PR+LITERATURA: Agent JFK se ocitne V prachu a krvi

Český sci-fi/fantasy Agent JFK seriál letos nabral slušné tempo ve vydávání a po dlouhé době se zase změnil rychle jedoucí expres. Rok 2012 nám totiž nabídl rovnou tři díly – druhý svazek sesterské série Agent X-Hawk s názvem Zpěv lamie napsal čím dál tím víc populárnější Jan Hlávka. První řadu kovářovek pak ukončil jeden z otců zakladatelů Jiří W. Procházka v 27. díle Dlouhý černý úsvit, v němž zlikvidoval celou agenturu. Na něj pak ještě pesimističtějším kouskem Na vlastní pěst navázal a novou sérii rozjel druhý ze zakladatelů – Miroslav Žamboch. A protože dobrého dobrodružného čtiva není nikdy dost, a zvlášť teď na Vánoce, dopřeje nám tvůrčí tým ještě čtvrtý kousek nazvaný V prachu a krvi, o který se postaral další z autorů nové mladší generace - Míla Linc.

Anotace:
Jediným krokem se John Francis Kovář dostal z mississippského mokřadu do Čech 17. století. Tenhle svět je ale tvrdší a vražednější, než si pamatuje z hodin dějepisu. Na polích neroste ani bodláčí, samotná země je nemocná a lidé se pojídají navzájem. Válka trvá přes půlstoletí a nehodlá skončit.
Přežije? Dostane se zpět ke svým přátelům? Odhalí tajemství průchodu mezi světy?
Pochybuje o tom, tenhle svět je příliš jiný. Albrecht z Valdštejna ovládá Frýdlantské vévodství, věže vídeňských chrámů zdobí muslimský půlměsíc, katolická Plzeň úpí pod nadvládou inkvizice. A řádí mor, proti němuž je Černá smrt z naší historie horším nachlazením. Kovář se ocitl v pekle a hledá cestu ven.

Agent JFK 29: V prachu a krvi 
Linc, Míla
Nakladatel: Triton 
Obálka: Petr Vyoral 
Redakce: Milena Matějková, Zuzana Kupková 
Rok vydání: 2012
Počet stran: 224
Cena: 209 Kč 

Tři otázky na Mílu Lince o tom, jak se mu psal 29. díl Agenta JFK .

Pamatuješ si, jaký jsi měl pocit, když ti oznámili nabídku, která se neodmítá? A který z otců zakladatelů ti to navrhl?

Psát JFK je velká výzva a klidně se přiznám, že jsem s nadějí v srdci čekal, jestli jednou budu tak dobrý, aby se jim vyplatilo mě oslovit. Byla to místy řehole držet jazyk za zuby a neozvat se s nesmělou hláškou „já chci taky“. Vydržel jsem to. A pak mi jednou, zrovna když jsem mířil na jedno maximálně dvě piva, zavolal Jirka Procházka, že prý mají nábor nových autorů, a jestli bych třeba nechtěl přispět. Tak co myslíš, že jsem na to odpověděl? A kolik těch maximálně dvou piv na oslavu bylo…?

Na co se čtenáři můžou v tvém díle těšit?

Protože období třicetileté války, které mi hodně sedí, není čtenářsky příliš atraktivní, tak se ho snažím procpat alespoň do jiných světů. Prošlo mi to u Marka Stonea a zkusil jsem to i v této sérii. Jde o dobu, kdy se střílí z mušket a děl, ale kdy zároveň ještě rytířství není prázdným pojmem. Samotná válka nabízí bezpočet apokalyptických okamžiků. Tak jsem tomu trochu pomohl. Nevím, co z toho nakonec vzniklo, ale sám pro sebe to nazývám „ranně novověké postapo“. Snad i čtenáři budou rádi tenhle svět objevovat.

Zažil jsi v souvislosti s psaním svého dílu nějakou zajímavou příhodu?

Nerad se pouštím do neznámých vod. Před pár lety se někteří z naší šermířské skupiny přidali k regimentu zemské hotovosti a JFK byl pro mne impulsem se k tomu konečně také rozhoupat. Poté, co jsem dopodrobna četl o tom, jak se z muškety střílí, jsem si to konečně mohl vyzkoušet sám – a to včetně střelby ostrýma a dalších podobných drobností. A nejspíš bitevní zkušenosti samy o sobě pomohly, abych se do té doby lépe vcítil. Zjistil jsem, že nejvíc mi utkvěla asi vůně střelného prachu. A respekt ze zbraně, která při výstřelu zavrní jako nadržená kočička. A samozřejmě radost,, když kule trefila terč a ještě větší radost, když jsem první vystřelenou kuli i našel a zařadil ji mezi své artefakty pro štěstí.

(Foto: Martina Jejkalová)