolností dohromady, jako povodně v roce 2002. Faktem zůstává, že tak špatnou knihu jsem už dlouho nečetla. Recenzent by měl být schopen si odpustit příkré soudy, protože co se nelíbí jemu, může se líbit jinému. V tomto případě ale nejde jen o pocity nevole vůči příběhu, který mi nesedl, neboť byl až příliš okatě přímočarý, ale o hmatatelná jazyková (a jiná) fakta.  Prznění jazyka by mělo být trestné a obzvlášť v případě, že se jedná o dětskou knihu. A nejde jen o nevychytané šotky, ale i o samotnou gramatickou stavbu vět.

Navíc onen příběh vlastně neví čí je a až do poslední stránky se nedokáže rozhodnout, jestli je hříčkou pro nejmenší, sci-fi pro mládež, nebo filozofickým traktátem o zkaženosti lidstva pro dospělé. Pokud by skutečně měl být pohádkou pro nejmenší, nesměla by se v něm vyskytovat nehorázná hromada slov a obratů, které jsou pro předškolní děti asi stejně srozumitelné jako pro mě jaderná fyzika.

To vám Alenka z říše divů propadla králičí norou až do Mechosu a během pádu se jaksi proměnila v chlapce jménem Kód. Chudák králík se přetransformoval na robotí Písklu, která lítá vzduchem a mění barvy. Těch pohádkových vykrádaček (promiňte, ale to se opravdu nedá považovat za inspiraci) je zde tolik, že jsem je záhy přestala počítat. Jen namátkou mi na mysl přišla třeba ještě Dorotka a čaroděj ze země Oz, nebo Jack a kouzelná fazole. Infantilní myšlenkové pochody všech obyvatel tajuplné mechanické země, která má být zničena, pokud ji Kód nezachrání a mnohdy zcela nesmyslné jednání všech protagonistů, ostře kontrastují s profesorským přemítáním a šroubovanými hláškami malého chlapce. Roboti! se chovají zcela NELOGICKY a zcela podivně a Kódův věrný průvodce, a posléze i kamarád, vrahobot Gary místy připomíná svými promluvami i konáním postavičku z Teletubbies. Jen ta kabelka chybí.

Mohla bych pokračovat ještě dlouho, ale nemá smysl se tu dále rozepisovat. Každopádně příběh o bázlivém chlapci, který je zcela nečekaně postaven před těžký úkol záchrany celého mechanického světa Mechos, vám rozhodně nedá ani zlomek toho, co slibuje anotace.

Netvrdím, že se v knize neobjevily originální myšlenky a nápady, pár by se jich našlo. Bohužel byly podupány stádem neukázněných písmen, řítících se z jednoho konce textu na druhý.  Pro mě to celé bylo Utrpení nemladé Slívy, ale věřím, že i přesto si kniha najde své příznivce. Snad právě pro (jistou) přímočarou jednoduchost ji někteří nenáročnější čtenáři ocení, ale hledáte-li originální, vtipný a kompaktní příběh, kterým svoje děti pobavíte a zároveň se nepřipravíte jeho četbou o rozum, hledejte raději jinde.

P. S.: Z vlastní zkušenosti vím, že nakladatelství Knižní klub vydává velmi kvalitní knihy, ale tohle bylo opravdové a velké šlápnutí vedle.

Daniel H. Wilson: Chlapec a robot
Nakladatelství: Knižní klub
Obálka: Peter Bollinger
Překlad: Lumír Mikulka
Rok vydání: 2012
Vazba: pevná
Počet stran: 184
Cena: 229,- Kč