RECENZE: Daniel Polansky, Léčba ostrou břitvou

Je úplně jedno, že nevíte, kde přesně leží Dolní město, čtvrť plná temných průchodů a zaplivaných hospod, havěti, špíny a chudáků. Čtvrť, kde není radno vylézat po setmění, pokud nevíte, jak se ohnat pěstí, nebo něčím špičatějším. Jste-li z Rigusu, toho nablýskaného, výstavního velkoměsta a žijete v některém z paláců, snad byste se ani neměli pokoušet překročit hranice. Prachy z vás smrdí za dva rohy a nevsadila bych ani měďák, že se dožijete rána. Ani bossové podsvětí a drogoví dealeři to tu nemají lehké a udržet si svoje místo na slunci je zatraceně těžké. V tomhle kšeftu vám moc nepomůže ani to, že jste bývalý tajný agent a armádní důstojník jako Správce.  Sám obhospodařuje svoje teritorium a s přibývajícím věkem je pro něj stále těžší si ho udržet. A to, že na sobě testuje kvalitu prodávaného zboží, mu taky určitě nepřidá. Jediné, co chce, je mít od všech zvenčí klid, do ničeho se neplést a starat se jen o sebe. Co ale máte sakra dělat, když se přimotáte k mrtvole před pár dny záhadně zmizelého dítěte? Jak dlouho byste vy dokázali držet netečnou linku a nehli ani brvou ve svém zjizveném obličeji? Obzvlášť potom, co se ztratí další dítě a začíná být víc než jasné, že normální vraždy to nebudou. Obligátní „nic není takové, jak se zdá“, nebo „nevěřte nikomu“ nabývají konkrétní podobu. Nezbyde vám nic jiného, než se do toho obout, šňupnout si Vílí dech na kuráž, zastrčit zákopový nůž za opasek a jít se zkusit s nepřítelem domluvit po dobrém. No, a jestli selže vyjednávání, bojový výcvik a agentské fígle se vám určitě budou hodit a přijde na řadu i Léčba ostrou břitvou.

Jisté rčení říká, že z těsta na buchty nic jiného než buchty neuděláte. A v tom to celé vězí – v nejlepším slova smyslu. I buchty se dají připálit, nenakynou, nebo do nich dáte málo náplně. A naopak, když je vše ve správném poměru, je to takřka mana nebeská. A kdo si objednal buchty, nečeká, že mu přinesou suflé. Léčba ostrou břitvou je výborně vyvážená, noir, fantasy detektivka jak řemen. Chvílemi až zapomínáte, že se zde nevyskytují žádné výdobytky naší moderní doby, ale magie. Nikdo nestřílí, leda z kuše. Nikdo netelefonuje, neboť není čím a zprávy doručují staří dobří poslíčci. Přemisťovat se z místa na místo umožňují pouze vlastní nohy, rikša, nebo jiný povoz. Přesto jsou hrdinové příběhu naprosto současní a tak zatraceně civilní, že mnohý drogový boss (a nejeden konzument) by rád blíže poznal Snovíno, nebo Vílí dech. Jejich distributorem a zároveň jakýmsi králem podsvětí Dolního města je Správce, bývalý tajný agent, toho času na opačné straně zákona. Antihrdina se všemi potřebnými atributy, který se v případě potřeby místo pistolí ohání kordem. Správce vám dá vše, co od cynického, arogantního a rozervaného hrdiny očekáváte – neohroženost, nadhled, hlášky a okoralou duši, na dně které se pod kamenem skrývá víra ve spravedlnost a lepší svět.

První díl trilogie rozehrává větší scénu naznačenými souvislostmi a nezodpovězenými otázkami, ale nezapomene zároveň vyřešit případ s mizejícími dětmi k plné spokojenosti čtenáře. Buďte v klidu: vrah je zahradník :-)

Ačkoli jsem si nebyla jistá, jestli tohle čtení bude můj kotlík lektvaru, rozhodně se tentokrát vyplatilo riskovat. Prvotina, po předcích polského, místem narození nefalšovaně amerického spisovatele Daniela Polanského je velmi povedená a rozhodně si nenechám ujít další díl.

P. S.: Opravdu vůbec nevadí, že jste tam nikdy nebyli. I náboženství je tam jiné a všichni říkají „Kéž by Šakra dal“, nebo „U Prvorodičky“. Eura vám tam taky nevezmou, ale s kvalifikovaným průvodcem, jako je Správce, se ve zdraví vrátíte zpátky.

Daniel Polansky: Léčba ostrou břitvou (Dolní město 1)
Nakladatelství: Knižní klub
Obálka: Vojtěch Kybal
Překlad: Petra Diestlerová
Rok vydání: 2012
Vazba: pevná
Počet stran: 352
Cena: 299 Kč