Dlouhých sedm let po vydání prvního dílu epického postkatastrofického románového eposu Přechod se v letošním roce i český čtenář dočkal závěrečného dílu trilogie nesoucí název Město zrcadel.
Po jaderném konfliktu je země zpustošená, sem tam se vyskytuje nový živočišný druh a poslední přeživší lidé se skrývají v moskevské podzemce. Ale je tomu tak? Touto otázkou se zabývá hlavní hrdina prvního a třetího dílu série, Arťom.
Američan Neal Shusterman je autorem mnoha knih pro děti a mládež, ověnčený vcelku působivou řádkou různých ocenění. A Bez šance by nemusel být ani u našich čtenářů, i když je to teprve první jeho kniha, která vychází v českém překladu.
Když si fanoušci před lety přečetli poslední stránky románu Oběť, dostali velice překvapující závěr. A jak je u podobných konců zvykem – i tenhle láká na další díly. Nyní vyvstává jednoduchá otázka – dosahují Kořeny kvalit starších bratříčků?
Mysleli jste si, že Pán prstenů je jediné fantasy plné temnoty, výživné akce a brilantní závěrečné gradace nezadávající si s nefalšovanou katarzí? V tom případě vás musím vyvést z omylu.
"Vítejte v Dolním městě. Říkají mi Správce. Kdysi jsem se pohyboval na straně zákona, teď působím na té opačné. Stačí se zmínit, o jakou zakázanou látku máte zájem a já vám ji opatřím - pokud můžete zaplatit. Tady ve stínech Rigu se dějí různé věci... ...Víte, já nejsem žádný hrdina, jenže tohle město žádného jiného nemá, takže s tím budu muset něco udělat."
Do letošního ročníku bylo přihlášeno 133 rukopisů. Podobně jako v předešlých ročnících byl v 17. ročníku žánrově zastoupen historický román, životopisný román, dobrodružný román, thriller, detektivka, pohádka, sci-fi a fantasy. Do druhého kola se probojovalo 5 rukopisů. Z tohoto okruhu pak porota určila vítěze...
"Je přeupírováno," řekla mi paní v antikvariátu, když jsem se jí pokoušela vnutit jednu nejmenovanou upírštinu. "Afantasy nechceme," dodala vzápětí. Nakladatelé si to ale nemyslí. Český trh je zaplaven milostnými ságami ve stylu Stmívání, v nichž jednotlivé páry místo vína popíjí krev, nejrůznějšími "upířími deníky" a drsnými lovkyněmi krásných (i méně krásných) zubatců.
Co je vlastně v sázce? Z počátku se zdá, že jde o ojedinělé útoky zvířat na lidi. Několik vědců (oceánologů, odborníků na mořskou faunu a dalších) však nezávisle na sobě začne pozorovat jisté spojitosti. Je opravdu náhoda, aby se na tolika od sebe vzdálených místech zvířata v jednu chvíli zbláznila? A jak tomu zamezit, když plejtvákovi těžko nasadíte svěrací kazajku a zavřete ho do vypolstrovaného akvária?